ESP. Úžasná věc, která z nás dělá horší řidiče

Příliš vysoká nájezdová rychlost, plné brzdy uprostřed zatáčky, volant přetočený a ruce zamotané jak vánočka. Vyděšený pohled. Na palubní desce ale zabliká kontrolka, auto se zázračně srovná a následuje úlevný pocit, že jste to zvládli. Uff, to bylo těsné, napadlo vás. A pak zase šlápnete na plyn, vždyť se vlastně nic nestalo.

Tak ruku na srdce, kdo už tohle zažil? A víte přesně, co se stalo?

Stabilizační systém je zázračná věc, která se v automobilech objevuje od roku 1995, kdy ho představila společnost Bosch ve spolupráci s Daimler-Benz. V zemích EU je od roku 2011 tento systém povinný pro všechny nové osobní a užitkové automobily, podle automobilek dokáže zabránit až osmdesáti procentům nehod, které by jinak vznikly kvůli smyku.

Celý ten elektronický zázrak funguje tak, že počítač minimálně pětadvacetkrát za vteřinu porovná pohyb volantu se skutečným směrem jízdy, zjistí podélné i příčné zrychlení vozu, přečte polohu pedálu plynu či brzdy a započítá otáčky kol. Pokud vyhodnotí nějakou anomálii, okamžitě zasáhne. Sníží výkon motoru, přibrzděním toho správného kola dokáže zabránit smyku a udrží auto na silnici. Některé elektronické stabilizační systémy, kromě toho, že přibrzdí kola, mohou i zasáhnout díky elektrickému posilovači do řízení. Spolupracují přitom i s dalšími elektronickými pomocníky, jako je ABS, brzdový asistent, kontrola trakce a dalšími. Na jeho přesnou funkci se můžete podívat v následujícím videu.

Zatímco dřív jste zásahy ESP při jízdě cítili, tak u těch nejmodernějších vozů jsou tyto systémy tak odladěné, že nebýt poblikávající kontrolky na palubní desce, mnohdy byste si jich ani nevšimli. A na to mnozí řidiči hřeší. Jedou v podstatě za hranicí běžných limitů vozu a spoléhají se na to, že to za ně auto vyřeší. Jenže fyzikální zákony platí pro každého, a i když je umí elektronika mnohdy trochu ohnout, není úplně dobré se na ně slepě spoléhat.

Ne, nechci vás nabádat k tomu, abyste při běžné jízdě ESP vypínali (pokud to ve vašem autě vůbec jde), právě naopak. V těch chvílích, kdy je na silnici hluboká louže, zatáčka se utáhne víc, než jste předpokládali, nebo vám tam třeba někdo vjede a vy se pokusíte rychle vyhnout, je jeho funkce a zásah neocenitelným přínosem.

Jenže slepě se na něj spoléhat? Taháte kočku za ocas a ona vás jednou sekne! Prostě fyzika zvítězí. A protože si mnozí řidiči myslí, že elektronika je všemocná, přijde ta rána ve vysoké rychlosti.

Navíc opravdu existují situace, kdy je lepší ESP opravdu vypnout. Na sněhu vám při rozjezdu může elektronika přidusit motor, takže auto se kucká a škube. Při výjezdu z parkoviště se pak dokonce může stát, že se vůbec nerozjedete, protože kola nemají šanci se prohrábnout na pevnější povrch. V těchto situacích ale spíš zasahuje kontrola trakce než samotné ESP. Chvála těm autům, kde jde vypnout jednoduchým stisknutím tlačítka. Určitě si chování auta v podobných situacích vyzkoušejte někde v bezpečí na zasněženém prázdném parkovišti nebo v bezpečí některého z dopravních polygonů. Pak třeba zjistíte, že vám vyhovuje i jízda s vypnutým ESP.

Ta situace má totiž dvě roviny. Tou první je, že se budete na jízdu daleko víc soustředit, vaše smysly budou výrazně ostřejší a vy pojedete opatrněji než jindy. Budete vnímat každý pohyb auta, jemné nuance v ovládání volantu, ale i to, jak citlivě vůz pod vámi vlastně reaguje na všechny vaše povely. Učím to na svých kurzech sportovně defenzivní jízdy a měli byste vidět, s jakou pokorou se mnozí najednou k plynovému pedálu chovají a jak si dávají záležet, aby jeli přesně pod tou hranici, kdy už by ESP muselo zasahovat. Ano, ti lidé pak opravdu řídí, chápou chování auta, zákon akce i reakce, ví, jak jet tak, aby se ESP neaktivovalo.

Nespoléhají se slepě na záchrannou elektronickou síť, která sice v drtivé většině případů zachraňuje plechy i životy, ale rozhodně z nás nedělá lepší řidiče. Jedou tak, jak si situace žádá, a soustředí se na jízdu, nemyslí přitom na telefon nebo na práci. Navíc lehké přidání plynu může u zadokolky vyvolat jemnou přetáčivost, která nám zatáčku takzvaně napřímí, podobnou situaci pak u auta s pohonem předních kol vyvoláme ubráním plynu, kdy se zase váha přenese na přední kola a zase se odlehčí. Nebo si při nedotáčivém smyku, kdy auto směřuje po tečně ven ze zatáčky, pomůžete lehkým přitažením ruční brzdy. Vzpomínáte? Takhle se řídilo dřív, takhle to bylo ještě před pár lety úplně normální.

Druhou rovinou jízdy s vypnutým ESP pak je, že jízda bude plynulejší a jemnější. ESP zasahuje, když koriguje řidičské chyby, a jak už zaznělo, umí to jen tak, že přibržďuje jednotlivá kola a snižuje točivý moment motoru. To má samozřejmě negativní vliv na plynulost jízdy.

Jak už ale taky zaznělo, ESP je skvělý pomocník a měli byste ho v autě při běžné jízdě nechávat rozhodně zapnuté. Jen byste se měli naučit jezdit i bez něj, protože vás to někdy může nejen bavit, ale taky vám to může pomoci. To, že si jízdu s vypnutým ESP nacvičíte na uzavřených plochách nebo na kluzné fólii, pak taky způsobí, že daleko lépe poznáte svoje auto, kde má limity a jak se projevují. Poté se na ESP přestanete slepě spoléhat. Navíc budete překvapení, o kolik déle vám najednou vydrží zadní brzdové destičky, kdy právě zadní brzdy mají při sepnutí ESP nejvíc práce, a jak začnete mít rovnoměrné sjeté přední pneumatiky a nejen zdrbané hrany, když se snažíte jezdit rádoby sportovně.

Vím, že jsem se při psaní tohoto článku pustil na tenký led. Sám ESP při běžné jízdě používám, ale jsou situace, kdy jsem rád, že jde vypnout. U každého auto je to jinak, někde stačí jen stisknout nebo podržet tlačítko, jinde musíte složitě lovit v menu, u některých auto už to třeba ani nejde. U některých vozů zůstane ESP vypnuté, než ho zase aktivujete, u jiných se systém stejně probudí k životu, když třeba uprostřed smyku šlápnete na brzdu nebo je úhel vytočení zadních kol až příliš.

Smyslem předchozích řádků bylo hlavně to, abyste se naučili kontrolovat a znát svoje auto, tedy opravdu řídit. A znovu opakuji, tohle se rozhodně neučte v plném provozu!