Článek
Čekali jste srdcervoucí příběh, jak Bobovi z Ohia diagnostikovali rakovinu v posledním stádiu a on vzal všechny svoje peníze, co měl na důchod, a splnil si svůj dětský sen o pořádném autě, ale protože nemoc postupovala rychleji, než lékaři předpokládali, tak si auto vlastně ani trochu neužil a teď, po dlouhých jedenácti letech, ho objevil jeho vnuk? No tak to vás zklamu…
Těch 9 mil najel Challenger na příjezdové cestě v rámci pravidelné údržby
Skutečnost je daleko prozaičtější a vlastně docela chladná. Tohle auto si v roce 2008 objednal zákazník jen proto, aby ho jednou dobře prodal. Vlastně si pro něj přijel do prodejny s přívěsným vozíkem a auto do něj jednoduše uložil, aby ho nyní vytáhl na světlo boží a začal ho nabízet na ebay s vidinou snadného výdělku. Prodává ho s tím, že jde o nejméně jeté SRT8 ve Spojených státech a vzhledem k tomu, že auto má najeto pouhých 9 mil, tedy asi 14,5 km, není důvod tomu nevěřit. Tvrdí taky, že celou dobu bylo o auto řádně pečováno, že bylo celou dobu na nabíječce, každý měsíc bylo nastartováno a krátce projeto po příjezdové cestě a že do všech kapalin byly přidány chemické stabilizátory.
Auto taky nikdy nebylo myté a přívěs prý byl hermeticky uzavřen, aby bylo vše v naprostém pořádku a bez jediného poškození. No a je samozřejmé, že majitel auto nikdy ani nepřihlásil na značky, takže ten, kdo si ho za požadovaných 36 995 amerických dolarů koupí, bude prvním majitelem v technickém průkazu.
Jak už jste asi pochopili, já podobným věcem moc nefandím. Auta mají jezdit a ne někde se spekulativním záměrem čekat. A zrovna v případě Challengeru SRT8 mi přijde škoda, že jen smutně celé roky stojí někde v přívěsu… Navíc v tomto případě se žádné zhodnocení nekoná, protože pořizovací cena auta byla nějakých osmatřicet tisíc dolarů. Majitel zřejmě nepočítal s tím, že Challenger bude ve výrobě tak dlouho a že se objeví ještě silnější verze. Ale kdo ví, třeba to zrovna vy vidíte jinak. Třeba se díky podobným lidem, jako je tenhle, zachraňují auta. Nebo?