Článek
Právě kódové označení motoru dalo jméno celému konceptu, jehož stavba začala v roce 1987. Vidlicovému šestnáctiválci 6.7 SOHC a dvaatřiceti ventily přezdívali v Mnichově Goldfish. Motor postavili za pouhých šest měsíců na základě jednotky M70, což je klasický vidlicový dvanáctiválec se vstřikováním Bosch. Hotový byl v lednu 1988, v únoru byl dlouze testován ve zkušebně a posléze umístěn v sedmičkovém BMW E32 s prodlouženým rozvorem.
Že motor nepůjde nikdy do výroby, to se v době jeho vývoje i tušilo. Jako důkaz schopností inženýrů však posloužil náramně. Dosahoval výkonu 408 koní v 5200 otáčkách a točivého momentu 637 Nm v 3900 otáčkách. Byl o 12 palců delší, než původní agregát ale vážil jen o 60 kg více díky odlehčené hliníkové konstrukci. Sedmičková limuzína s ním dokázala vystřelit na stovku za 6 sekund a dostala se až na 280 km/h. Luxusní sedan byl nalakován zlatou barvou, což se k názvu projektu docela hodilo.
Motor byl pochopitelně výrazně větší, než původní dvanáctiválec, takže už se pod kapotu nevešlo chlazení. To se tak stěhovalo netradičně dozadu. Proto měla zlatá rybka sklolaminátové zadní panely karoserie se speciálními otvory pro přívod vzduchu. Objem motoru narostl z 4988 ccm na 6651 ccm. Další zajímavostí je převodovka. Možná byste tady čekali nějaký sofistikovaný automat ZF, ale Goldfish si vystačila se šestistupňovým manuálem z osmičkového kupé.
Hrozně bych si přál, aby sedmička Goldfish nakonec dostala zelenou do výroby. Jistě, spotřeba by byla nesmyslná, ale ten pocit za volantem by byl neopakovatelný. Všichni asi můžeme snít a závidím konstruktérům, že svůj sen opravdu stvořili a svezli se v něm, byť jej nemohli nakonec prodávat zákazníkům.
