RULO: Závoďák ze sídliště, který měnil každou chvíli tvář

S nástupem hlubokého socialismu se změnila pravidla také pro závodění a vozidla cizích značek v rukou Čechoslováků se postupně stávala politicky nežádoucími – tedy pokud nešlo o zázraky východní provenience.

Milovníci spáleného benzinu a gum tak museli buď přesedlat na státem schválené stroje, nebo si doma postavit vlastní a deklarovat je jako tuzemské, případně použít malou lest… Jeden příklad za všechny – František Šťastný jezdil na motorce britské značky Norton, a aby ji mohl používat i nadále, jednoduše odstranil „nežádoucí“ emblémy, udělal pár drobných úprav a mašinu přejmenoval na Blesk Speciál.

Cestou zcela vlastní stavby se však vydal Rudolf Lodés, který svůj závoďák RULO vyvíjel a konstruoval na dvoře činžovního domu v Brně. Samotný automobil byl hotový už před rokem 1950, nicméně finální doladění a první ostré starty se datují právě k onomu kulatému letopočtu.

RULO se zrodilo jako vozidlo na trubkovém rámu vybavené motorem Opel, který Lodés vyndal z vlastního rodinného vozu Olympia, jinak určeného na denní ježdění. Ano, zkrátka si vybrakoval svůj „daily car“, aby mohl závodit.

Přední náprava s řízením pochází z německého KdF 82 (Kübelwagen), zatímco zadní náprava s diferenciálem je od Fiatu 1100. Čtyřrychlostní převodovka má svůj původ opět z Opelu, stejně tak i část zadních brzd. Motor z Olympie po čase nahradil samotným jezdcem modifikovaný šestiválec z předválečného BMW 326, údajně kvůli potřebě vyššího výkonu.

Původně dvoulitrový (1971 ccm přesněji) benziňák BMW Lodés taktéž upravil na objem 1,5 litru, aby mohl jezdit v kategorii do 1 500 kubických centimetrů. Drtivá většina běžných motorů se točí směrem doprava, ovšem ne v případě Lodésovic bavoráckého – ten rotuje směrem doleva (tedy naopak) a točí něco kolem 6 000 otáček za minutu. Výsledkem je výkon cirka 100 koňských sil a maximálka okolo 200 kilometrů za hodinu.

Jako zajímavosti ještě uvádíme, že když vozidlo mělo motor Opel, byly jeho výfuky vyvedeny přímo z pohonné jednotky bokem ven, zatímco v případě zástavby BMW vedou klasické roury podél levé strany karoserie. Je zdokumentováno, že minimálně jeden závod (Plochá dráha Mariánské Lázně) odjel Lodés v RULU se zastavěným motorem ze Škody 1500.

RULO bylo na svou dobu i konstrukci extrémně silné a výkonné, takže jezdilo jako drak. Z toho důvodu zažívalo několik kolizí ročně, a proto se jeho příď pravidelně měnila, opravovala a upravovala. Podle dobových fotografií se závoďák ukázal nejméně v pěti podobách.

Jak můžete vidět, není tu žádné čelní sklo, takže jezdecké brýle s sebou. Ani aktuální rychlost si neověříte, chybí zde totiž tachometr. Přístrojovou desku tvoří jen otáčkoměr, ukazatel teploty chladicí kapaliny a měřič tlaku oleje. Víme také, že když nastartovaný vůz déle stojí, má problémy s chlazením – k efektivní tepelné regulaci motoru zkrátka potřebuje nápor vzduchu.

Ptáte se, kde Rudolf Lodés svého mazlíka skladoval? Překvapivě ne na brněnském sídlišti, ale pravděpodobně někde v areálu podniku, kde pracoval jako garážmistr. A kde všude s ním závodil? Podle dochovaných dobových fotografií jsme pro vás sestavili stručnou tabulku níže:

Nutno upřesnit, že Lodés patřil už v roce 1950 mezi starší piloty, zatímco v roce 1959 o něm novináři psali jako o jednom z nejstarších účastníků závodních klání. Zjednodušeně řečeno, šlo o „důchodce“, co si postavil silniční raketu, pravidelně s ní boural, ale absolutně se nebál soutěžit.

Řídit RULO není úplně procházka růžovým sadem, o čemž ví své také jeho předposlední majitel Oldřich Hanuš. „RULO je určené jen pro menší lidi, kteří nemají dlouhé nohy. Na rovině nabídne relativně dobré jízdní vlastnosti, ale v zatáčkách už jde díky přemíře výkonu do přetáčivého smyku. Vozidlo má na svoje poměry hodně koní, ovšem konstrukčně není příliš povedené. Naopak jde o takovou neřízenou střelu, a možná právě proto s ní Lodés tak často boural.“

Hanuš totiž RULO proháněl po závodních okruzích už od počátku tohoto milénia, přičemž navštívil například rallye na Zbraslavi, ve Šternberku, v Mostě, Sosnové, Dvoře Králové, Bartoušově nebo v Novém Městě (Slovensko). Bývalý majitel se rovněž zúčastnil několika výstav, například v Liberci a Brně.

Samotný (všeobecně spolehlivý) šestiválec předválečného BMW 326 prošel nutnou generální repasí, přičemž Oldřich Hanuš upravil klikovou hřídel tak, aby na ni mohl použít klasické simeringy a navíc přidal též plnoprůtokový olejový filtr.

Pohonná jednotka získala rovněž tvrdší ventilové pružiny a přepracovanou soustavu mazání podle poválečné úpravy tohoto motoru britskou společností Bristol Aeroplane Company. Tedy ono vlastně o žádný zázrak nešlo, firma pouze vylepšila motor BMW 326 hlavou z modelu 328 a přidala pár dalších úprav.

V současné době se RULO nachází v soukromé sbírce Pavla Jeřábka, majitele Veteran Bazar & Muzea v Chotusicích, kde jsme se byli podívat už koncem května 2021. Do muzea se můžete zastavit klidně i 4. 9. 2021, a to po skončení chotusické veteran burzy, na níž vás tímto srdečně zveme.

Dnes už více než 70 let starý veterán už kdekomu nemusí připadat zajímavý – zvláště pak těm, kteří mají v pokojíčku plakát Lewise Hamiltona. Z pohledu konstruktérského, závodnického a lidského jde však o naprosto unikátní stroj se silným řidičským příběhem Rudolfa Lodése, který svého času trápil i bohaté prominenty v technicky daleko nabušenějších speciálech, a kradl jim umístění na předních příčkách. Není tedy úchvatné, co všechno dokázala (ne)obyčejná mašina narozená na dvoře brněnského činžáku? Je…

Za ochotu, spolupráci a poskytnutí vozu i dokumentace děkujeme Pavlovi Jeřábkovi z Chotusic, zatímco druhý dík putuje Oldřichovi Hanušovi za vyčerpávající informace ohledně historie a provozu vzácného automobilu.