Rozumíte všem novým výrazům, které automobilky používají?

Nemusíte tomu nutně říkat digitální přístrojový štít. Taková automobilka Audi své řešení nazývá virtual cockpit. O to však nejde. Až příchod technologie ve větší míře do automobilové světa přinesl displej, který se nachází před volantem. Ať už mu výrobce říká jakkoli. Dnes si ho můžete pořídit do modelů od Škody Auto, Audi, BMW, Mercedesu, ale své řešení má i Volvo. A možná je to jen otázka času, kdy toto řešení budeme brát jako samozřejmost.

I infotainment má co do činění s displejem. Jedná se o displej, který se nachází ve středové konzoli auta. Prostřednictvím displeje, ať už se ovládá dotykem nebo pomocí hardwarového tlačítka, se dostáváte do nastavení médii nebo rovnou celého auta. Infotainment se do slovníku samotných automobilek jako ostatní názvy v tomto článku dostal až v posledních letech. Jednoduše řečeno jde o „centrální mozek“ celého auta.

Haptická odezva se do automobilového světa dostala ze světa chytrých telefonů. Například společnost Apple této technologii říká 3D touch. O co přesně jde? Jakmile trošku více zatlačíte prstem na displej, tak ten na daném místě díky malému „motorku“ zavibruje. V automobilovém světě tuto technologii používá ve svých modelech například Audi. Prvním autem bylo Audi A8. I odpůrci dotykových displejů v autě uznávají, že když už displej, tak právě s touto technologií.

Až v posledních letech se u automobilů mluví o autonomním řízení, ačkoli taková letadla už na „autopilota“ létají. I auta jako taková už některý systém, který je potřeba mít k autonomnímu řízení, mají. Pojďme však postupně. Autonomní řízení má několik levelů, chcete-li úrovní. Dnes auta typu Mercedes třídy S, BMW řady 7, ale i Volvo zvládají úroveň číslo 2.

Autonomní řízení se skládá z několika jednotlivých systémů. Jedná se o adaptivní tempomat, hlídání jízdního pruhu a nouzového brzdění. Všechny systémy spolupracují a posílají informace do výkonné „počítačové soustavy“. Však taková Audi A8, která zvládá level tři, má ve svých útrobách šest výkonných procesorů od společnosti NVIDIA.

V České republice si však autonomní řízení úrovně tři nevyzkoušíte. Z legislativních důvodů to není možné. Vlastně ani Audi A8 ve výbavě, která to zvládá, si u nás nepořídíte. A co všechno musí úroveň tři zvládnout? Ve zkratce řečeno musí umět do 60 km/h cestovat na rychlostních komunikacích a dálnicích zcela za vás. Nemusíte ani držet volant, naopak si můžete třeba číst. To dnes není až takový problém. Problémem se ukazuje skutečnost, že úroveň tři musí rozeznat situaci, kterou samo auto nezvládne, a celých 15 sekund před tím, než situace nastane, vám musí dát akustickým signálem vědět. A pak je tady ještě jeden problém a to je opět legislativa. Kdo bude zodpovídat za případnou škodu ve chvíli, kdy systém selže, ale vy jste neřídili. Vy? Automobilka? To ukáže až čas.

Jestli jste fanoušci letectví, tak s velkou pravděpodobností head-up displej znáte. Právě i v tomto odvětví se používá a poslední dobou se více a více dostává i do automobilů. Automobilky přemýšlí nad tím, jak zvýšit bezpečnost, respektive omezit koukání na budíky v kapličce přístrojů. A tak přišel head-up displej.

O co přesně jde? Na palubní desce, přesně za kapličkou přístrojů, máte reflektor, který svítí přes displej a následně se přes zrcadlo odráží na přední sklo. Na skle se vám pak promítají informace o rychlosti, ukazatel, kdy máte dle navigace odbočit, a podle typu auta také otáčkoměr či maximální povolená rychlost v daném úseku. Existuje i levnější řešení head-up displeje. Používá ho například Mazda. Ta má v palubní desce schované polykarbonátové sklíčko, které se po nastartování vyklopí do vertikální polohy a informace se promítají na něj.

Podotknu, že head-up displej už měla v roce 1955 Toyota Crown. Nejde tedy o úplně horkou novinku, ale do dostupnějších automobilů proniká až posledních pár let.

Nebudu chodit kolem horké kaše. Parkování pro spoustu lidí není příjemná činnosti. O to více, když parkujete v parkovacích domech, které pro dnešní velká a také dlouhá auta nejsou úplně ideální. Ale i s takovým BMW řady 7, či Audi A8 není občas sranda se někam „poskládat“ i na ulici. Jak jde technologie dopředu, tak automobilky pracují i na parkovacích asistentech.

Všechno začalo senzory. Jakmile se blížíte k překážce, auto začne postupně vydávat zvukový signál. Však to jistě znáte. Později dorazila i parkovací kamera a to nejen dozadu, ale i dopředu. Postupem času mají kamery větší rozlišení a jsou daleko přesnější. Stále jde však o kamery, takže mohou lehce zkreslovat. Pomocníkem jsou i linky, které vám auto počítačově vykreslí na displeji, kde se promítá obraz z kamery. Linky se pak natáčejí dle natočení volantu a vy tak víte, kam pojedete. Ani tady to však nekončí.

Další level je parkovací asistent. Ten dnes můžete mít i ve Škodě Octavia. Auto umí zaparkovat jak kolmo, tak podélně. Jen potřebuje mít přehledné parkoviště. Tím myslím parkovací čáry. Problém není ani vyparkování z parkovacího místa. Jak celý systém funguje, si popíšeme třeba někdy jindy.

Neměl bych ani zapomenout na 3D modely. Vyšší segment dnes už nespoléhá pouze na kamery, ale z jednotlivých kamer umí poskládat 3D obraz vašeho auta v reálném čase. Ne, opravdu ze střechy auta „nevyjede“ kamera, která vám nasnímá celé auto. Obraz z každé kamery se posílá do „počítače“ v autě a ten následně vše zpracuje do onoho 3D modelu. Auto si pak můžete pootáčet, jak potřebujete. Odřít kolo by se vám už tedy nemělo povést. O krok dále vše posunulo BMW. Nová generace BMW X5 zvládne vycouvat až posledních 50 metrů vaší cesty. Máte doma úzkou garáž a bojíte se, aby vaše děti auto neodřely při vyjíždění? Přesně na tohle se nový systém hodí.

Spousta technologií se do automobilového průmyslu dostává ze světa mobilních telefonů. Přesně to je případ i bezdrátového nabíjení. Před pár lety záležitost pro pár telefonů a dnes poměrně masové rozšířená věc. Bezdrátové podložky můžete najít v kavárnách, restauracích či na letišti. Jistě to znáte, jak máte kolem voliče převodovky omotaný nabíjecí kabel. Tomu však může být konec, který bude mít na svědomí právě bezdrátové nabíjení.

Některé automobilky podložku dávají pod loketní opěrku a jiné zase před volič převodovky. Nevýhodou je pomalejší nabíjení, což v případě, že máte delší cestu, vám nemusí nikterak vadit. Jakmile telefon nepoužíváte, tak se vám může nabíjet a vy tak máte velkou pravděpodobnost, že kdykoli z auta telefon vezmete, bude mít dostatečné nabitou baterii.