Článek
Tak přesně tohle se mi honilo hlavou, když jsem dostal klíčky od Rolls-Royce, největšího z britských aristokratů. Navíc model Silver Shadow, pro mne nejkrásnější Rolls všech dob. Náhrada za Silver Cloud přišla v roce 1965 a pro Rolls to byla revoluce. Poprvé měl jejich automobil samonosnou karoserii, nezávislé zavěšení kol a kotoučové brzdy. Od Citroënu si vypůjčili systém hydraulické regulace světlé výšky. A veškeré součástky způsobující vibrace, jako motor a nápravy, uložili konstruktéři do pružných lůžek. Kromě sedanu se ještě vyrábělo kupé a kabriolet Corniche, stejný automobil vyrábělo i Bentley pod názvy T1 a T2. Od roku 1971 se v nabídce objevila klimatizace.
Nás by měl zajímat až rok 1977, kdy se na trh dostal model Silver Shadow II, který vydržel v prodeji do roku 1980. Těch bylo vyrobeno 8425 a náš kousek z roku 1979 tedy patří mezi poslední. Má již plastové nárazníky, podspojler a nový vidlicový osmiválec o objemu 6,75 litru. Aby konstruktéři vylepšili jízdní vlastnosti, přepracovali přední tlumiče, přidali hřebenové řízení a posilovač brzd Girling se systémem ABS.
Opravdoví rollsisté Shadow moc neuznávají, prý je příliš moderní. Nevím, podle mě vypadá božsky! Kombinace moderní nízké pontonové samonosné karoserie s klasickými prvky je dokonalá. Má oblé křivky, čtyři kulaté světlomety se stěračem připomínajícím kartáček na zuby, masku chladiče ve tvaru římského chrámu a hromadu chromovaných doplňků. Navíc je z doby, kdy se Rollsy neobjevovaly v hip-hopových šaškárnách otuzené odpornými koly a spojlery a kdy, díkybohu, neexistovala firma Mansory. Silver Shadow se maximálně stal obětí nějakého rockera, který jej přestříkal na svítivě fialovou, ale takové kousky jsou dnes spíš v muzeích a rock se na rozdíl od hip-hopu dá poslouchat, takže mu to odpustíte. Když ale stojíte u běžného Silver Shadow, spíš vám bude imponovat ta majestátnost a v hlavě vám bude hrát hymna God save the Queen.
Pod majestátní kapotou trůní velký vidlicový osmiválec a vyplňuje veškeré volné místo obrovského prostoru. A obrovský opravdu byl, protože Rollsy působí i v evropském měřítku majestátně. A to nejen zvenku, ale i v interiéru. Tak tlusté dveře byste asi hledali v soudobých autech marně. Za nimi se nachází království kůže, dřeva a tlustých koberců, tedy všech tradičních britských odznaků luxusu. Kožená přední křesla mají mimořádně tlustá opěradla, kůže je bílá a je jen lemována modrým proužkem, který ladí s metalízou karoserie. Jejich posun a nastavování zajišťují elektrické motorky. Vzadu se pak nachází ohromný gauč poskytující královský prostor cestujícím. Pohodlnější sezení byste asi v autech hledali jen těžko.
Bílou barvu a modré lemování mají i tlusté koberce na podlaze a v ohromném kufru. Ten je asi dělaný na to, aby sem panstvo ukládalo jeleny skolené na lovu, jinak si ten objem nedovedu vysvětlit. Vše naprosto precizně vyrobené, neboť jde o ruční práci. Tedy, já vím moc dobře, že u britských aut je pojem „ruční práce“ jen eufemismem pro „mizerně smontováno“, ale to platí třeba u mého Mini, nebo dalších lidových vozítek. U Rollse si prostě tohle dovolit nemohli. A tak mi na zadních sedadlech schází jen sluha dolévající šampaňské a nějaké to hrabství, které bych mohl jet zkontrolovat.
Nastává čas nasoukat se za volant a odškrtnout si tak na mém Must Drive listu další položku. Silver Shadow má volant vpravo a jedná se o první automobil v mém životě s prohozeným řízením. Tehdy ještě netuším, že si zanedlouho tenhle pocit odzkouším i s manuálem, ale tady je ještě pouze automat. Přesunu tedy páku do polohy D, uchopím velký volant a zahledím se před sebe, kde na vrcholku masky trůní Spirit of Ecstasy. Jistě, já vím, koukat na znak na kapotě není jen výsada Rollse, ale stuttgartský zaměřovač nebo skákající kočka prostě nevypadají tak dobře. Třístupňový automat na takhle velký motor se jeví zprvu jako nedostatečný, ale jen dokud se nerozjedete. Pak pracuje naprosto plynule a nechává motor jen jemně ševelit a bublat, zatímco vznešeně plujete krajinou. Houpavý podvozek rovná rozmlácenou okresku v autobahn nejvyšší jakosti a pocitová rychlost nikdy nepřesáhne 50 km/h. „To jsme přidali, Alfréde?“ „Ne, Sire, jen někdo rychleji pohybuje krajinou!“
Chtěl bych mít Rollse v garáži. Skvěle by se hodil k mému Mini a hlavně by mne bavilo s ním opravdu jezdit. Kamkoliv, do nudné práce nebo do sámošky pro rohlíky a máslo v akci. Prostě jen tak, z principu! Kromě samotné ceny, která se nyní pohybuje na úrovni nových plebejských nákupních tašek diskontních výrobců by to však znamenalo ještě další vícenáklady. A ne, nemyslím tím složitý servis, s tím se počítá. Musel bych si ale koupit řidičskou uniformu, bílé rukavičky a přesvědčit svou přítelkyni, že bude jezdit vzadu. Jen tak bych jí mohl otevírat s úklonou dveře, kdybych jí vysazoval v práci. Právě tohle prostě k Silver Shadow patří, Tak třeba jednou…
Na tomto článku jsme spolupracovali s týmem Veteráni na Truc.
Foto: Mikka
Mezi dunami
Od modelu Silver Shadow bylo odvozeno i dvoudveřov kup Corniche. A prvě jedno takov měl v garži Thierry de Montcorg, kter se vsadil s přteli, že s nm pojede legendrn Dakar. Ve skutečnosti jeho specil ale neměl s Rollsem nic společnho, protože na rmu s pohonem všech kol a automatem z Toyoty Land Cruiser byl umstěn trubkov rm a na něm byla plastov karoserie ve tvaru britskho elegna. Motor byl Chevy Small block s vkonem 350 kon. Ještě v polovině soutěže bylo auto na 13. pozici, ale kvůli poruše řzen nestihla posdka start do jedn z etap. Do Dakaru ale dojela mimo soutěž a szku tak Thierry vyhrl.