Dva roky od smrti Nikiho Laudy. Proč umřel, co odešlo z F1 spolu s ním a proč nám tak chybí

Když jsem před dvěma lety psal článek k příležitosti jeho narozenin, doufal, jsem, že mu nebudu muset psát nekrolog. Nepsal jsem ho. Zvládl to za mě kolega o tři měsíce později.

Pravda je taková, že jsem moc dobře věděl, že má Niki Lauda za sebou půl roku starou transplantaci plic a že má nové obě ledviny. Následky děsivé havárie z Velké ceny 1976, kdy silně popáleného Laudu uvězněného v hořícím Ferrari obětavě vytáhli soupeři Ertl, Edwards, Merzario a Lunger, ho pronásledovaly celý život. Ale on i tak dál závodil (do kokpitu se posadil šest týdnů po nehodě!) a žil naplno. Získal další dva tituly mistra světa, založil troje aerolinky (svoje letadla i často a rád pilotoval) a do konce svého života působil ve Formuli 1 jako poradce a spolukomentátor.

V letech 1997 a 2005 musel Lauda v důsledku dávných zranění podstoupit transplantace ledvin. Otrava krve způsobená dýcháním škodlivých zplodin mu je poškodila, a tak musel Niki s odstupem let podstoupit dvě transplantace. Prvním dárcem byl vlastní bratr Florian, druhou ledvinu mu následně poskytla jeho druhá žena Birgit.

V druhé polovině roku 2018 došlo i na transplantaci plic. Ty byly dlouhodobě poškozené následkem nekonečně dlouhých vteřin, které Lauda strávil v kokpitu v ohni o teplotě až 900 stupňů. Obrovský nápor na ně pak bylo i odsávání tekutin, když se zotavoval. Ta scéna z filmu Rivalové patří k těm nejpůsobivějším…

Jenže Lauda se o své tělo staral stejně zodpovědně jako o závody i vlastní byznys. S následky nehody se dokázal vypořádat nad očekávání dobře a nejenže pravidelně chodil na lékařské prohlídky, ale taky cvičil, stravoval se, téměř nepil alkohol a jeho zdravý přístup k životu byl příkladný.

I hlavní doktor Formule 1 Sid Watkins ho chválil a několikrát řekl, že je obdivuhodné, jak to Lauda všechno zvládá. Kdo ví, jak by ale nahlížel na to, že jen pár týdnů po transplantaci plic se Lauda se slovy: „začínám svůj třetí život“ znovu pustil do práce.

Právě poškození plic z roku 1976 Laudu nutilo, aby si dával pozor na všechna respirační onemocnění. Moc dobře věděl, že nesmí zbytečně nastydnout. Jestli jste si toho všimli, když ostatní chodili v tričku, on byl vždy oblečen v lehké bundě, mikině nebo ve svetru. Bylo jedno, jestli se závodilo v Singapuru nebo Malajsii, Lauda měl vždy nějakou tu vrstvu oblečení navíc.

Laudova rodina vydala pár týdnů po Laudově smrti lakonické oznámení, že bývalý trojnásobný šampion zemřel na následky selhání transplantovaných plic. Hodně se mluvilo o tom, že se Lauda do vídeňské nemocnice k plicním specialistům dostavil ve vážném stavu poté, co přerušil svou dovolenou na Ibize, a že ho z nemocnice pustili až po necelých třech měsících. Málo se ale mluvilo a psalo o tom, co tomu všemu předcházelo.

Niki Lauda se totiž jen pár týdnů předtím opět posadil do sedadla závodního auta. Neřídil sice monopost, ale na okruhu Red Bull Ring se proháněl v oranžovém BMW 3,0 CSL v barvách Jägermeister, se kterým společně s Hansem-Peterem Joistenem v roce 1973 dojel na báječném třetím místě na 24hodinovce na Nürburgringu.

Ve své podstatě šlo už o tradiční akci před samotnou Velkou cenou Rakouska, kdy si to na krásném okruhu v podhůří Alp společně rozdávaly bývalé legendy motorsportu. Lauda poslední roky nikdy nechyběl a stejně jako roky předtím ani tento rok rozhodně auto ani sebe nijak nešetřil a pořádně šlapal na plyn. Závodil i Hans-Joachim Stuck, Gerhard Berger či Jochen Mass. V jenom z aut seděl dokonce Laudův syn Mattias.

Hned po skončení dvacetiminutového závodu ale na nic nečekal a tak, jak byl, v propocené závodní kombinéze a v nehořlavém oblečení, sedl na skútr a nechal se odvézt do boxů Mercedesu, aby se mohl naplno věnovat závodu Formule 1, který začínal jen chvíli poté… A právě to mohla být podle mnohých ta chvíle, kdy Lauda porušil svoje zásady a mohl nastydnout.

Po propuštění z nemocnice sice strávil Lauda Vánoce s rodinou a relativně v pohodě, hned v lednu se však do nemocnice na dva týdny vrátil s chřipkou a na jaře opět onemocněl. Zemřel 20. Května 2019 obklopen svými blízkými.

Lauda by určitě neměl radost z toho, co v následujících letech všechno stalo. Kromě toho, že se loni neuskutečnil ani jeden ze závodů Formule 1, tak se i jeho milované létání dostalo do potíží.

Aerolinky Lauda Air založil v roce 1979 a komerčně začal působit od poloviny osmdesátých let, v roce 2000 je prodal Austrian Airlines. O tři roky později koupil leteckou společnost Aero Lloyd Austria, přejmenoval ji na Niki a spojil se s Air Berlin. Aerolinky sice musely časem vyhlásit úpadek, ale Lauda se nedal a koupil většinový podíl ve společnosti Amira Air, kterou přejmenoval na Laudamotion. Předloni v prosinci, když byl už vážně nemocný, prodal poslední čtvrtinu akcií Ryanairu, který značku dál využíval ve zkrácené podobě Lauda. Flotila tvořila 14 Airbusů A320 a A321, kterým ovšem současná doba nepřeje a Ryanair počítá ztrátu ve stovkách milionů eur.

A ani ve Formuli 1 nebylo všechno tak, jak by si Lauda přál. Byl to totiž právě on, kdo dostal z McLarenu Hamiltona k Mercedesu, a tihle tři, společně s Toto Wolffem, šéfem stáje, vytvořili silnou trojici, která se stala továrnou na vítězství.

Otázkou ale je, co čeká i samotnou stáj Mercedes. Automobilka již dříve oznámila, že potřebuje šetřit, a je veřejným tajemství, že společně s Ferrari má ten největší rozpočet ze všech týmů ve Formuli 1. Společně s Laudou dost možná zmizela i ta touha po vítězství a jeho znalosti a intuice budou v paddocku Mercedesu nepochybně chybět. A nepochybně zmizel jeden z nejupřímnějších lidí v F1, protože Lauda byl známý tím, že si nikdy nebral servítky ať už k ostatním, ale i k sobě a svému týmu. Památné je, jak v roce 2016 veřejně sepsul svého chráněnce Lewise Hamiltona po kolizi s týmovým kolegou Nico Rosbergem: „Lewis je příliš agresivní, občas to přežene a to je přesně tento případ. Bylo to od něj hodně hloupé, “ řekl Lauda tehdy a Hamilton se pak hodně kál.

Každopádně co se zastavení loňské závodní sezony kvůli koronaviru týče, byl by Lauda nejspíš pro. Vždy pro něj byla bezpečnost jezdců i mechaniků až na prvním místě, takže v tomhle by byl za jedno s vedením Formule 1.

Jisté je, že ty dva roky utekly jako voda. A až večer budete zapalovat za Laudu svíčku a budete si (opět) pouštět film Rivalové, vzpomeňte si na větu, kterou Niki Lauda s oblibou opakoval: „Uvědomte si, že život může skončit snadno a rychle, a podle toho si ten svůj zařiďte.“