Článek
V osmdesátých letech to mohli překvapivě zažít i diváci Československé televize – ozvala se rychlá hudba a skleněnou stěnou proletěl automobil. Objevili se britští Profesionálové – Bodie, Doyle a Cowley, jejich moudrý a rázný šéf. Ještě někdo byl ale hrdinou tohoto skvělého seriálu - nad všechny ty skvělé Fordy ze 70. a 80. let vynikala třetí generace modelu Capri. A já vám dnes hned dva skvělé kousky tohoto vozu představím.
Capri přišlo na svět v roce 1969 a mělo za úkol zopakovat americký trumf Mustangu v evropských podmínkách. Za menší příplatek jste na podvozku rodinného sedanu dostali krásné elegantní kupé. I ten reklamní slogan: „Auto, které jste sami sobě slibovali,“ zněl jako instantní lék na prosluněné dny v jinak deštivé Anglii. Capri bylo módním vozem, a tak poměrně rychle prostřídalo jednotlivé modely, druhá generace přišla na trh v roce 1974 a třetí, která nás dnes zajímá nejvíc, v roce 1978. S předchůdkyní sdílela velkou část karoserie, měla však lepší aerodynamiku a jiné světlomety. Stále si ale ponechala typickou dlouhou kapotu, která jakoby zabírala polovinu délky auta, řidič pak sedí skoro uprostřed. Vstřikování paliva bylo u třetí generace novinkou, i když karburátor to jistil u staromilců i nadále. Komu nestačily základní modely, vysolil balík liber navíc za úpravy X-Pack. Když se Capri po osmnácti letech loučilo se 1,9 milionu vyrobených vozů, spoustě lidem došlo, že takový úspěch nastupující model Probe nikdy nedokáže zopakovat.
Pojďme začít zlehka a představit si ten slabší kousek. Jde o Capri 2.3 GT s karburátorovým vidlicovým šestiválcem. Trochu vás ale zchladím, v tomhle kupé je automatická převodovka, navíc jen třístupňová. Říkáte si, že jde o degradaci petrolheadského kupé? Ani ne, tohle Capri si původně objednala jedna starší paní na důchod. A řekl bych, že to byla fanynka automobilů až až. Teď už ale toto Capri vlastní Jirka, a ačkoliv se mu doma často objeví nějaký zajímavější youngtimer, nikdy nešlo tohle auto z domu. Je to prostě srdcovka, první benzínová láska, a ta se neprodává, jinak si to budete vyčítat celý život - o tom něco vím.
Světle modré kupé se splývavou zádí působí dost elegantně. Na víku kufru je i malý typický gumový spojler (no jo, guma tenkrát byla v módě), který u zadokolky opravdu plní svou funkci. Pokud máte okolo auta dost místa, bude se vám díky dlouhým dveřím nastupovat velmi pohodlně. A pohodlí pokračuje i uvnitř, tedy alespoň vepředu. Tam totiž není vůbec problém najít si za volantem ideální pozici. Sedíte nízko, nohy máte natažené před sebe a hned by se vám zachtělo pustit se do nějaké honičky, protože takhle budete Capri ovládat velmi snadno. Zvláště, když máte tak výborně tvarované sedačky. Nad posádkou je pak v modrém exempláři manuální šíbr, takže agent CI5 se jím může protáhnout a střílet po pneumatikách toho ničemy, co mu ujíždí.
Rozměry zavazadlového prostoru mohou potěšit nejednoho nadšence. Je sice mělký, takže spíš počítejte s převozem televizí a obrazů, než praček, ale velký je dost. Agenti jejího veličenstva sem nějaké ty samopaly uloží a to stačí. Dost místa je i pod kapotou, byť spoustu prostoru zabírají podběhy, a tak na motor zbývá jen úzká nudle uprostřed. No co, hlavně, že se sem vejde vidlicový šestiválec, to stačí.
Stačí zapnout světla a vyrazit. Automat se projevuje klidně a jemně, nijak při přeřazování nekope, pouze při kick-downu trochu škubne, jak podřadí v zápřahu. Řízení jde hladce a jízda s ním je příjemná. Není to auto, které vytrhne při rozjezdu kus asfaltu ze silnice, ale jízdně funguje skvěle. Navíc má karburátorový šestiválec báječný zvuk. I když vlastnit Capri, asi bych si do kazeťáku pořídil nahrávku seriálové znělky.
To ostřejší model 2.8 Injection je jiné kafe. Za prvé je tu manuál, který rozradostní každého petrolheada. A za druhé je tohle Capri oděno do mohutného bodykitu ostré verze RS. Obří blatníky a přední podspojler o velikosti radlice na sníh propůjčují Fordu mnohem nasupenější výraz. Zatímco modrý kousek vypadá víceméně civilně, vínový exemplář se tváří jako pouliční rváč, který hodlá napráskat každému na potkání. Snad jen to zadní křídlo působí trochu neesteticky, ale k celkovému pojetí auta se hodí. To podtrhují i originální kola RS, která na všech starších Fordech vypadají skvěle. Pravidelnému čtyřpaprskovému designu dvoubarevné provedení s lesklými a černými plochami ohromně sluší.
Senzační je rovněž interiér s malinkým volantem z modelu RS, který padne skvěle do ruky jak tvarem, tak použitím kůže na věnci. Nejspíš ještě líp vypadá sportovní kostkovaný interiér, který úžasně vystihne atmosféru osmdesátých let. Sportovní sedadla mají navíc výborné boční vedení a podrží vás v každé ostře projeté zatáčce. Do těch se silnějšímu Capri chce opravdu hodně. Však také motor zabírá mnohem větší prostor pod kapotou, tak od něj už nějaký ten výkon čekáte. A díky manuální převodovce ho i snáze získáte. Stačí si jen trochu zvyknout na řazení čtyřkvaltu, protože jednička je tam, kde čekáte trojku, dvojka pak na čtyřce a na jedničce není nic, zato na dvojce je zpátečka. Když to popíšu takhle, tak to zní strašně složitě, ale pravdou je, že po pár přeřazeních si na to zvyknete a ani vám to nepřijde divné.
S pořádným motorem je totiž Capri rázem čistokrevným sportovním autem. Má cenu ho vytáčet a dolovat z něj maximum možného výkonu. Má cenu se ostře vrhat do zatáček a snažit se trefit akceleraci přesně v apexu. Díky skvělé odezvě řízení vám tohle Capri dá nezaměnitelný pocit opravdového propojení auta a řidiče. Se sníženým podvozkem si můžete dovolit mnohem ostřejší jízdu, než s běžnou verzí, ale přitom se pořád cítíte sebejistě a užíváte si každý metr silnice. Vůbec se nedivím, že se s ním agenti CI5 pouštěli do všech těch honiček, s motorem 2.8i bych si troufnul pronásledovat nejedno dobové auto plné padouchů.
Takže jak shrnou dvě odpoledne strávená za volantem britského kupé? No jednoznačně pozitivně, Capri je rozhodně dobrou volbou pro milovníky youngtimerů. Není předražené, je hezké, dobře jezdí, je použitelné pro každý den, díly se dají sehnat a pojí se s ním nějaké dobové reálie, v tomto případě kvalitní a oblíbený seriál. Navíc výběr motorizací je dostatečný, stačí si jen vybrat tu pravou a rozhodnout se, zda budete chtít i řadit. Já to doporučuji, ale třeba by automat byl řešením pro někoho, kdo sice miluje starší auta, ale přitom je z nějakého, například zdravotního důvodu, nemůže naplno řídit. Takhle to vypadá, jako kdybych se snažil Capri přechválit, ale ne, není to to nejlepší auto na světě, ale zkuste na něm najít nějakou hodně podstatnou chybu. A nebo si ho prostě kupte jen tak, pro radost. Protože tu vám Capri, ať už bude v jakékoliv verzi, rozhodně dokáže nabídnout.
Tento článek vznikl ve spolupráci s týmem Veteráni na Truc.
Foto: Mikka
Třetí Capri u CI5
Agenti CI5 vždy thli k britskm autům, kromě Triumphů, Roverů a Escortů řidili i Capri druh generace. Poprv měl Capri třet generace Bodie v roce 1978, šlo o střbrn model 3.0 S. V roce 1980 se dočkal i Doyle kter měl zlat exemplř ve stejn verzi, tentž rok ale Bodie dostal dalš střbrn kousek. Doyle měl v roce 1981 tmavou zlatou, Bodie obnovil svůj vozov park dalšm střbrnm kouskem.