Retro Classics Bavaria 2018: Konec sezóny ve velkém stylu

Poprvé jsem jel na podobnou akci s partnerkou někdy před deseti lety. Bylo to v březnu, počasí panovalo stále zimní, ale s příslibem brzkého jara. Tenkrát jsme jeli až do Stuttgartu, kde se akce Retro Classics tradičně konala. Za dvacet Eur vstupného jsem zažil motoristickou nirvánu. U každého auta jsem chtěl trávit minimálně pět minut a od jednoho Ferrari F40 jsem se prý nedokázal odtrhnout vůbec. Partnerka, ač rovněž fanynka do veteránů, jen kroutila hlavou a sama se jala hledat stánek s pivem a tradičním párkem v kari omáčce. Vidět poprvé naživo tolik aut, která jsem měl do té doby vysledovaná jen z knížek a internetu, mě vážně dostalo. Dnes už jsem si zvykl. Příjemnou pauzu na odpolední poklidnou kávičku v obklopení legendárních supersportů osmdesátých let zvládám bez pubertálně rozbušeného srdce.

Na německé akci lze očekávat samozřejmě větší koncentraci domácích hvězd – včetně těch na kapotě. Byl jsem však překvapený, jak hezky seřadili vystavovatelé některá auta tematicky vedle sebe. Už chybělo jen pěkné počasí, teleportovat některé dvojice na hezkou silničku bavorského venkova a najít ochotné a sympatické majitele, kteří by mi půjčili klíčky. Dovedl bych si představit hned celou řadu zajímavých duelů legendárních aut. Přesně tohle mě napadlo, když jsem procházel vedle Lancie Delta HF Turbo a Peugeotu 205 GTI 1.6.

Mohla by se k nim i přidat dvojice Abarth Ritmo a Volkswagen Golf GTI, který stál v jiném rohu výstavní haly. I dvojice stříbrného Maserati 4200 GT a Jaguaru XKR by byla v akci úžasně fotogenická. Osmiválce o prakticky shodném objemu, jeden točivý atmosféricky plněný, přímo ze stáje od Ferrariho, druhý pro změnu přeplňovaný kompresorem a oplývající mohutným točivým momentem.

Jednoznačně poprvé v životě jsem nahlédl do kabiny brazilského sportovního kupé Volkswagen SP2. Vůz čistě brazilského projektu X od tamní odnože Volkswagenu dostal italsky navrženou karoserii kupé a motor z brouka. Neumístili ho jinam než dozadu. Vypadá jako prototyp, ale vyrobilo se jich dokonce přes deset tisíc kousků.

A co teprve takový Lotus Omega? Na silnici ho už neuvidíte, i když jsem mezi kamarády zaslechl cosi o tom, že jeden originální kousek se zlatými koly se prohání v okolí Brna. Přitom je to nenápadná černá „áčková“ Omega, jakou svého času jezdil i náš garážový kolega Ondra Chamilla.  Jenže ta jeho měla „jen“ řadový šestiválec 2.6 litru. Lotus Omega dokázal díky dvěma turbům a 377 koním vytáhnout maximálku až na 285 km/h. U Porsche 911 Turbo by vás to tolik neohromilo, ale u běžného sedanu vyšší střední třídy? Sežeňte mi do dvojice ještě Alpinu B10 Biturbo a německé „sleepery“ máme dokonale pohromadě. Mimochodem, několik opravdu krásných Alpin bylo na Retro Classics k vidění také a jedna šla dokonce do aukce.

Můj táta by byl akcí určitě trochu zklamaný, protože on miluje předválečné veterány a snaží se je i pravidelně projíždět. Bavoráky z osmdesátých, a dokonce devadesátých let ještě za klasiku nijak zvlášť nepovažuje. Určitě je takových milovníků veteránů celá řada. Cokoli po „ropné krizi“, zkrátka vyrobené od druhé půlky sedmdesátých let moc neuznávají. Jenže trh zjevně miluje youngtimery a neoklasiky. Byla jim věnována minimálně polovina celé výstavní plochy.

Na nabízených cenách vozů vystavených renovátory a obchodníky bylo vidět, že zejména některá auta nového segmentu přelomu 80. a 90. let zdaleka ještě nedosáhla svého stropu. I když můj soukromý dojem říká, že opak může být pravdou. Zejména vozy Porsche 911 modelové řady 964 snad už ani výš stoupat nemohou. Exempláře v jen lehce nadprůměrném stavu a dovezené z USA jsem viděl s cenovkami dost přes padesát tisíc Euro. A nejvyšší nabídka na červené „US“ kabrio 964 z roku 1991 připadla na nějakých 53 500 Eur. Nedosáhla ani rezervovanou vyvolávací cenu. Jedna úžasná Carrera 2 evropské specifikace s manuální převodovkou se prodávala dokonce za necelých sedmdesát. Otázka je, zda se za tu cenu doopravdy prodá. I když dost bylo skepse. To víte, že bych takovou chtěl i navzdory cenovce! A je nás takových zjevně hodně, přesto spousta vystavených exemplářů od specialistů na své majitele s nabitou prkenicí čeká déle, než tomu bylo v minulých letech.

Mezitím, co jsem se kochal prohlídkou úžasných exemplářů, prošvihl jsem autogramiádu slavného závodníka a ambasadora firmy Porsche, Waltera Röhrla. Alespoň jsem si mohl v klidu a bez davu lidí prohlédnout soutěžní Audi Sport Quattro, se kterým svého času vítězil na rychlostních zkouškách rallye. Jeho stylizovaný podpis se pyšnil na širokém „C“ sloupku slavné audiny.

Pak jsme šli do haly plné sympatického vetešnictví. V prostředí plném starých náhradních dílů, odznáčků a automobilií všeho druhu mnozí velcí kluci stráví klidně celý den. Pokud jste blázni do automobilové literatury, v prodeji zde najdete spoustu zajímavého čtení do vaší automobilové knihovničky. Rád listuji a hledám různé dobové knížky anebo prospekty ke svým autům a obvykle se nějaký úlovek vždycky podaří chytit.

A letos poprvé jsem viděl kromě moc zajímavé kolekce traktorů a dalších zemědělských strojů i výstavu historických bicyklů. Naše kamarádka touhle scénou žije a jejich širší příbuzenstvo se na pár dní v roce promění v rodinku jako vystřiženou z dobových reálií mé oblíbené knížky od Karla Poláčka – „Bylo nás pět“.

Zlatým hřebem sobotního odpoledne je vždy velká aukce. Je to událost. Auta stojí vystavena kolem velkého pódia s místy k sezení pro účastníky aukce a další lidé stojí opodál. Na několika obrazovkách kolem můžete sledovat aktuální výsledky. Konkrétní německá aukce Classic Bid probíhá systémem s veřejnou rezervovanou cenou. Je tedy vidět hranice, pod kterou prodávající může nejvyšší nabídnutou částku odmítnout a kupní smlouvu neuzavřít. A rezervované ceny byly opravdu vysoké. S napětím jsme sledovali souboje jednotlivých příhozů, nicméně zklamu vás, tentokrát nic vyloženě spektakulárního vidět nebylo. Naopak, drtivá většina automobilů nedosáhla v nejvyšším příhozu právě ani rezervovaných cen. Znamená to, že trh ochladl?

Nedávno jsem četl zajímavý rozhovor, v němž odpovídal Tim Gascoigne, manažer aukční síně Baron’s. Vypadá to, že aktuálně trh s klasickými vozy – a to je dnes tento termín už vážně extra široký – přebírají opět entuziasté a nadšenci. Pryč jsou léta boomu, kdy do tohoto segmentu investovali za účelem dobrého zhodnocení peněz i lidé bez osobního vztahu k automobilům. A to zní jako dobrá zpráva.

Protože vysokou hodnotu si patrně budou držet automobily spíš podle skutečného technického stavu, kvalit provedené renovace, a ne podle povrchní rady noblesně oděného investičního bankéře. A je větší šance, že automobiloví nadšenci budou se svými „investicemi“ hlavně jezdit, což je obzvlášť důležité. Nicméně, stále platí, že nostalgie prodává a žene ceny výš, než bychom si racionálně dovedli připustit. Na druhou stranu se domnívám, že v bližší budoucnosti může ještě trhem zahýbat právě množství aut, která v minulosti nakoupili právě spekulativní investoři a jejich reálný technický stav chátral během dlouhodobého stání.

V letošním roce se také daleko pomaleji hýbe trh s těmi opravdu drahými vozy. Pečlivě zrenovované stálice trhu, jakými jsou například Jaguary E-type a Mercedesy SL „Pagody“ v hodnotách vysoko přes sto tisíc Eur mění majitele méně často než v minulých letech. Nicméně během soboty visela cedulka „Verkauft“ hned na dvou moc pěkných Porsche 911 Turbo (930), přičemž jejich cenovky se pohybovaly okolo 140 tisíc Eur. Rychleji a lépe se však prodávají auta ve středním pásmu, zhruba do 30 tisíc Eur.

Jenže pryč jsou zároveň doby, kdy se dala spousta zajímavých vozů v použitelném stavu nevyžadujícím renovaci pořídit pod deset tisíc Eur. Taková auta z trhu pomalu mizí. Za BMW 728i z roku 1983, před kratším časem ještě „obyčejné“ BMW, navíc s nájezdem výrazně přes dvě stě tisíc kilometrů, si prodávající nestyděl říci 13 500 Eur. Je evidentní, že se termín „klasické auto“ posouvá pomalu už na automobily nejen 80. let, ale i těch z 90., které se pomalu zvedají z cenového dna. Příkladem za všechny budiž kdysi tuctové BMW 328i řady E36. Se zajímavou výbavou a v nadprůměrném stavu už právě onu magickou hranici deseti tisíc Eur olizuje. A podobných příkladů by se našlo tolik, že by to vydalo na samostatný článek.

U našich německých sousedů se pod záštitou „Retro Classics“ konají dvě akce. Jedna v předjaří ve Stuttgartu, a právě tato v Norimberku v prosinci. V dubnu se také můžete podívat na Techno Classica Essen. Přiznám se, že mám stejně nejraději autíčka v pohybu. Rozhodně v roce 2019 nevynechám příležitost zúčastnit se různých veteránských rallye včetně nějaké zimní rallye, byť zde asi jen jako divák. Rozhodně však nechci tentokrát už vynechat Mille Miglia Storica, která startuje každoročně v květnu ze starobylé Brescie a na další reportáže se tedy budete moci těšit.

Byli jste taky na nějaké „sešlosti“, kde se prezentuje i prodává a draží automobilová retroklasika? Těšíme se na vaše zážitky, zkušenosti a názory v diskuzi!