Článek
Lenka Fučíková je původem z Moravy a vyrostla jako dcera spolumajitele dopravní firmy. Když ve dvaceti dostala nabídku, aby rodinný podnik převzala, odmítla s vědomím, že v oboru se svými zkušenostmi nemá co nabídnout. Na těžké nákladní automobily ale nezanevřela.
Lenka se vlastně kolem nákladních vozů motala už odmala.
Zvolila svou vlastní cestu, na čas se dostala do Prahy, kde pracovala jako asistentka ve firmě zabývající se distribucí cukru, čímž se opět dostala do kontaktu s kamiony. Problematika kolem nákladní dopravy Lenku chytla natolik, že po návratu na Moravu nastoupila na technický úsek jisté dopravní firmy, kde přičichla navíc k pojišťovnictví.
Ani během pracovní přestávky v rámci mateřské dovolené si Lenka Fučíková od náklaďáků neodpočinula, jelikož kývla na nabídku brigády v brněnské Scanii. Nejprve řešila administrativu kolem pojistných událostí, posléze složila zkoušky na pozici servisního poradce.
Servisní poradce nejen radí, ale také řadu věcí řeší, organizuje, komunikuje.
A co je náplní práce servisního poradce ve Scanii? Hlavně, aby vše šlapalo hladce, a to od organizace práce mechaniků přes jednání se zákazníky až po komunikaci s likvidátory pojišťoven. Do toho musí tato čtyřnásobná maminka zvládat vyřizovat dokumentaci a kolikrát i poskytovat podporu řidičům/klientům zaskočeným dopravní nehodou.
Vzhledem k takto zajímavému životopisu nám nezbývalo nic jiného než Lenku Fučíkovou vyzpovídat a představit vám ji i po její motoristické stránce.
Na úvod se zeptáme, jestli ve vás zájem o těžké náklaďáky kvetl přirozeně odmalička, nebo to bylo zkrátka prostředím, v němž jste vyrůstala?
Zájem o nákladní automobily byl od útlého dětství, kdy jsem nadšeně jezdila s tátou na žních s Tatrou 148. S oblibou jsem se motala kolem dědečka, který rád vyráběl doma na soustruhu a pořád něco vylepšoval na svém traktůrku. Byla jsem odmalička spíš technický než panenkovský typ.
Ikonická 148 uchvátila srdce nejen mužů, ale i žen.
Odmítnout připojit se do rodinného podniku a vydat se svou cestou chtělo odvahu, nicméně proč jste tak učinila? Přece jen zavedená firma znamená určitou pracovní jistotu.
Bylo mi tehdy 20 let, ještě jsem sama nevěděla, jakým směrem ve svém životě půjdu, a rozhodně jsem v té době neměla firmě co nabídnout. Bylo to pro tátu smutné období, ale i tak mě dále podporoval a podporuje. Máme tady hodně zákazníků, kteří odmala vedou své děti tak, aby v rodinné firmě převzaly žezlo. A pokud půjde o plnohodnotné nástupce, pak jedině dobře.
Otec Lenku dodnes podporuje, přece jen on sám kamiony také žije.
Sama ale teď i s odstupem času vidím, že jsem se tehdy rozhodla správně. S firmou a jejím aktuálním majitelem máme i přes to všechno stále skvělý vztah.
Udělala jste si řidičák skupiny C? Popřípadě jezdíte s náklaďáky aktivně?
Nemám řidičák skupiny C, ale to neznamená, že jsem jízdu za volantem Scanie nevyzkoušela. Samozřejmě na uzavřené komunikaci.
Život mezi kamiony a náklaďáky je život mezi muži (obvykle). Berou vás muži ve vaší pracovní pozici? Nepochybují o vašich schopnostech/znalostech?
Než mě přijali, bylo to náročnější. Myslím ale, že kluci na dílně pochopili, že nám jde o stejnou věc a že tu nejsem jen do počtu. A zákazníci? Ti jsou, myslím, rádi, že zažijí příjemnou změnu, když jim telefon vezme žena.
Mužský kolektiv si na Lenku musel nejprve zvykat a chvilku trvalo, než ji přijal.
Svou výhodu vidím v tom, že se díky svým zkušenostem dokážu vcítit a pochopit potřeby a možnosti obou stran, tedy zákazníka i Scanie. Můj manžel také pracuje v autodopravě, proto náklaďáky žijeme i doma.
Jestliže rozumíte technice náklaďáků, umíte sama bez pomoci na autech něco opravit či vyměnit?
Zatím spíš jen koukám klukům mechanikům pod prsty, ale něco bych asi určitě zvládla.
Kdybyste si měla vybrat mezi elektrickým a vodíkovým tahačem, jaký byste upřednostnila a proč?
V tuto chvíli je mi bližší elektrické vozidlo, zejména na rozvoz zboží po městě. To si umím představit a dává mi to smysl. Sama teď přemýšlím o osobním elektromobilu nebo alespoň o hybridu. A také vím, že naši vývojáři pracují i na dálkových elektrických tahačích.
Povězte nám vaše oblíbené auto – jedno historické a jedno moderní.
Díky svému dětství vzpomínám na Tatru 148. Z těch moderních se mi líbí naše sklopky ze stavební řady Scania XT.
Značka Scania patří na trhu s náklaďáky k těm prémiovějším.
Co vás mimo aut ještě baví?
Můj největší koníček jsou čtyři dospívající děti, každé jiné, s jinými hobby a zálibami. Dohromady však tvoří skvělou partu a moc rádi společně cestujeme, sportujeme a užíváme si jejich úspěchy. Hlavně v lukostřelbě, kde je manžel zároveň i trenérem.
Chcete něco vzkázat, ať už čtenářům, nebo třeba technicky nadaným ženám, které se bojí jít do vysloveně mužské pracovní pozice?
Říkám i svým dětem, aby si našli svoji cestu, práci, kde se budou chtít uplatnit, rozvíjet a která je bude naplňovat. Rozhodně se není čeho bát, tedy ani toho vstoupit i do světa mužů a ujmout se jejich tradiční profese. V této době to beru jako příjemné zpestření.
Lenčiným koníčkem je především její velká rodina.
Lenka Fučíková jakožto žena za servisním pultem Scanie znovu dokazuje, že dříve neprorazitelné bariéry mužských profesí se pomalu začínají ztrácet. Vždyť máme už ženy-hasičky u ostrých výjezdových jednotek, případně v armádě u bojových oddílů. A koliko něžného pohlaví kočíruje dodávku, autobus nebo klidně kamion… Zkrátka rozdíly mizí a šance na profesní uplatnění dostává takřka každý, což je jedině dobře.