Článek
Koukám na oblohu a prosím o déšť. Předpověď, která ještě včera hovořila naprosto jasně, se otočila stejně rychle, jako se otočil vítr. Mraky nad Slovakia Ringem jsou nízko, ale pršet z nich nejspíš nebude. Kdo nesleduje závody na trati, ten kouká do mobilu na meteoradar. Mám poslední čtvrt hodinu, abych se rozhodnul, jaké pneumatiky na cupovou závodní MX-5 obuju. Pošetřil jsem si mokrou sadu, protože mělo pršet. A na té suché jsem včera zkusil zabojovat o vítězství a choval se k nim tak, že už je dnes potřebovat nebudu… Och, jak jsem se jen mýlil!
Pokud vám tento beletrický úvod přijde nadsazený, opak je pravdou. Bylo to mnohem horší! Opravdu jsem si nepřál nic jiného, než aby se druhý víkendový závod MX-5 Cupu, který byl součástí Velké ceny Slovenska, jen na mokru. Aby fakt hodně pršelo. Mohlo to být totiž výrazně lepší nejen s ohledem na výsledek, ale i na zážitky. Jel jsem čtvrtý letošní závod ve VIP závodní sedačce a měl jsem tři zásadní úkoly. Napsat z toho dobrou reportáž (právě se o to pokouším), předvést to nejlepší co umím a podělit se o zkušenosti (snažil jsem se). A taky si to užít. Teď, s odstupem několika málo dní, mohu říct, že minimálně ty dvě poslední věci jsem splnil na sto procent.
Šest set tisíc za sezonu
Aby bylo jasno, o co vůbec jde. Unitel Mazda MX-5 Cup je závodní série identických aut, které si nemusíte kupovat, ale která si pronajmete a o která se vám stará parta inženýrů a techniků ze společnosti TG Auto. V ročníku 2022 startuje deset aut a deset jezdců, jedenácté auto je VIP pro pozvané hosty. Všechny vozy jsou stejné a vychází z poslední generace Mazdy MX-5 s označením ND.
Závodní MX-5 vychází z poslední generace a jde o model s atmosférickým dvoulitrovým čtyřválcem a manuální převodovkou. Výkon auta je cca 200 koní a vůz váží lehce přes tunu
„Ten nápad přišel před dvěma roky a polské zastoupení Mazdy ho kvitovalo s povděkem,“ říká mi Szymon Soltysik, PR manažer polského importéra, bývalý šéfredaktor polského Top Gearu, majitel Caterhamu a taky můj dlouholetý přítel. „Přišli za námi lidé z Unitelu, jestli bychom do toho s nimi šli. A protože cupové závodění s MX-5 patří nejen v USA, ale třeba i v Nizozemsku či Francii k tomu nejlepšímu, co můžete nejen vidět, ale vzhledem k relativně nízké finanční náročnosti i jezdit, měli jsme rychle jasno.“
Letošní závodní série se skládá z pěti závodních víkendů a deseti závodů celkem. Čtyřikrát se jede v Poznani a závod na Slovensku byl zahraniční premiérou. Kalendář na příští ročník se řeší, promotér závodů, ale i jezdci, by rádi vyrazili víc do světa, takže se mluví i o tom, že by se závodilo nejen v Poznani a na Slovensku, ale i v Brně, na Hungaroringu a Red Bull Ringu. „Umíme si představit, že by se naše závodní série stala součástí Esset Cupu, případě se přidala k jiným podobným atraktivním podnikům,“ krčí rameny Soltysik. „Cílem je udržet ceny na přijatelné úrovni, mít minimálně deset a více aut na startu a rádi bychom oslovili i zahraniční jezdce.“
A když už jsme u těch cen… Letošní ročník série přišel jezdce na 110 tisíc zlotých včetně DPH, což je nějakých 580 tisíc korun. V ceně je pronájem připraveného auta na všech deset závodů, jeden předsezonní test a jeden den pro VIP partnery a sponzory. „Závodník přijede na okruh jen se svojí výbavou, auto má připravené, natankované, po přejímkách,“ říká Pavel Skucha, šéf firmy TG Auto, která všechny auta postavila a stará se o ně. „Každý jezdec má k ruce mechanika, může si zvolit svoje vlastní nastavení, nebo si nechá poradit. Cílem je, aby v naší sérii mohli závodit jak úplní začátečníci, tak zkušení jezdci, kteří hledají vyrovnané startovní pole a maximální zážitky.“
K závodění potřebujete jen licenci, vybavení s patřičnými homologacemi a pak samozřejmě patřičný finanční obnos
Je samozřejmostí, že vůz si pak jezdec může pronajmout i na další akce, jako je třeba na privátní testování, volné okruhové jezdění či jiné závody. „Vozy mají kompletní homologaci FIA a mohou startovat třeba ve vytrvalostních závodech. Všechno je o domluvě,“ vysvětluje Skucha. A Soltysik dodává, že zatímco první dva ročníky byly o tom, že si jezdec pronajal vůz na celou sezónu, tak teď se přemýšlí o tom, zda by to nebo možné jen na vybrané podniky.
Dvoulitrový motor, 200 koní a váha cca 1 000 kg
Kdo jezdil s aktuální sériovou dvoulitrovou Mazdou MX-5 s manuální převodovkou, ten vám řekne, že je to perfektní zábavné auto. Postavit z ní závodní auto ale dalo trochu práce. Motor a převodovka je sériová, ale jednotka má vylepšené chlazení vody i oleje, přidali i chladič diferenciálu. Výfuk, sání a elektronika jsou samozřejmě závodní specifikace, výkon motoru je 200 koní. V závodním autě nepotřebujete žádné zbytečnosti, a tak zmizela klimatizace, stop-start systém a s výjimkou palubní desky i celý interiér. Auto má plně nastavitelný podvozek, tlumiče Ohlins, brzdy Stoptech, sedačku Sparco a bezpečnostní rám. „Na něj jsme pyšní, protože je udělaný tak, aby se do auta vešli s helmou i jezdci vyšších postav,“ upozorňuje Skucha.
Poměr výkonu a váhy 200 koní na 1 020 kg slibuje spoustu zábavy a stejné je to i v reálu. S manuální převodovkou je to velmi řidičské závodní auto, které má být přívětivé na ovládání. A už teď vám prozradím, že to nezůstalo jen přání konstruktérů.
Interiér je prostý veškerých zbytečností, běžné budíky nahrazuje závodní telemetrie a zvláštní pochvalu si zaslouží ochranný rám, který je navržený tak, aby bylo auto bezpečné i pro vyšší jezdce
„Cílem byly funkční, ale ještě pořád cenově přijatelné úpravy,“ vysvětluje Skucha. „Měli jsme nějakou představu nejen o pořizovací ceně, ale taky jsme brali v potaz celkové náklady závodění a případné opravy. Navíc sériová MX-5 je sama o sobě skvělý základ.“
Podle aktuálních pravidel má každý jezdec na závod k dispozici dvě nové pneumatiky a jednu sadu mokrých na celou sezonu. Jezdí se na slickách od Hankooku, a když by chtěli jezdci používat auto i jinak, mohou si pneumatiky dokoupit. „Zrovna tohle je něco, co se může na příští sezonu změnit,“ říká ale na Slovakia Ringu, když se nad námi honí mraky, Pavel Skucha. „Nicméně cílem bylo, aby se závodníci naučili i taktice, aby si třeba dvě pneumatiky ušetřili na další závod a jeli na kompletně nové sadě, nebo třeba aby se naučili s obutím hospodařit i během závodního víkendu.“
Dost řečí, jdeme závodit
Abych mohl do závodu vůbec nastoupit, musel jsem vylovit ze skříně závodní kombinézu, nehořlavé prádlo a zkontrolovat si, jestli nemám propadlou homologaci na helmě. Přeci jen je to několik let, kdy jsem jel naposledy závod pod hlavičkou FIA – na Slovensku se Unitel Mazda MX-5 Cup jel v rámci místní Velké ceny. Pak ještě doktoři (nad 40 let povinné zátěžové EKG), přezkoušení z pravidel FIA pak hurá pro závodní licenci. Tak tohle bychom měli…
MX-5 znám jako své boty, Slovakia Ring za ty roky už trochu taky, ale jak bude fungovat závodní provedení na slickách, to byl jeden velký otazník. A tak si asi umíte představit, jak mi bylo, když jsem se dozvěděl, že v pátek mám místo tří domluvených tréninků nakonec jen jeden a pak rovnou kvalifikaci. Ehm.
I závodní MX-5 má sklony k přetáčivosti. Pro slabší povahy je tady funkční stabilizační systém, beze změn převzatý ze sériového auta
Jenže neměl jsem moc času se nad tím rozmýšlet, protože ve třetím kole tréninku náhle auto ztratilo výkon a já byl rád, že jsem se dostal do boxů. Zhasnout motor, nastartovat, vše se zdá ok, ale jen do první zatáčky. Game over. Buď škrticí klapka, nebo elektronický plyn, mechanici pro jistotu mění obojí.
Do kvalifikace mám jedno jediné přání, ať ten motor vrčí, že už to pak nějak dopadne. Hodinu před ní lehce prší, trať je mokrá, a když pak přijde čas, tak to přestává a plán je zajet na osychající trati jedno nebo dvě rychlá kola, ale jinak pošetřit mokré slicky na závod.
Páté místo? To jako vážně?! První dva jezdci nám ujeli o dvě sekundy, ale pak jsme pěkně namačkaní za sebou. Tak se uvidí v závodě. Má totiž pršet. Na Slovakia Ringu, který schválně postavili v místě největšího srážkového stínu… Do háje.
Jenže druhý den nikdo z nás neví, jestli koukat víc na nebe, na předpovědi počasí nebo na další závodní série. Počasí se honí, přeháňky přichází nahodile a s různou intenzitou. S vidinou toho, že v neděli má pršet ještě víc, se hodinu před startem závodu rozhoduji obout hladké slicky do sucha a budu doufat, že to někde nerozvěsím. Neprší. Jemně mží. Slicky by to mohly zvládnout a mokrou sadu budu potřebovat zítra.
Přestalo pršet, mám dobrý start a během chvíle jsem na třetím místě. Závod trvá pětadvacet minut, hlavní je to nerozbít. Držím se ve stopě, kde je relativně nejvíc sucho, a brzy si všímám, že mi zase poškubává motor. Do psí díry! Pak mi ale dochází, že já idiot nevypnul protiprokluz, takže lovím tlačítko někde vlevo dole pod volantem, „závada“ je opravena a soupeři se najednou začínají přibližovat. Tak pojďte, hošánci!
O tom, jak ten závod vypadal, nejlíp svědčí onboard. Zajímavé to začíná být od nějaké osmé minuty, všimněte si pak v posledním kole nájezdu do předposlední zatáčky, kdy to už brzdy začaly vzdávat. Ale nerozbil jsem to!
Každopádně to byl masakr. Všechny cupové závody jsou řež kolo na kolo a MX-5 nejsou výjimkou. Když jsme na druhém horizontu za táhlou pravou zatáčkou, co se jezdí na plný plyn na čtyřku, přijeli v jednom kole tři auta bok po boku a já byl uprostřed, byl to nezapomenutelný okamžik. A takových momentů tam bylo o kus víc, bylo to intenzivní a jednoduše skvělé. A ta chvíle, kdy jsme poprvé jeli nárazník na nárazník? K nezaplacení!
Všechno důležité na jediné fotografii
Druhé místo bylo něco, s čím jsem nepočítal. A o to víc si toho vážím, vždyť jsem v tom autě seděl prvně. Ale sedlo to všechno, sázka na slicky, taktika a pak se prostě jen nepodělat.
Když jsou gumy po smrti
Co si budeme povídat, první závod dopadl nad očekávání dobře. A protože mělo druhý den pršet a já měl k dispozici sadu mokrých pneumatik, co za sebou měly jen pár kol v kvalifikaci, maloval jsem si neděli nad očekávání. Jenže, jak už to v závodění často bývá, všechno je nakonec jinak.
Neprší ráno, neprší dopoledne a neprší ani hodinu před startem. Když se koukám na ty slicky, na kterých jsem jezdil den předem, vidím spálenou a rozedranou pryž, která dostala zejména v závěru závodu pořádně za uši. Naposledy koukám na nebe a modlím se, ale začínám se smiřovat s tím, že svůj díl závodního štěstí jsem si tenhle víkend už vybral. Pokud totiž chcete (nejen) na závodním okruhu něco předvést, je otázka obutí naprosto klíčová. A jestli je něco, co osobně považuju za nejslabší místo polského MX-5 Cupu, je to právě otázka pneumatik. Jenže pokud čtete pozorně, už asi víte, že se to pravděpodobně změní.
Slovakia Ring je těžká trať s extrémně dlouhou cílovou rovinkou a čtyřmi umělými horizonty
Takže krčím rameny a je mi jasné, že i když budu startovat ze čtvrtého místa (prvních pět v cíli se protočilo), bude klíčové spíš dojet než přemýšlet o vítězství. Ale na druhou stranu, za svou závodní kariéru už jsem zažil leccos a i taktika „na supa“ (čekáte na chyby soupeřů a berete jim body) občas slaví úspěch. A v cupovém závodění tohle platí obzvlášť, protože vyrovnanost aut znamená, že se opravdu bojuje, nekrouží a během okamžiku se toho může změnit opravdu hodně.
Jenže soupeři tentokrát nechybují. Záhy odevzdávám první dvě příčky, pak chvíli bráním čtvrté a pak páté místo, ale když mě v poslední třetině pětadvacetiminutového závodu začne trápit kolosální nedotáčivost, v jednom souboji na brzdy čechrám nárazník, tak je jasné, že tady už toho moc nezmůžu a musím se tedy smířit se sedmým místem.
Jenže o umístění a poháry ani tak nešlo. Chtěl jsem poznat tuhle závodní sérii, přiblížit ji vám, čtenářům, ukázat, že se něco takového u našich sousedů děje, a být u toho, když se to rodí. Jestli se jim povede v příštím roce se dostat na všechny ty velké okruhy, a pokud ceny zůstanou nastavené stejně pozitivně jako nyní, máme tady velmi zajímavé závodění, které by mohlo oslovit jak začínající jezdce, tak zkušenější piloty.
Recept na závodění v podobě lehkých a vyrovnaných zadokolek je totiž mockrát vyzkoušený a pořád stejně dobrý. Unitel Mazda MX-5 Cup to opět dokazuje! Díky a snad někdy zas.