Za volantem hasičských speciálů: Automobily dobrovolných hasičů ze Starého Plzence zachraňují životy i majetek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Doufáte, že je v životě nebudete potřebovat, ale přesto jste víc v klidu, když víte, že tam někde jsou. Když jedou okolo, ukazují na ně děti a otáčí se dospělí s obavou, zda nejedou k nějakému sousedovi. To jsou dobrovolní hasiči. Máte je i ve své obci a víte, že jejich práce je nepostradatelná – od likvidace vosích hnízd přes popadané stromy až po skutečné požáry. A když se neděje žádná pohroma, pořád jsou tu třeba městské slavnosti nebo dětské dny, kdy je potřeba dělat požární dozor a případně obstarat i nějaký ten zábavný program.

Hasiči k tomu většinou používají různé automobily a pokud jste fandové hasičské techniky, tak víte, že po republice najdete ve sborech i opravdové unikáty. Dnes se ale podíváme na výjezdovou techniku sboru ze Starého Plzence, který má takovou typickou ukázku nejčastějších automobilů u nás.

A začneme hned tím největším – Tatrou 815 TERRNo1 4 × 4 CAS 20 S2R. Ty zkratky na konci znamenají Cisternová automobilová stříkačka s průtokem 2 000 litrů za minutu. Z druhé trojice písmen označuje S těžký automobil, dvojka je určení na silnici i do terénu a R označuje redukované požární vybavení.

A proč začínám Tatrou? No protože právě Tatra je prvozásahový automobil a ze zbrojnice vyjíždí pokaždé, když je jednotka povolána do akce. A protože Tatra 815 je bezpochyby ze všech tří hasičských aut nejlegendárnější. Modelovou řadu 815 Tatra začala vyrábět v roce 1982 jako nástupce typu 813 a pod názvem Terra ji mohutně modernizovanou vyrábí vlastně dodnes, akorát z nabídky vypadly deseti– a dvanáctiválce. Tak skvěle se konstrukce Milana Galii osvědčila.

Varianta 815-2 s modernizovanou kabinou a obchodním označením TERRNo1 přišla na trh v roce 1997. Nabízí se široká paleta podvozků od čtyřkolek až po šestinápravové dvanáctikolky. U plzeneckých hasičů je ale právě menší obratná čtyřkolka s faceliftovanou kabinou z roku 2010 (z tohoto roku je i konkrétní automobil). Poznáte ji podle modernější masky a kabiny s lepší aerodynamikou a většími deflektory a také podle větších stupaček.

Kabina je čtyřdveřová a pojme posádku šesti hasičů. Řídí strojník, na sedadle spolujezdce sedí velitel a vzadu další sehraná čtveřice. Ta má místo opěradel dýchací přístroje, které slouží i jako bezpečnostní pás, jen je obléknout. V kabině jsou i vysílačky a pod strop se vejdou nosítka.

Místo řidiče je velmi dobře ergonomicky navržené, vše máte po ruce a je to velmi přehledné. Možná na první pohled vypadá spartánsky a jednoduše proti moderním silničním tahačům, ale u pracovního auta do terénu bych to považoval spíš za výhodu. Výhled z kabiny je díky bohatému prosklení výborný, což řízení mohutného náklaďáku také usnadní. Na autě jsou i ochranné kryty zrcátek do lesního porostu a naviják na předním nárazníku.

V nástavbě od výrobce THT Polička je ukrytá nádrž na 3 400 litrů vody a 210 litrů pěnidla. Čerpadlo THT TO 3000 dokáže poslat zase ven 2 000 litrů za minutu přes hadice a proudnici AWG. K naplnění slouží čerpadlo vzadu, které nádrž naplní za 6 minut. Na levém boku je elektrický generátor Honda ECT s výkonem 5,2 kW, který může zvedat i osvětlovací stožár umístěný za kabinou.

Kromě něj skříňky vyplňují suché obleky, kabely, hadice, nářadí, sekera, páčidlo a dopravní kužely. Na pravém boku jsou hadice, navíječ, nářadí, oblečení včetně obleků na odstraňování bodavého hmyzu, klasická a kotoučová pila, přetlakový ventilátor na odkouření budovy, lana, žebříky a lezecký balíček.

Pod kabinou je vidlicový, vzduchem chlazený přeplňovaný osmiválec T3D-928 OHV s objemem 12,7 litru, který plní emisní normu Euro 5. Nabízí výkon 442 koní (325 kW) a točivý moment 2 100 Nm v rozmezí 1 100 až 1 200 otáček. Vzduchové chlazení je pro Tatry typické, a navíc je taková konstrukce lehčí a jednodušší.

Ovšem také je motor hlučnější. Jenže pokud jste jako já, tak se vám vzduchem chlazený rykot doprovázený hvízdáním turba prostě líbí. Když ho budete hodně prohánět, bude z nádrže na 500 litrů paliva ubývat rychleji, ale standardní spotřeba je kolem 20 litrů.

Poloautomatická převodovka je čtrnáctistupňová, každý stupeň se dělí na malý a velký. Dvanáct rychlostí je pro jízdu vpřed a dvě jsou pro couvání. Změny stupňů provádíte voličem, ale musíte je následně ještě do 30 sekund potvrdit vyšlápnutím spojky. Díky tomu se ale velký náklaďák řídí opravdu snadno.

A snadno i brzdí, protože na všech kolech jsou kotoučové brzdy a nechybí ani systém ABS. Tatry mají omezenou rychlost na 90 km/h a díky pneumatickému odpružení jsou úžasně stabilní. Nerozhodí je rychleji projeté zatáčky ani vyhýbací manévry. Standardně jsou poháněná zadní kola, předek se připojuje manuálně. Ta kola jsou mimochodem obutá do pneumatik 315/80 R22,5.

Model TERRNo1 má samozřejmě klasický tatrovácký podvozek s páteřovým rámem, jehož koncepci vymyslel Hans Ledwinka už v roce 1923. Právě jeho modulová konstrukce umožňuje tak velkou variabilitu podvozků. Nápravy tvoří rozvodová skříň s uzamykatelným diferenciálem a nezávisle odpružené poloosy. Chybět nemohou ani mezinápravové diferenciály a jejich uzávěrky. Díky nim se i osmnáctitunový speciál dokáže prodírat terénem obratně a brodit se až 800milimetrovou hloubkou vody.

Tuhost podvozku je pro hasiče, kteří musí vyjíždět i do terénu, naprosto neocenitelná. Vpředu je odpružení tvořené torzními tyčemi a zkrutným stabilizátorem, vzadu je modifikovaný kombinovaný systém King Frame. Díky němu se už eliminovalo dřívější nerovnoměrné sjíždění pneumatik.

Nejslavnější varianty Tatry 815 jsou bezpochyby speciály pro Rally Paříž-Dakar. Za volantem Tatry vyhrál šestkrát v Africe náročnou soutěž Karel Loprais, dvě jeho poslední výhry už byly za volantem modelu TERRNo1 s přezdívkou PUMA. Dnes už je i model TERRNo minulostí, od roku 2018 jej Tatra prodává jako typ Terra a uvažuje nad definitivním ukončením výroby.

Zákazníci totiž čím dál častěji sahají po modelu Phoenix a vodou chlazených motorech. Přitom až 10 % produkce Tatry putovalo právě do hasičských garáží. Z této modelové řady vyšla i kapotová varianta 163 Jamal a vojenská verze 815-7 prodávaná dodnes jako Tatra Force.

Druhým autem, které se dostavilo na místo focení, je dopravní automobil Iveco Daily. Daily je nesmírně populární velká dodávka, která se vyrábí v italské továrně Suzzara už od roku 1978 (jde o nejdéle vyráběný model Iveco), a přesto o ní moc často nepíšeme.

Toto je konkrétně druhá generace (byť někdo počítá odlišně jednotlivé facelifty a považuje ji za čtvrtou), která přišla na trh poprvé v roce 1999 a Iveco na ní spolupracovalo s Renaultem (jejich příbuzná dodávka se jmenovala Mascott). První facelift, který navrhoval slavný Giugiaro (ano, on sám osobně), se objevil v roce 2006. Konkrétní auto z roku 2017 má dvojkabinu, aby uvezlo pětičlennou posádku.

Velice prostorný interiér byl kompletně upraven a i tady se na návrzích podílel slavný italský designér. Z kabiny je skvělý výhled ven zvětšeným čelním sklem. Chválena byla také ergonomie a řidič zejména ocení přesun řadicí páky blízko k volantu. Také se zlepšilo umístění sedadla a možnosti jeho nastavení, takže není problém si za volantem najít příjemnou pozici. Sedadla jsou navíc velmi pohodlná a řidičovo může mít vzduchové odpružení. V autě je spousta odkládacích prostor a mnohem kvalitnější plasty než dříve. A výbava už dnes i v podobných autech obsahuje klimatizaci, elektrická okna a zrcátka a dálkové zamykání.

Auto stojí na žebřinovém rámu a má velmi solidní nosnost. Toto Daily je klasická varianta s pohonem pouze zadních kol, některé hasičské sbory ale sáhnou po variantě 4 × 4, na které spolupracoval výrobce SCAM a jež se do nabídky dostala v roce 2007. Kola roztáčí vpředu podélně umístěný třílitrový vznětový turbodiesel spojený se šestistupňovou manuální převodovkou, která vyniká krátkými a přesnými drahami.

Motor nabízí výkon 176 koní (129 kW). Plní normu Euro 5, i když nepotřebuje ani AdBlue a podobné berličky. Interval na výměnu oleje se udává nadstandardních 40 tisíc kilometrů, rozvody dokonce 350 tisíc. To notně usnadní jeho provoz a údržbu. Spotřeba se pohybuje kolem 11 litrů, což je na takto velké a těžké auto slušný výsledek.

Vpředu je nezávislé lichoběžníkové zavěšení, vzadu je tuhá náprava s dvojmontáží. Nastavení podvozku vyniká slušnou stabilitou, což hasiči při ostré jízdě k zásahu ocení. Iveco má navíc jeden z nejlepších poloměrů otáčení ve třídě, což mu značně usnadňuje manévrovatelnost. Jízdu na limitu pomohou ohlídat systémy ABS a ESP, protiskluzový systém ASR a také asistent pro rozjezd do kopce. Kotoučové brzdy jsou silné a krásně citlivé.

Komfort posádky zpříjemní pružné uložení motoru, takže se do kabiny nepřenáší vibrace ani hluk. Motor uslyšíte až ve vyšších otáčkách. Je to fajn, protože dvojitá kabina sice pojme šestičlenné družstvo, ale když si představíte hasiče v oblecích a s vybavením, tak toho prostoru potřebují dost.

Jde o dopravní automobil s označením DA L1Z. Druhá část zkratky značí lehký silniční automobil se základním vybavením včetně elektrocentrály a opět přídavné LED rampy s dálkovým ovládáním. Plzenečtí jej dostali primárně kvůli zásahům při povodních.

Druhá generace modelu Daily byla vystřídána až v roce 2014 aktuální třetí. Tu druhou občas zlobila elektroinstalace, ale jinak je mechanicky velmi spolehlivá a majitelé si ji většinou chválí. Takové tiché a pohodlné užitkové auto je opravdu strašně fajn. Pro hasiče je výhodou vysoká nosnost, takže se do nástavby dá naložit opravdu hodně potřebných věcí. Nakonec tedy Daily váží 5,5 tuny, pocitově to však za volantem není vůbec znát.

A jdeme do finále, kdy se můžeme podívat ještě na třetí hasičský speciál. Jde o Škodu 706 RTHP CAS 25, se kterou jste se na našich stránkách již setkali. Tehdy to byl kousek patřící hasičům z obce Hůrky a plzenecký exemplář je vlastně velice podobný, jen o pár let starší. Do města se dostal v roce 1976 jako nový, byť nalakovaný do vojenské zelené barvy.

Jde opět o speciální podvozek pro potřeby hasičské cisterny s pohonem všech kol a dvojitou kabinou pro osm osob. Tato cisternová automobilová stříkačka má v útrobách čerpadlo s výkonem 2 500 litrů za minutu.

Navzdory názvu jde o výrobek konstrukční kanceláře LIAZ, která první prototyp modelu RT představila už v roce 1955. Za kabinou je nástavba s nádrží na 3 500 litrů vody a 250 litrů pěnidla. Okolo ní jsou skříňky na vybavení.

Nástavba už není původní a ani původně nevypadá. Byla totiž rekonstruována v roce 2002 firmou Adamovičová, čímž se značně zvýšila kapacita na nezbytné věci – hadice, proudnice, čerpadlo, dýchací masky, obleky a nářadí. Na bocích najdete 3 rolety pro snazší přístup. Na střeše jsou žebříky, hák a přídavné reflektory.

Auto pohání mohutný řadový šestiválec OHV s objemem 11 781 cm3 a výkonem 160 koní (118 kW) v 1 900 otáčkách. S motorem je spojená pětistupňová manuální převodovka se synchronizací třetího až pátého stupně a výkon jde standardně na zadní kola. Ta přední se připojí spínačem na palubní desce. Na obou nápravách jsou uzávěrky diferenciálu a bubnové brzdy. Řazení vyžaduje cvik, ale po loňské zkušenosti už mi trambus přišel uživatelsky příjemnější. A to i přesto, že páka řazení je dost dlouhá a pracuje v dlouhých drahách.

Velký je i volant a hodí se, i když má auto vzduchový posilovač. Řízení má dost velké vůle. Maximální rychlost se udává 90 km/h, reálně se s trambusem na zásah jezdí osmdesátkou. Průměrná spotřeba je kolem 24 litrů. Tuhé nápravy jsou odpružené listovými pery, ale těžiště není tak vysoko, a tak je vlastně stará Škoda docela stabilní. Navíc průchodnost terénem také není špatná, a tak není divu, že se u hasičských sborů drží dodnes.

Toto auto je doplněné kropicí lištou a ochranným rámem, který připomíná staré závodní kamiony (byť RT nikdy nezávodilo). Ten chrání kabinu zejména v lesním porostu. Ale i navzdory rekonstrukci a úpravám už má asi LIAZ svá nejlepší léta za sebou a vzhledem k nasazení jednotky by to chtělo výměnu za nějaký novější automobil.

Za možnost prozkoumat hasičskou techniku takto zblízka musím ještě jednou poděkovat Sboru dobrovolných hasičů Starý Plzenec. Ten byl založen již v dubnu 1880 Václavem Baslem. Dnes jsou dobrovolní hasiči třetí kategorie (první jsou profesionální hasiči a druhá jsou sbory hasičů, které zabezpečují výjezd družstva do 5 minut a jsou dislokačně dál od hasičských stanic, takže k nim má profesionální HZS delší dojezd) stále aktivní a jejich profesionální kolegové je pravidelně povolávají k zásahům.

Na mne nakonec největší dojem udělala Tatra, protože jde o legendární a pro naši automobilku nejdůležitější model, díky kterému přežila do dnešních dnů. Možnost sednout si do něj a zažít ho na vlastní kůži je opravdu zážitek.