Wartburg i Trabant měly skvělou propagaci, říká autor knihy mapující historii Mototechny

Martin Kupec, v profesním životě právník a personalista, je jedním z největších sběratelů automobilových plakátů v Česku. Po 420stránkové publikaci Škoda – Automobily na plakátech a v prospektech, 1945–2022 přichází další obdobně laděná kniha.

Její název zní Mototechna – Tuzemská i dovážená osobní vozidla na plakátech a v prospektech 1949–1990 a je to opět pořádný kousek. Čtenáři se mohou těšit na 378 stran kvalitního papíru plných stovek reprodukcí dobových plakátů. Pro mladší čtenáře jen dodáme, že Mototechna byl státní podnik, který v socialistickém Československu od padesátých let minulého století maloobchodně prodával osobní automobily, motocykly a náhradní díly.

Ještě před slavnostním křtem naplánovaným na 15. prosince jsme se autora zeptali na detaily jeho nového díla. Z tisícikusového nákladu je už nyní 70 procent vyprodaných.

Jste autorem výpravné publikace o vozech Škoda. Proč pokračujete ve své publikační činnosti právě tématem Mototechny?

Mototechna stále představuje pro naše motoristy legendární a dnes znovu oživenou značku někdejšího monopolního prodejce automobilů na československém trhu. Celá historie Mototechny byla provázena rozsáhlou propagací prodávaných vozů mnoha značek z východního bloku i západní provenience a moje sbírka se přímo nabízela ke zpracování. Kniha zachycuje nejzajímavější plakáty a prospekty této éry doplněné o technické údaje a historii konkrétních automobilů nabízených národním podnikem Mototechna po čtyři desetiletí na našem trhu, od roku 1949 až do začátku devadesátých let.

Navíc samo téma národního a později státního podniku Mototechna a jeho historie nebylo za posledních třicet let nijak knižně zachyceno a to pro mě byla také určitá výzva. A současná Mototechna má v sobě zase příběh o znovuobnovení známé značky, která byla po mnoho let v zapomnění, neboť předchozí státní podnik byl od roku 1996 v likvidaci. Až v roce 2012 si známou modrou značku zakoupil k používání její současný vlastník, autobazary Aures Holdings (provozující například i známé bazary AAA Auto, pozn. red.).

Kolik značek osobních vozů bylo v ČSSR v období popisované v knize celkem dostupných? Ke kterým se dostal „normální občan“, který neměl tuzexové bony?

Značek osobních vozů bylo poměrně velké množství, zhruba tři desítky. Největší podíl na trhu měla samozřejmě značka Škoda. Další mnohaleté stálice tvořily dovážené vozy z produkce tzv. socialistického bloku. Zpočátku například východoněmecké AWZ P70, Trabanty a Wartburgy, sovětské Moskviče a Volhy, od počátku sedmdesátých let doplňované zejména o polské Fiaty, rumunské Dacie nebo jugoslávské Zastavy. Velkým fenoménem byly v té době také vozy VAZ - Žiguli.

To vše doplňoval občasný import vybraných vozů ze Západu, kdy prvním západním vozem na našem trhu se stal až v polovině padesátých let francouzský model Renault 4 CV, následovaný italskými Fiaty, britskými Fordy a později třeba ještě švédskými Saaby. A neměl bych zapomenout ještě na ikonickou značku šedesátých let Simcu, o které dokonce Karel Gott zpíval v jedné své písni, ačkoliv sám jezdil v té době v Saabu. Z této celkové množiny se celá řada automobilů prodávala souběžně jak v Mototechně, tak v Tuzexu. Některé západní modely byly však ke koupi pouze v Tuzexu.

Jak se na našem trhu lišila propagace značek ze socialistického bloku od těch kapitalistických?

Na Západě byly samozřejmě v propagaci vozů celkově o krok napřed. Bylo to způsobeno zejména tvrdou konkurencí tamních značek a to se přenášelo i do tiskovin pro náš trh, neboť to většinou byly jen české překlady prospektů ze zemí jejich původu.

To ale kromě západních výrobců dělali třeba i východní Němci nebo sovětští výrobci u svých prospektů, a to zejména vždy z počátku prezentace nového typu, než Mototechna vytiskla své vlastní materiály. Ale úplné pravidlo to také nebylo, automobilka z Eisenachu – Wartburg – tiskla své vlastní verze prospektů i plakátů pro československý trh až do úplného konce dovozů těchto vozů k nám v roce 1985.

Byla u těch západních, respektive všech automobilů, vůbec nutná propagace, když poptávka většinou převyšovala nabídku?

To se lišilo podle jednotlivých desetiletí. V padesátých letech byl automobilů trvalý nedostatek a byly na poukaz. Takže v těch padesátých letech bylo třeba minimum českých prospektů Mototechny na škodovky, podstatnou část těchto materiálů tiskl podnik zahraničního obchodu (PZO) Motokov v cizích jazykových verzích pro zahraničí. Většina naší produkce se totiž tehdy exportovala, pokud to šlo tak na Západ, neboť stát potřeboval devizy.

Trochu se to začalo lepšit v šedesátých letech, kdy sice také byla auta na poukaz, ale bylo jich celkově vyrobeno i dovezeno mnohem větší množství, a to dokonce i ze Západu. Svou roli v tom sehrála také modernizace a rozšíření mladoboleslavské automobilky a náběh typu Škoda 1000 MB, který byl mimo jiné z hlediska výroby i kvantitativním skokem vpřed. V následujícím desetiletí se dá již hovořit o relativním dostatku vozů pro široké vrstvy obyvatelstva, i když ne všech značek.

Která značka podle vás dominovala v kvalitě nabízených propagačních materiálů, a která byla naopak na chvostu?

Už jsem tu značku zmiňoval – ze socialistických vozů Wartburg, ale i Trabant měly skvělou a nápaditou propagaci. Řekl bych, že se soudruzi z NDR hodně inspirovali u svých západních krajanů. Trabant na těch exteriérových a interiérových snímcích z prospektů vypadá jako plnohodnotné auto i na dlouhé a náročné cesty. I slogany měli propracované a přesvědčivé. Jejich exportní organizace Transport Maschinen, což byla obdoba našeho Motokovu, je vydávala většinou i na kvalitním papíře.

Prospekty samotné Mototechny vydávané na Trabanty téměř nikdy nedosáhly takové úrovně jako tyto zmiňované východoněmecké originály. Kolísavou kvalitu měly kupodivu některé naše prospekty i plakáty škodovek Mototechny pro vnitřní trh, od velmi vydařených až po tiskově nekvalitní s odbytou grafikou. Jinak prospekty západních značek pro náš trh byly až na výjimky graficky i tiskařsky kvalitní všechny.

Jak se schvalovaly a kdo vytvářel propagační tiskoviny u nás? Byla to výhradně Mototechna, nebo zde byl zapojen i podnik zahraničního obchodu? Je zde nějaká stylistická či jiná zajímavost?

Mototechna měla svoje vlastní propagační oddělení, které s pomocí svých zaměstnanců i externích spolupracovníků připravovalo propagační tiskové materiály. Obdobně to měl i PZO Motokov pro své tiskoviny vydávané na podporu exportu vozů. Jejich schválení podléhalo nastavenému systému schvalovacích komisí, které měl stát v dobách socialismu v rámci svých příslušných institucí zřízeny.

Stylisticky měly plakáty a prospekty vydávané Mototechnou trochu jinou grafiku, často doplněnou výrazným logem podniku. Byly dělány jen pro vnitřní trh. Kdežto plakáty nebo prospekty tištěné Motokovem nebo AZNP Mladá Boleslav se občas přetiskovaly logem Mototechny, u prospektů se to týkalo samozřejmě pouze těch v české verzi. Navíc materiály vydávané Motokovem byly často inspirovány zahraničními západními vzory, což bylo nezbytné, pokud měly zaujmout své zahraniční zákazníky a uspět v tvrdé konkurenci.

Jak se v té době samotné prospekty daly získat – pro sběratele nebo jen fanouška automobilů či zvídavé dítě? Byly široce dostupné?

Na pobočkách Mototechny byly některé běžné prospekty a letáky na nabízené vozy dostupné. Některé kvalitnější a obsáhlejší materiály se předávaly vážným zájemcům o koupi vozu. Hodně v tom fungovaly také známosti, a to tak, že zvláště plakáty se dávaly jako pozornost nebo protislužba nejen zákazníkům, ale i různým známým nebo zástupcům institucí a podniků, které také vozy od Mototechny také odebíraly.

Plakáty tehdy sloužily jako oblíbená dekorace na pobočkách Mototechny, stejně tak jako různých garáží nebo servisů. Dobře je to patrné například v kultovním filmu Jáchyme, hoď ho do stroje, kde jsou některé zajímavé plakáty Mototechny vidět v záběrech z autoservisu, kde se mladý Koudelka v podání Luďka Soboty zaučuje na automechanika.

Jak dlouho trvala práce na nové knize a je nějaká značka/model vozidla prodávaného tehdy na našem trhu, jehož plakát nebo prospekt nemáte ve sbírce?

Práce na knize trvala zhruba sedm měsíců s tím, že některé materiály jsem měl ale již připraveny předem a představu jsem měl také danou, kdy mělo jít o volné pokračování tehdy dokončované první knihy o škodovkách.

Ve sbírce nemám například české verze prospektů na vozy Simca Aronde, IFA F9, Hillman Minx, FSO Warszawa, Fiat 127 a 131 Mirafiori anebo Austin Allegro. Ve všech těchto případech ale nevím, zda české verze vůbec existují. Je to tak i výzva pro čtenáře.