Škodovky tančící na sněhu a ledu: Nejvíc nás bavil elektrický Enyaq RS

Pocitově nekonečná levotočivá zatáčka je extrémně dlouhá. Blížím se k lesu, oblouk se utahuje a ještě teď jsou ve sněhové závěji stopy po Karoqu, co tam před chvílí vyletěl a zasekl se na břiše. Vyježděná stopa odhaluje led a já podle rad instruktorů zpomaluji a do zatočených kol si jemně přibrzdím. Záď škodovky se odlehčuje, setrvačností se začíná klouzat okolo předních kol a já navazuji rychlým kontra i ostřejším zrychlením. A v tichu elektromotorů začínám driftovat.

Hřeby na pneumatikách se zabodávají do ledu, odhazují sněhovou tříšť a já vyjíždím decentním powerslidem na kratičkou rovinku a vstříc dalším zatáčkám. Je to neuvěřitelná zábava! A nikdy bych nečekal, že si budu užívat takovou řidičskou nirvánu v moderním elektromobilu, jako je zrovna tenhle. Je to sportovně-elektrická Škoda Enyaq RS iV. Až teď si uvědomuji, co jsme při normálním testování na asfaltu nemohli poznat. A taky, že tenhle elektromobil umí jezdit ještě lépe, než jsme si mysleli.

Jsem ve Švédsku na zamrzlém jezeře Stortjärnen a už desátým kolem si tu nejrychlejší Enyaq užívám na umělém okruhu vyfrézovaném do sněhové nadílky. Je pod námi 35 až 55 centimetrů ledu a zkušení instruktoři nás uklidňuji, že je to dost. Věděli jste, že pro jízdu autem po zamrzlém jezeře potřebujete jen 10 centimetrů ledu? Důležitou řidičskou dovedností je tu však i umění plavat. Není to každodenní rutinou, ale jeden nikdy neví. Určitě se nechci propadnout do ledové vody. A zrovna dneska je venku ještě teplo, protože jsou jen minus tři. Jindy tu bývá i minus deset nebo ještě méně.

Škodovka si tuhle lokalitu vybrala, aby nám ukázala všechny dnešní čtyřkolky značky v akci. A jak je tu proháním, začínám nabývat pocitu, že mi to začíná jít. Do reality mne ale následně vrátí Emil Lindholm, úřadující mistr světa WRC2, když se mnou na sedadle navigátora v nové soutěžní Fabii RS Rally2 doslova letí po obvodu jezera. V nejrychlejších pasážích jede stotřicítkou, všechny zatáčky projíždí s dokonalou precizností a působí, jako by zrovna jel na nákup. Skandinávie je rodištěm nejlepších jezdců rally na světě. Z kočárků přesedají rovnou do amatérských soutěžáků.

A já musím dál trénovat. Jsou tu i spalovací škodovky, ale můj vítěz je jen jeden. Nejsem apoštol elektromobility, ale ze všech aut mi tu nejlépe sedí elektrický Enyaq RS iV. Díky elektromotorům je jedinou čtyřkolkou od Škodovky preferující zadní kola a připojující ta přední. Je hravější a přetáčivější než všechny tradiční modely, zakládající na Haldexu s preferencí předních kol. V těch musíte být sprostější na plynu a najíždět do zatáček větší rychlostí, abyste je „utrhli“ setrvačností. Jejich jízdní vlastnosti a schopnost driftovat se přitom liší podle síly motoru, hmotnosti i rozvoru náprav.

Ale zpátky do Enyaqu RS iV. S minimem nebezpečí na ledovém hřišti si znovu nastavuji sportovní režim pro ostřejší reakci plynu a omezuji stabilizaci na ESC Sport. Úplné vypnutí tu bohužel nejde. Enyaq při driftu ve velkém úhlu sice lehce zpomaluje, ale když správně odhadnete jím tolerované maximum, nastává fantastická zábava. K elegantnímu přetáčivému smyku stačí jen vjet do zatáčky pod plynem a jemně přidat. S instantním točivým momentem navíc ani nezrychluji naplno, aby silná elektrická čtyřkolka vyjela ze zatáčky efektivním driftem.

Základní poučka je taková, že byste se neměli snažit o smyk, pokud nevíte, jak ho chcete provést. Vše si musíte připravit, správně odhadnout kdy přidat a zapojit do toho rychlé kontra. Občas je to i přes půl otáčky volantem v mžiku vteřiny. Jakmile to budete umět pomalu, začněte zrychlovat a protahovat jednotlivé smyky. Pokud máte cit pro auto, zvládnete to až překvapivě přirozeně. Jízda na zamrzlém jezeře je hlavně o citu, plynulosti a pečlivou prací s přenosem hmotnosti. A využijete to i na zasněžených okreskách.

Začali jsme to trénovat trénovat už za rozednění na slalomu, abychom se sžili s auty, ledem pod námi a naučili se sklouznout přibrzděním si do zatočených kol. Za chvíli si uvědomuji, jak výrazně to celé zjednoduší i přibrzďování si levou nohou. Tedy ve chvílích, kdy to umíte. I naši instruktoři a Lindholm říkají, že pravou nohu používají pouze na plyn. Čtyřkolky tu řídíte hlavně akcelerátorem a zatáčku vykroužíte, aniž byste se museli namáhat s volantem. V elektromobilu je však práce s brzdou složitější, protože oproti normálním autům musíte nejprve překonat rekuperaci. Kolové brzdy se zapojují do děje až při silnějším sešlápnutí pedálu.

Skoro až do zblbnutí jezdím po nejdelším ledovém okruhu, udržuji jistou konzistenci, ale při mé znovuobjevené lásce k driftování se pokouším získat co nejvíce zkušeností. Když jsem v zatáčce moc rychlý a těžký Enyaq se setrvačností hrne ven, snažím se ji využít, odlehčit zadek, utáhnout řízení, přetočit vůz do opačného směru a následně mu pořádně přidat. Je až ohromující, jak se díky hřebům v pneumatikách okamžitě zakousne do ledu a vydriftuje ven ze zatáčky. Ne, ještě nikdy jsem se ve škodováckém elektromobilu takhle upřímně nesmál. Konečně jsem v něm našel i tu pravou řidičskou zábavu.

Jenže náš výlet za poznáváním škodováckých čtyřkolek do Švédska není pouze o driftování na zamrzlém jezeře. Pocitově jsme uprostřed ničeho, nedaleko města Östersund, a okolo nás jsou stovky kilometrů lesních okresek vedoucích ospalou zimní krajinou. Ráno jsme na jezero přijeli naftovou Octavií Combi RS, protože mladoboleslavští benzinovou čtyřkolku bohužel nevyrábí, a zpátky odjíždíme nejsilnějším faceliftovaným benzinovým Karoqem.

Po celodenním ježdění na limitu pociťuji únavu a nechávám zapnutou stabilizaci, protože driftování už dneska bylo dost a zasněžené okresky mohou být zrádné. Ale o několik kilometrů později se musím praštit přes ruce… Ne, nic jsem nerozbil. Jen jsem při odbočování v křižovatce sáhl po tlačítku se smykujícím autíčkem, omezil elektroniku a ve sněhu jsem se powerslidem vyklouzal na hlavní silnici. Nikde nikdo, jen vy a auto. Tomu nemůžete říct „ne“.

Na severu je to navíc jiné než u nás. V Česku napadne sníh, do čtyřiadvaceti hodin vyjedou první sypače a solí z něj nadělají klouzající břečku. A asistenční služby a pojišťovny současně mají žně. Jenže ne ve Švédsku. Nejenže tam můžete jezdit na homologovaných pneumatikách s hřeby, jako teď já, ale na dokonale prohrnutých silnicích je neustále nějaká vrstva sněhu. A na něm tohle obutí funguje až božsky. Zatočíte volantem, auto zatočí. Šlápnete na brzdy, auto poslušně zastavuje. A když správně řídíte, můžete jezdit dynamicky.

Moje řidičská nirvána vrcholí, když za dlouhou klikatou a kopcovitou lesní okreskou předávám náš Karoq kolegovi z jiné redakce. Škodovka nám tu ukazuje, že nejenže v Česku nemáme příležitost poznat její auta naplno. Ukazuje nám také to, že jsou řidičsky překvapivě zábavná, pokud je vezmete do správných podmínek. A není divu, že zájem o mladoboleslavské čtyřkolky roste. Vždyť dnes je najdete v Octavii, Superbu, Karoqu, Kodiaqu a elektrickém Enyaqu iV.

Nejprodávanější škodovkou s pohonem všech kol 4×4 je přitom Kodiaq. Ze zatím více než 429 tisíc prodaných vozů jich přes 309 tisíc má čtyřkolku. To je šedesát procent. Největší zájem o vozy Škoda s pohonem všech kol je na Islandu, kde si je loni koupilo přes 87 procent zákazníků. Největší počet takto vybavených vozů se prodalo v Německu. V loňském roce si tam své majitele našlo 27 215 mladoboleslavských čtyřkolek. Od roku 1999, kdy automobilka uvedla jedničkovou Octavii 4×4, se jich pak celkem prodalo přes 1,25 milionu.