Všechno nejlepší, legendo! Za volantem klasických sporťáků jsme oslavili padesátiny 911 Turbo

To je samozřejmě myšleno s nadsázkou, ale nebudu lhát, na staré „poršáky“, které si ještě pamatuju z plakátů svého dětského pokojíčku, jsem se moc těšil. Porsche se padesátiny 911 Turbo rozhodlo oslavit na slavném rumunském Transfăgărășanu. Horská cesta je dnes považována za jednu z nejkrásnějších silnic celého světa, však ji kdysi ještě v pořadu Top Gear ocenil i sám Jeremy Clarkson.

Co je vlastně řada Turbo zač? Jak už název napovídá, mělo by jít o sporťák s motorem přeplňovaným turbodmychadlem. Ale pozor, ne každá 911 s turbem se označuje Turbo. A zároveň dnes štítek Turbo můžete najít i na autě, které turbo nemá. Ano, je to elektrický Taycan… Zjednodušeně řečeno - Turbo je jedna z mnoha nabízených řad zpestřujících nabídku 911.

A proč se slaví právě na silnici Transfăgărășan? Jak jsme říkali, první 911 Turbo vzniklo před 50 lety, představilo se na frankfurtském výstavišti roku 1974. A ve stejném roce, také na podzim, byla postavena právě i ona cesta. Takže padesátiny na druhou!

Určitě už jste slyšeli o tom, že historicky první 911 Turbo (které vycházelo z druhé generace sporťáku) si pro své nevyzpytatelné jízdní vlastnosti vysloužilo přezdívku „ovdovovač“. Porce 260 koníků v lehoučkém sporťáku s krátkým rozvorem bez jakýchkoliv pomocníků byla hodně citlivá, a pokud nebyl šofér zkušený, snadno se roztočil, v horším případě havaroval.

My prvně usedáme až do modernizované verze 930. Ač jde o rozsáhlou evoluci prvního Turba, Porsche ji označovalo jako generaci zbrusu novou. Do útrob dostala objemnější šestiválec (3,0 vs. 3,3 litru) s výkonem rovných 300 koní, stovkou za 5,3 sekundy (bavíme se o přelomu sedmdesátých a osmdesátých let!) a maximální rychlostí 260 km/h.

Jízdní vlastnosti měla zlepšit plejáda inovací včetně kompletně přepracovaného podvozku, tužších tlumičů nebo sofistikovanějších brzd. Zelený kousek z fotografií vznikl v roce 1988, o rok později byla výroba řady ukončena. Jde o kousek v mimořádně zachovalém stavu opečovávaný samotným muzeem Porsche.

Nejstarší auto, které tu máme možnost vyzkoušet, je úžasně syrové. Na seznámení se s tuhým řízením a snad nekonečně dlouhým chodem spojkového pedálu bychom potřebovali půl dne, rozhodně ne pár kilometrů, které máme k dispozici. Ale i tak jsme za ně moc rádi. Vůz provoněný typickým odérem veteránů nikterak netrápíme, jedeme ve vláčku, navíc v docela hustém rumunském provozu. Stres z drahého auta v kombinaci s náročným řízením ale znamená, že po pár minutách vystupuju unavený, jako bych právě dojel z Prahy do Brna.

Ale žádný odpočinek, jen rychlé střídání posádek a sedáme do generace 964. Žluťásek z roku 1993 má rovněž šestiválec, ale s objemem 3,6 litru a výkonem 360 koní. Proti předchůdci nabral přes sto kilo, přesto díky parádnímu výkonu zdolává stovku do pěti sekund.

V porovnání s 930 sedíme v jednoznačně modernějším autě. Pořád je to tady hlavně o řidiči, jen ne tolik vyčerpávající. U obou exemplářů je mimochodem kouzelný jeden detail - kterak na svět před vámi koukáte zpoza oblouků v rozích karoserie, ve kterých jsou uloženy hlavní světlomety. Největší zážitek ale přichází, když se před námi otevře dlouhatánská rovinka. V nízkých otáčkách si musíte počkat, než se technika pořádně nadechne, ale kolem čtyř tisíc pořádně zabere, svět kolem vás se začne rozmazávat a „poršátko“ letí jako zběsilé!

Poslední historický kousek na nás čeká po obědové pauze a já ani nemám chuť do jídla. Lidé z Porsche na nás totiž během celé akce několikrát apelují, abychom se k této klasice – typu 993 Turbo S - chovali s obzvlášť velkou opatrností.

A nejde jen o působivé parametry – 450 koní, stovka za 4,1 sekundy, maximální rychlost 300 km/h… Jde spíše o techniku. Protože vůz vznikal v době ekonomické krize, svého šťastného majitele našlo pouhých 435 kousků. A to produkce nebyla nikterak omezena. Jo a ta keramická spojka, jejíž pedál mám za chvilku poprvé sešlápnout, pochází ze závodního 993 GT2 a nová přijde na statisíce. A jízda? Předchozí 964 opravdu jede jako šílená, ale co se tady stane nad magickou hranicí čtyř tisíc otáček… to je opravdu těžko popsatelný zážitek. Brutální nástup, brutální dynamika, brutální zážitek!

A celá tahle epická štace končí v nejmodernější 911 992 Turbo S. Tady má 3,7litrový šestiválec 650 koní a stovku dává za těžko uvěřitelných 2,7 sekundy. Je to působivý kousek techniky, ne že ne, a kdekoliv jinde bychom ho několik desítek minut s údivem obcházeli. Na této akci si ale naši pozornost ukradly jiné exempláře.

Nejmladší z rodu má skvělý zvuk, boží zrychlení a v zatáčkách neuvěřitelné množství gripu. Je ale také suverénně nejtěžší a největší, což z velké části eliminuje armáda elektronických pomocníků. A také už tu Porsche upustilo od některých svých tradic. Tak třeba vlevo od volantu už se nestartuje klíčkem, ale stále rozšířenějším tlačítkem. A analogové budíky, které ve Stuttgartu dlouhé roky obhajovali, tu po posledním faceliftu už také vystřídal digitální přístrojový štít. Inu, doba se mění…

Oslava 50 let Porsche 911 Turbo se nesla v úžasné atmosféře. Nejen díky autům samotným, ale i zvolenému prostředí. Oslavit takové jubileum se značkou na jedné z nejslavnějších silnic světa byl skutečný zážitek. A který kousek bych chtěl ve své garáži snů? Ten trochu modernější, ale ne úplně nejzběsilejší. Byl by to krásný žluťásek!