Článek
V hořickém muzeu jsme se byli podívat už v roce 2020, nicméně čas běží jako bláznivý, takže se nabízelo sem letos zamířit znovu. My vám tak můžeme ukázat, co je v domově závodních mašin nového.
Tomu říkáme trofej!
Tak hned u vchodu to je výstroj, výzbroj a obrovský vítězný pohár IRRC 2015–2016 Marka Červeného, který tuto prestižní sérii jako jediný Čech vyhrál.
Zajímavý příběh vypráví i výstavka věnovaná Irovi jménem Michael Pearson, který roku 2010 jako neznámý účastník dorazil do Hořic, už v tréninku zajel takřka traťový rekord a následně celý závod suverénně ovládl.
V Hořicích si můžete prohlédnout i Pearsonovu mašinu
Tím se Hořice dostaly do povědomí britských motoristických médií a tamní závody získaly status bodovaných soutěží. Tedy body získané na východočeské trati se jezdcům započítávaly do žebříčku domácí soutěže. Tedy jen v případě, že se hořický závod konal ve stejný den jako seriálový závod ve Spojeném království.
Pearson je českému městu věrný dodnes, ačkoli po vážné nehodě v roce 2014 už jen jako divák. Aktivní kariéra pro něj už skončila.
Letošním motivem je 120 let motocyklového závodění
V muzeu se každý rok střídají ústřední motivy a jeden z nich se letos jmenuje 120 let na závodním motocyklu. Totiž v srpnu roku 1902 se v Česku jel úplně první motocyklový závod, startující v Poděbradech, vedoucí skrze Mladou Boleslav, Jičín a Hořice, končící opět ve startovním lázeňském městě.
Akce se tehdy zúčastnilo pět jezdců, každý na motocyklu značky Laurin & Klement. Známe i vítěze, byl jím tehdy mladičký Narcis Podsedníček.
Narcis Podsedníček vyhrál první český motocyklový závod vůbec. A poté se mu dařilo ještě více
Asi nejslavnější „laurinkou“ je pochopitelně Slavia. Vystavený bílý kousek z roku 1904 nabízí vidlicový dvouválec o výkonu 3,2 kW, přičemž palivo vozidlu vystačí na zhruba 180 kilometrů jízdy. Pokud jde o nejvyšší rychlost, tak ta činí 75 km/h.
Laurin & Klement Slavia je poměrně známým a dnes ceněným historickým vozidlem
Dále stojí za zhlédnutí první jízdní kolo vyrobené v Česku. Jde o restaurovaný produkt z roku 1860 a pochází z dílen Josefa Pechánka. Ten svého času poslal vlastního syna na výzvědy do Paříže, aby tam junior tehdejší západní kola jednoduše obkreslil. Pechánek po návratu své ratolesti z cest, dostatečně poučen, sestrojil první české jízdní kolo.
Kostitřas
To, na co koukáte, fakticky není kostitřas. Vysoké kolo (správný název) vzniklo několik desítek let po sestrojení prvního jízdního kola. Kostitřas je tedy vlastně lidové označení prvních jízdních kol, která neměla žádné odpružení a přenášené vibrace při jízdě po nezpevněných cestách se přenášely „až do morku kostí“.
Toto je vysoké kolo, technicky nikoli kostitřas. Ačkoli jízdní zážitek je vlastně stejný
Havel a jeho 300 zatáček
Mimo neměnných exponátů se letos můžete pokochat historií závodění nedaleko ležícího Dvora Králové nad Labem (je tam i zoo), ale hlavně vybranými motorkami a proprietami, které náležely legendě československého motocyklového závodění – Františkovi Šťastnému.
Na závěr vás ještě seznámíme s tím, proč se hořické závody jmenují 300 zatáček Gustava Havla. Tak prvně v nich Havlovo jméno nefigurovalo, událost ještě před druhou válkou rozjeli v podstatě zapálení trampové, kteří si spočítali, že pokud vybraný okruh pojedou dvanáctkrát, vydá to přesně na 300 zatáček.
Předmětné závody se jely v letech 1936–1938, poté od 1961 dodnes, ovšem s výjimkou let 1992–1993. Od roku 1992 se v Hořících jezdí také česká Tourist Trophy – závody veteránů
Gustav Havel, sám o sobě legenda jako jeho kolega Šťastný se v roce 1967 ze silvestrovského večera vydal se zabijačkovou polévkou na motocyklu z Prahy do Týnecké Jawy, aby se s tamními pracovníky podělil o nedávno získanou výslužku.
Náhle však před ním zhasla lampa pouliční osvětlení, načež Havel přehlédl chodkyni vstoupivší na vozovku. Zaregistroval ji až na poslední chvíli, strhl mašinu, v rychlosti 40 km/h nešťastně upadl a krátce na to svým zraněním podlehl.
Gustav Havel a František Šťastný (1961)
Shodou náhod je, že Havel ten večer polévku jednou zapomněl, takže se pro ni vracel. Možná tehdy dostával znamení, aby už nikam nejezdil… Každopádně do věčných závodišť odešel všemi milovaný úspěšný jezdec, proto se hořičtí rozhodli po něm tradiční závody pojmenovat.
No a zbytek muzea už znáte z původního článku. Snad jen doplníme, že provozovatelům lidé nosí do sbírek různé poháry, kombinézy nebo obuv jezdců, kteří se 300 zatáček někdy zúčastnili. Mnozí totiž pochopili, že doma ve sklepě tyto předměty nikomu radost neudělají.
Rovněž mnoho jezdců, kteří pověsili závodění na hřebík, věnovalo muzeu své oblečení
Máte-li sami nějaký předmět či snad dokonce motorku spojenou se „zatáčkami“, můžete se s hořickými domluvit na věnování či zápůjčce. Jo a pokud raději koukáte na filmy, mrkněte na dokumentární snímek Plná 6, kde se Hořicím věnuje rovněž dostatek prostoru.
Museum Czech Road Racing má otevřeno vždy od poloviny května do cirka poloviny září, a to v pátek, v sobotu a v neděli, pokaždé od 10:00 do 17:00 hodin. V červenci a v srpnu se sem dostanete také ve čtvrtek. Vstupné je velmi nízké, pro dospělého 50 Kč, snížené za 30 Kč.
Část expozice patří také modernějším závodním mašinám
Přestože motocykly nejsou tématem číslo 1, jelikož jsme přeci jen spíše automobilová republika, rozhodně stojí za to do východočeských Hořic zajet a zhlédnout, v čem všem naši čeští borci excelovali, jak se jezdilo před dávnými léty a jaké vlastně byly osobnosti typu Havel či Šťastný. Nezapomínejme naši historii, máme být na co hrdí.