Traktor za 26 milionů Kč hitem výstavy! Ta navíc ukázala, že přemrštěné ceny veteránů se uklidnily

Po roční covidové přestávce se minulý týden opět otevřely haly výstaviště u stuttgartského letiště a nahrnuly se do nich tisíce lidí. A i když výstava byla menší než minulé roky a i když na ní chyběly některé známé firmy a jejich expozice, pořád bylo na co koukat. A co nás trklo nejvíc? Tradičně přemrštěné ceny se ve větší míře uklidnily a srovnaly na běžný standard, za který se youngtimery a veterány dají běžně pořídit. Auta s minimálním nájezdem a zdokumentovanou historií jsou pořád drahá a nabídka kvalitních investičních i úplně obyčejných starších aut pro zábavu je (naštěstí) pořád pestrá. Ale postupně…

Naposledy se výstava Retro Classic konala na konci roku 2020, těsně před prvním lockdownem. Po jejím loňském zrušením se pořadatelé rozhodli akci přesunout na dubnový termín, přijatelnější z hlediska covidu i počasí. Protože se část výstavy odehrává i venku a protože i na parkovištích je občas na co koukat, berme to jako jednoznačně dobrou zprávu a doufejme, že to tak bude napořád.

Začněme tím, co nás zarazilo (a mnohé i mrzelo) úplně nejvíc, ať to máme rychle z krku. Na Retro Classic jste nikdy nenašli moc projektů k renovaci a letos byla ta nabídka ještě slabší. Dřív jedna plná hala náhradních dílů, modelů, plechových tabulí, olejových plechovek a všeho možného i nemožného haraburdí a harampádí se scvrkla jen na několik uliček v hale číslo deset. A co je hlavní, všichni fanoušci domácího Porsche a Mercedesu marně hledali ty „svoje“ haly, kde měli předchozí roky na jednom místě velkorysou přehlídku téměř všech modelů, generací a mnohdy i barev. Ale po nich se slehla zem. Celkově tak bylo k vidění přibližně o čtvrtinu méně exponátů než předchozí roky.

Co se automobilek týče, tak k vidění byl jen relativně skromný stánek BMW, fascinující výstava Porsche, které z depozitáře vytáhlo závodní speciály z Le Mans, a na svoje si přišli i fanoušci Moto Guzzi.

S tím, jak ubylo aut, tak ubylo i lidí. Německé ministerstvo zdravotnictví důrazně varovalo před covidem a navzdory rozvolňování měli mnozí návštěvníci i vystavovatelé pořád roušky. Podle mnohých to byl jeden z důvodů, proč byla menší i účast vystavovatelů. Tím druhým pak je bezesporu fakt, že v dnešní turbulentní době mnohé firmy a prodejci nechtějí utrácet za prezentaci, když moc dobře ví, že si je zákazníci a zájemci o auta nebo jejich služby bez problémů najdou.

Pokud jste ale při čtení předchozích řádků nabyli dojmu, že to za těch dvacet eur vstupného nestálo, tak to zase pozor. Možná už jste neviděli pětadvacet Gullwingů jako dřív, ale pořád tam byly. Možná že už jste neviděli všechny barvy Porsche 914, ale nemuseli jste se bát, že je tam nenajdete vůbec. A paradoxně o co chudší byla nabídka velkých firem, o to pestřejší byla ta soukromníků.

V hale číslo 1 jste tradičně mohli najít ty nejzajímavější (a taky nejdražší) exponáty, a to jak na jejím středu, tak na ochozech. Nápadný byl hlavně počet youngtimerů a veteránů s nízkým počtem najetých kilometrů, které zajímaly především sběratele. Do očí praštila taky zvýšená přítomnost zemědělské techniky, za pozornost stál hlavně malý traktor Lamborghini, který byl jedním ze suverénně nejdražších exponátů celé výstavy.

Ale ti, kteří ve Stuttgartu rok co rok hledají inspiraci, nebo rovnou auto na denní ježdění, ti museli být nadšeni. Několik moc pěkných Mercedesů 190E s nižším nájezdem a cenovkou od šesti tisíc eur, výběr jedničkových Golfů, překvapivé množství francouzských i italských aut… Vážně bylo na co koukat.

Mně osobně chybělo víc předválečných aut, ale minimálně u tuctu exponátů jsem přistihl sám sebe s otevřenou pusou. Kdyby nebyla peněženka proti, hned bych si vzal stříbrnou 911 GT2 generace 996, dechberoucí repliku starého Bentley, černé BMW 850i, jednu krásnou Pagodu či některý z Jaguarů E-Type. Za podstatně normálnější peníze jsem ale zahořel po maličkém Fiatu 500, Mercedesu S320 (co se mu neřekne jinak než mamut) a líbil se mi i jeden starší Land Cruiser. Nejvíc času jsem pak strávil u černého Jaguaru XJ s manuální převodovkou. Ve finále jsem ale nekoupil nic, samozřejmě. Ostatně, udělejte si sami obrázek, co tam všechno bylo k vidění…

Takže co tedy letošní ročník Retro Classic ukázal? Že i v menším provedení stojí tato výstava rozhodně za návštěvu. Že auta s nízkým nájezdem na ceně rozhodně neklesají a jsou to pořád dobře uložené peníze. Že překotný růst cen i třeba jinak nezajímavých youngtimerů je naštěstí u konce. Že se trh cenově zklidnil. A že poptávka i nabídka pořád je, ale už to není tak, že se prodá úplně všechno.

Nevím jak vy, ale já si nenechám ujít ani příští ročník. Byť jsem tam zatím žádné auto nekoupil, vždy se tam rád podívám a tříbím si tím myšlenky i aktuální vkus.