Článek
Jakmile na vlastní kůži okusíte plný výkon EV9, když poprvé zadupnete pedál plynu do podlahy a instantní zátah mocných 700 Nm vás zamáčkne do sedačky, budete ohromení, jak tahle pět metrů dlouhá a dva metry široká stodola vážící dva a půl tuny dokáže uhánět. Pokud jste ale už pár elektromobily jeli, nebude to pro vás nic nového. Když vás ale neohromí to, jak rychle EV9 mění energii na dopředný pohyb, tak určitě to, jak rychle ji dokáže získávat zpět.
Nabíjení EV9 je totiž také pořádný fičák. Její pokroková 800voltová architektura umožňuje vysoké nabíjecí výkony – papírové maximum je 240 kW a v reálu není problém se pohybovat nad úrovní 200 kW. Nabíjecí křivka přitom svým tvarem připomíná spíše Stolovou horu než strmý svah. Ještě kolem 60 % stavu nabití se pohybujete kolem zmíněných 200 kW a i na úrovni 80 % do auta stále teče nějakých 150 kW (což je pořád pro některá elektrická vozidla maximem). Pro srovnání menší model EV6, ještě nedávno vrchol mainstreamové techniky, dokázal ve stejných podmínkách nabíjet cca o 40 kW nižším výkonem. Pokrok se prostě nedá zastavit.
Reálné podmínky ukázaly pokrok v nabíjení u EV9 oproti EV6.
V reálných podmínkách tak EV9 dokážete nabít v efektivním spektru 10-80 % za cca půlhodinku (a to se bavíme o baterii s majestátní kapacitou bezmála 100 kWh), což je tak akorát na to, aby si celá rodina na cestách stihla vyprázdnit své měchýře a naplnit bříška. Po návratu k autu pak máte nabito dost energie na další tři hodiny jízdy. A to už docela jde, ne?
Stovka za 5,3 sekundy není jediný pozoruhodný parametr EV9. Ještě zajímavější je, že 249 km dojezdu získáte za pouhých 15 minut dobíjení.
Účinný systém předehřívání a chlazení baterie zajišťuje, že EV9 podává podobné nabíjecí výkony v letních parnech i zimních mrazech – stačí zadat nabíječku jako cíl trasy (nebo navigace automaticky zahrne zastávky na nabíjení do propočtu trasy) a auto se samo postará o správné temperování pro dosažení co nejkratších dobíjecích časů. Pak už je potřeba jen narazit cestou na dost výkonnou nabíječku…
Výkon 400 kW nedokáže žádné auto na trhu plně využít. Zatím. Přesto se již takhle výkonné stanice stávají součástí dobíjecí infrastruktury, poskytovatelé totiž myslí na budoucnost. Nabíjecí výkon automobilů je totiž začne brzy dohánět.
VÍTE, ŽE…
Jen za loňský rok přibylo v ČR přes 400 dobíjecích stanic a letošní přírůstek bude dost podobné číslo. Celkový počet se tak rychle blíží číslu 2 000 nabíječek. A u něj se rozhodně nezastaví…
Nabíjecí stanice rostou po celé ČR rychleji, než jak přibývají elektrická auta na silnicích. Nemusíte se tedy bát, že byste na svých cestách neměli kde dobíjet.
A ty rostou kolem českých silnic jako houby po dešti – dnes nejčastěji instalované stanice jsou ultrarychlé (označují se HPC, hypercharger, případně UFC, ultra fast charger), poskytují výkon až 400 kW. Na trhu v tuto chvíli ani není auto, které by tento výkon dokázalo plně využít. Zatím. Jde tedy primárně o přípravu na blízkou budoucnost, kdy by nabíjecí výkony u osobních automobilů mohly dosáhnout až 500 kW (a u elektrických náklaďáků to bude rovnou 1 MW).
Nabíjecí laboratoř
Aby si v E.ON Drive byli jistí, že jejich stanice provozované po celé Evropě jsou opravdu spolehlivé, postavili si testovací laboratoř, která na kontinentu nemá obdoby. Na ploše 10 000 m2 je k dispozici více než 25 dobíjecích stanic a digitálních testovacích prostředí, jež umožňují testovat nabíjení výkonem až 3 MW. Instalováno je i pět speciálních klimatických komor, které umožňují simulovat provoz při extrémních teplotách od minus 40 až plus 50 stupňů Celsia.
Unikátní testovací laboratoř E.ON Drive nemá v Evropě obdoby, testují se tu DC rychlonabíječky i AC wallboxy a také celá řada dalších souvisejících technologií.
V reálném světě však nejde jen o rychlost nabíjení, ale především o spolehlivost. Není nic horšího, než když s posledními procenty kapacity dojedete k nabíječce a ona zrovna nefunguje. Právě proto prochází nabíjecí stanice před nasazením do provozu rozsáhlým testováním – s mnoha různými elektroauty od různých výrobců (kde se ověřuje kompatibilita), s různými verzemi firmwaru (stabilita stanice a komunikace s dalšími systémy provozovatele) a za mnoha různých podnebních podmínek, protože na ně musí být spoleh v třeskutých mrazech finských zimních nocí i ve žhavých sicilských letních dnech.
Podobným způsobem se kromě DC rychlonabíječek testují i AC stojany mnoha druhů od mnoha výrobců a také AC wallboxy, které si zákazníci instalují do svých firem nebo domovů. U nich jsou kvalitativní rozdíly ještě větší (protože výrobců je mnoho a normy pro ně nejsou zase tak přísné) a klíčové je, aby jejich hardware a instalace byly opravdu bezpečné, a nehrozilo tak riziko požáru při dlouhodobém vysokém zatížení. Při výběru wallboxu byste tedy neměli jít po nejnižší ceně, ale řídit se doporučeními vašeho dodavatele elektřiny nebo automobilky, od níž máte své elektrické auto, protože oni za doporučovaná zařízení mohou dát ruku do ohně… nebo spíš elektrické zásuvky.
Dobrou zprávou je, že jak automobilky, tak i energetické společnosti intenzivně pracují nejen na zrychlení nabíjení elektromobilů, ale také na zvýšení dostupnosti a spolehlivosti celé infrastruktury (což bude v budoucnu ještě důležitější než zvyšování kapacity baterií pro nárůst dojezdu). Elektromobily by tak měly být stále použitelnější bez otravných omezení a komplikací.