Tip na výlet: Kousek od našich hranic leží úžasná retro atrakce, která nadchne nejen milovníky železnice

Nejvyšší formou života je člověk a nejnižší formou života je člověk, který si hraje s vláčky. Tuhle hlášku si možná vybavíte z Červeného trpaslíka, nicméně takřka každý z nás má kolem sebe někoho, kdo je zapálený modelář, nebo dokonce nadšenec do železnice. Nejen jim by se však mohl zamlouvat výlet na Zittauer Schmalspurbahn.

V německém městě Žitava ležícím na hranicích s Polskem a Českem totiž společnost Sasko-Hornolužické dráhy provozuje pár historických parních vlaků, s nimiž jezdí po úzkokolejné trati ze Žitavy do obcí Kurort Oybin a Kurort Jonsdorf. Můžete se však svézt po třetí trati jen mezi těmito dvěma obcemi a do Žitavy vůbec nezamířit.

Nastoupit samozřejmě lze i na některé ze stanic umístěných po trase a jet klidně jen dvě zastávky, nicméně my si chtěli železniční retro užít naplno, proto jsme s MG EHS přistáli na placeném parkovišti (30 min zdarma, 4 hodiny za 3 eura, celodenní 5 eur) vedle nádraží Kurort Oybin hned ráno.

Samotná nádražní budova vyvedená v původním stylu na nás dýchla minulostí, avšak uvnitř měla své místo klasická kavárna akceptující pouze hotovost (otevřeno denně od 11 do 17:30 hodin). V blízkosti nádraží se nachází také mini muzeum (otevřeno od 13 do 16 hodin, víkendy do 17 hodin) a jeden odstavený vagon je tu předělaný na divadlo.

Příjezd parní lokomotivy ze 30. let s vagony na nádraží byl pochopitelně silným zážitkem, jelikož souprava plnící emisní normu Euro -7 byla nejprve slyšet, poté vidět pára a až později samotná lokomotiva.

Kus techniky vyrobený v roce 1932 zaujal především hlavní ohřívanou nádrží na vodu o objemu 5 000 litrů, kterou průběžně doplňují dvě boční nádrže, každá o objemu 2 400 litrů. Používaná voda je buď dešťová nebo podzemní (vždy filtrovaná) a do mašin se načerpává denně.

Na nástup nemusíte nutně chvátat, jelikož po příjezdu vlaku do hlavní/cílové stanice máte na nalodění asi 10 minut. Vybíráte mezi standardním vagonem s jednoduchými polstrovanými sedadly a jídelním vozem (k dispozici obvykle v pátek, sobotu a neděli). O zážitek nepřijdou ani vozíčkáři, jeden z vagonů je vybavený hydraulickou rampou, ovšem provozovatelé prosí o nahlášení jízdy vozíčkáře nejméně den dopředu.

Pokladnu pro koupi jízdenek najdete jen v Žitavě, takže my museli lístky pořídit u průvodčího, naštěstí bez přirážky. Ceny za až dvě zastávky začínají od 4 eur (100 Kč), zpáteční 6 eur (150 Kč), za 5 až 6 zastávek dáte 9 eur (225 Kč), s cestou zpět pak 14 eur (350 Kč).

Pokud si chcete užít plnohodnotnou zhruba 12kilometrovou jízdu z Kurort Oybin nebo Kurort Jonsdorf do Žitavy, tak zaplatíte 12 eur (300 Kč), respektive 18 eur (450 Kč) za zpáteční lístek. Celodenní lístek stojí 23,5 eura (588 Kč), zatímco roční permanentka na 10 jízd na úzkokolejce vyjde na 31 eur (776 Kč).

Děti do 14 let v doprovodu platící dospělé osoby jsou přepravovány zdarma, mládež do 17 let a studenti mají jízdné zlevněné.

Během cesty můžete libovolně přecházet mezi vytápěnými vagony, ovšem do jídelního vozu je doporučená hlavně během hlavní sezony (duben až listopad) rezervace místa. Káva se tu prodává od 3 eur (75 Kč), půllitr limonády stojí 2,8 eura (70 Kč).

V jídelňáku nicméně pořídíte i něco ostřejšího nebo speciality typu párky s bramborovým salátem. Kromě toho se v rámci přepravy konají různé (dopředu plánované) tematické akce, například ochutnávky piva. V létě pak nechybí otevřený vyhlídkový vagon.

Pozor, lístky i občerstvení zakoupené ve vlaku se platí výhradně hotově!

Přestože je parní vlak pořádný stroj, jeho rozjezdy připomínají rozjezdy studenta autoškoly. Ale jak se tahle mašina dá do pohybu, tak frčí, ale ne nijak rychle. Maximálka je okolo 30 km/h, průměrně však jede jen asi 25 km/h.

Okolní krajina kolem vás tak neutíká přespříliš svižně a vy si můžete prohlédnout krásy příměstských obcí, minout několik železničních přejezdů, rozfoukávat kolem páru a jiné emise nebo na úrovni Bertsdorfu minout druhý vlak mířící do Kurort Jonsdorf dávající ochutnat špetku z nedalekých Žitavských hor.

V zimě či létě jsou výhledy jistě poutavější než v březnu, kdy bývá ještě sychravo. Ale to nic nemění na tom, že parní vlaky Sasko-Hornolužických drah jezdí mimo pár krátkých odstávek a jedné větší v listopadu prakticky denně.

Sezonám jsou uzpůsobeny rovněž jízdní řády, kdy ta hlavní má vyhrazena následující období:

V této hlavní sezoně vyjíždí historické parní vlaky ze Žitavy na Kurort Oybin a na Kurort Jonsdorf standardně čtyřikrát denně. Od jara (duben) do podzimu pak ještě o víkendech vypomáhají dieselové lokomotivy ze 70. let.

Mimo hlavní sezonu:

Jezdí parní vlaky celou trasu ze Žitavy do Kurort Oybin a Kurort Jonsdorf a zpět dvakrát denně.

Pro konkrétní naplánování trasy pak doporučujeme navštívit do češtiny strojově lokalizovaný web zittauer-schmalspurbahn.de/cz, kde najdete kompletní jízdní řád i ceník.

Když už budete na místě, zvažte návštěvu zajímavé zříceniny hradu Oybin, zoologické zahrady Žitava, tropického pavilonu plného motýlů nebo jezera Olbersdorfer.

V úvodu jsme zmínili MG EHS, což je vlastně HS, ale v plug-in hybridním provedení. Na pohled jej proti ostatním verzím poznáte díky druhému víčku nabíjecího portu vlevo a jiným bočním prahům, které jsou vyhrazené pro externě nabíjený hybrid.

EHS si zachovává kvality a dospělost modelové řady HS s tím, že nabízí kombinovaný výkon 272 koní, což je nejvíc ze všech. Navíc má vůz lepší odhlučnění motoru než čistokrevné benziňáky a také se při pravidelném nabíjení trakčního akumulátoru s kapacitou 21,4 kWh odvděčí nízkou spotřebou. My jezdili v průměru za 4,6 litru benzinu na sto a 6,1 kWh elektřiny k tomu.

MG HS plug-in hybrid alias EHS startuje v základu od 949 900 Kč, zatímco vyšší výbava stojí 999 900 Kč. Automobil s čistě elektrickým dojezdem až 100 km pak standardně kryje dlouhá 7letá záruka omezená na 150 000 km.