Článek
Tuhle maskovanou tatrovku budou nadšenci znát pod označením T-815/7 PVO, přičemž její kategorické řazení v armádě spadá do sekce zvláštních vozidel na kolovém podvozku. Praktické nasazení vůz zažívá jak během mírových operací, tak při ostrých bojích.
Tato tatrovka spadá do vojenského segmentu zvláštních vozidel na kolovém podvozku.
V kabině řidiče najdete veledůležitý komunikátor, a to softwarově řízenou radiostanici, k níž náleží vozidlové antény, interkom a taktický terminál bojového vozidlového informačního systému. Vzadu sice původně byl holý valník, nicméně u PVO je místo něj specializovaná nástavba obsahující také stanoviště velitele, kam výrobce umístil na přání vojska pracovní stůl, datový terminál protiletadlového raketového systému, signalizační zařízení a ovládání radiostanic.
Aby se šéfovi posádky lépe pracovalo, nechybí mu výkonné naftové topení ani vnitřní osvětlení či elektroinstalace. Uvnitř této zateplené mobilní velitelské kanceláře jsou dále umístěny pracovní stoly i postranní lavice s bezpečnostními prvky.
Uvnitř najdete i pracoviště velitele.
Stěny této části vestavby jsou obsypány síťovým systémem a upevňovacími prvky kvůli přepravě osobní výstroje, výzbroje a výbavy určené pro obsluhu protiletadlové šestikolky.
Kromě zástavbových prvků určených pro přepravu další účelové výbavy mají vzadu v nástavbě svou neotřesitelnou pozici rovněž nosiče hraček jménem RBS-70 NG.
Kromě posádky jsou vzadu přepravovány systémy RBS-70 NG.
Tato zařízení ovšem dětem (ani nešikům) do rukou nepatří podobně jako třeba sirky. Jde totiž o přenosný protiletadlový raketový systém RBS-70 nové generace, který nese označení RBS-70 NG, a navíc k němu náleží přidružený mobilní řídicí modul.
RBS-70 NG je přenosný protiletadlový raketový komplet velmi krátkého dosahu určený k postřelování nízkoletících cílů fungující na principu automatického či manuálního navedení rakety na cíl pomocí laserového paprsku. Postřelovat cíle lze ve dne i v noci, při jakémkoli elektromagnetickém, optickém nebo tepelném rušení.
Kabina T815/7 je na dnešní dobu trochu retro.
Hmotnost kompletu RBS v základní konfiguraci je 77 kg. Česká armáda má ve výzbroji dva typy raket s různým dálkovým a výškovým dosahem. U výkonnější varianty je maximální výškový dosah 5000 m a dálkový 9000 m. Základní obsluhu tvoří tři vojáci, standartní složení kompletu trvá do 70 s, přebití kompletu je do 15 s. Raketa v nejrychlejší fázi letu dosahuje rychlosti 649 m/s (2336,4 km/h).
Na vnějších částech vozu ještě najdeme držáky pro palice, úkapové vaničky nebo zemnicí kolíky. Elektroinstalace i datové rozvody potřebují svoji schránku a také ji v rámci exteriéru Tatry mají, nicméně všechny tyto vnější schránky jsou spolu s karoserií opatřeny maskováním. Přece jen jde o bojové armádní vozidlo, nikoli o golfový shuttle.
Taková lepší T-810
Duchovním otcem protiletadlové T-815/7 PVO kupodivu není její generační předchůdce, nýbrž ve Strakonicích hojně rozšířená T-810 PVO. Při vzniku T-815/7 PVO vývojáři zapracovali podněty, které jim dali samotní vojáci po zkušenostech s T-810 PVO.
Jízdně je osmsetpatnáctka oproti osmsetdesítce obrovským posunem vpřed, což potvrzuje technik protiletadlové baterie rotmistr Jaroslav Dudek. Chválí si nejenom výkon motoru a promyšlenost detailů, ale i další atributy.
T-815-7 PVO využívá vzduchového odpružení.
„T-810 PVO vyjede hodně, ale T-815/7 PVO je prostě nezmar. Dalo by se čekat, že nevýhodou vozu bude to, že je delší. Opak je ale pravdou. Přestože se jedná o obrovské vozidlo, z hlediska ovladatelnosti je srovnatelné s T-810. Větší rozměry zároveň znamenají více prostoru pro osádku i vnitřní vybavení,“ říká Dudek.
„Komfort jízdy je u T-815 PVO díky vzduchovému podvozku vyšší než u T-810 PVO. Neskáče to tolik. Při jízdě po dálnici člověk ani nepozná, že jede po dálnici. Navíc tu máme klimatizaci, což osádka ocení zejména během letních cvičení,“ doplňuje zkušený rotmistr.
Poklady za 17 mega
Na délku tento kolos měří 9,5 metru, na šířku 2,55 metru a na výšku 3,46 metru, takže se nebavíme o nějakém kompaktu. Auto sice může legálně na silnice, nicméně obvykle operuje v terénu, kde přijde vhod světlá výška náprav činící 380–545 mm.
Na délku vůz měří 9,5 metru.
Pohotovostní hmotnost vozidla, tedy ta bez osádky, ale s kompletní výbavou a plnou palivovou nádrží, je 16 tun. To znamená, že vozidlo uveze dalších 9 tun, jelikož jeho celková hmotnost činí 25 tun. Za tímto těžkým náklaďákem 6×6 lze rovněž vléct přípojné vozidlo o celkové hmotnosti 18 tun.
Pohonnou jednotkou automobilu je tatrovácký vzduchem chlazený osmiválec 12,66 litru, který disponuje výkonem 300 kW a silou 2100 Nm. Převodovka je pak čtrnáctirychlostní, poloautomatická, spřažená s redukcí.
V kabině najdete také přídavnou vojenskou výbavu, případně její nosiče.
Konstrukčně je Tatra T-815/7 PVO schopna jet až 110 km/h, pokud jí do toho nezasáhne omezovač, který vůz nepustí přes 85 km/h. Za velmi impozantní považujeme 420litrovou palivovou nádrž, díky níž má vozidlo jízdní dosah nejméně 850 kilometrů.
Z hlediska bočního náklonu zvládá kopřivnický matador úhel cirka 30 °, přičemž nejvyšší stoupavost samotného auta dosahuje až 65 %. A kdyby se náhodou do cesty dostal vodní tok, posádka může kalkulovat s brodivostí nejvýše 1,2 metru.
Jeden kus vybaveného modelu Tatra T-815/7 6×6 PVO vyšel na cirka sedmnáct milionů korun, přičemž v armádě jich najdete hned šestnáct takových. Speciál, na který se díváte, slouží u 25. protiletadlového pluku Strakonice, kde jsme si jej také nafotili.
Vzhledem k pokladům, které tento těžký nákladní automobil vzadu nosí, chápeme jeho zabezpečení ve formě maskování. Přece jen úplně nechcete dávat protivníkovi na odiv, že máte v rukou něco, co pošle do vzduchu explozivní pozdravy rychlostí 2 machy a zasaženým pilotům letounů minimálně zkazí den…