Skvosty za miliardy: Výstava Concorso d'Eleganza Villa d'Este byla extrémní úplně ve všem

O výstavě na břehu jezera Como v severní Itálii jsem toho slyšel a četl už spousty. A upřímně? Myslel jsem si, že je to trochu přehnané. A ono to opravdu přehnané je. Je to daleko víc, než jsem si kdy dokázal představit!

Je to dekadentní přehlídka závodních speciálů, vzácných karosářských výtvorů a totální elegance. Je to koncentrace toho nejlepšího z automobilové historie na jednom místě. Auta, která zde byla letos vystavena, neuvidíte na této výstavě dalších deset let, pořadatelé tak zaručují každý ročník jako naprosto exkluzivní záležitost. Třiapadesát výjimečných strojů, a k tomu několik novodobých, ale neméně výjimečných vozidel či konceptů. Stovky sběratelů každoročně posílají přihlášky do soutěže a doufají, že budou moci vystavovat, a zvýšit tak cenu svého vozidla, pořadatelé však přísně vybírají, kdo na Concorso d'Eleganza Villa d'Este vůbec dostane pozvánku…

Letošní ročník byl výjimečný nejen tím, že pršelo. Liják smáčel návštěvníky i vozy při Prelude Tour, návštěvníci se schovávali pod deštníky či mohutné stromy, ale nikdo neodcházel a autům ty kapky stékající po jejich karoseriích snad až slušely. A podle pravidelných návštěvníků předčil výběr vozů to, co už bylo u jezera Como k vidění dříve.

Exponáty byly rozděleny do sedmi kategorií, ta první měla název Předválečný vysokorychlostní luxus. S výjimkou Alvisu Speed 25 CS, Lancie Astura 4th a Bentley 4 1/4 jsem ani jedno z těch dalších aut neviděl naživo. Piccard- Pictet R2 Torpedo z roku 1920 začínal svou kariéru jako závodní automobil, aby pak dostal od francouzského výrobce Saoutchik elegantní karoserii Torpedo-Ponté. Jeden z pouhých osmi dochovaných vozů značky však neměl proti ostatním automobilům ve třídě mnoho šancí. Kromě strhujícího Alvisu si o pozornost říkala zejména Lancia Astura s jemnou, přesto ale velkou karoserií od Pininfariny. Ten záměrně vynechal stupačky, kapkovité světlomety a vůz oblékl do tehdy velmi neobyčejné bílé. A Lagonda V12 Rapide? Celkem se vyrobilo asi 190 šasi s dvanáctiválcovými motory, ale jen sedmnáct z nich bylo ve specifikaci Rapide.

Třídě předválečných víkendových vozů dominoval dvanáctiválcový Delahaye 145, který byl i jedním z aspirantů na celkovou trofej. Původně jeden ze čtyř závodních vozů, který v barvách Ecurie Bleue závodil v letech 1937 až 1939, si vzal do parády karosář Henri Chapron. Na vznešeném závodním podvozku postavil dechberoucí karoserii kupé - dramatickou, ale dokonale vyváženou.

Kategorie „Oslňující motoristické požitky mocných mahárádžů“ sice měla podivný název, ale o to zajímavější automobily. Čtyři obrovské vozy Rolls-Royce, Silver Ghost Open Tourer s karoserií Windovers a červený Silver Wraith Drophead Coupé, oba převezeny z Indie, působivý byl i All-Weather Tourer a modrostříbrný Sports Phantom Prototype Experimental s lodní zádí, který krásně doplňoval čluny Riva na šedivém jezeře Como.

Přesto nejpůsobivějším autem kategorie byl vůz, který kdysi nechala indická královská rodina objednat pro osmadvacetiletého mahárádžu. Duesenberg SJ Speedster byl navržený Gurney Nuttingem v roce 1935 a jeho jasně oranžový interiér, neskutečně znějící motor a snad i proutěný volant jasně přesvědčily porotu, takže automobil získal titul Trofeo BMW Group, tedy ocenění pro nejlepší exponát výstavy.

A když už jsme u těch porotců… Na první pohled je poznáte podle slaměných kloboučků, tmavých sak a světlých kalhot. Strávil jsem s jednou skupinkou hodinu a půl, prošel jsem s nimi již zmiňovaný Duesenberg, pečlivě jsem si všímal, jak hodnotili můj oblíbený Ford GT40, a společně s nimi jsem si prohlédl i Mercedes-Benz Gullwing z Rennabteilung, který vyhrál Le Mans v roce 1952.

Věnovali se detailům i celku, zajímali se o historii auta a neváhali si ušpinit ruce při prohlídce. Každý exponát chtěli slyšet, vrcholem všeho bylo, když u Duesenbergu rozebírali originalitu klaksonů a žárovek. Byli milí, ale zároveň nesmírně profesionální a pečliví.

Nebylo pro vás asi těžké poznat, že další třídou byly závodní vozy Le Mans. Aby také ne, nejslavnější čtyřiadvacetihodinovka na světě oslavila sto let, takže výběrová komise pozvala do Villa d'Este vskutku fantastický výběr legend. Kromě již zmíněných byl na pečlivě střiženém trávníku k vidění Peugeot 302 Darl'Mat Sport z roku 1937, Aston Martin DB2 a hned vedle nich stál vítěz závodu z roku 1960, božské Ferrari 250 Testa Rossa. Vůz byl pečlivě zrenovován a k práci na něm byli pozváni i původní karosář Medardo Fantuzzi a specialista na podvozky Giovanni Vaccari. Jaký to byl ostrý kontrast s Fordem GT40, jenž jako jediný vůz na světě dokázal vyhrát Le Mans dvakrát a který se dochoval v původním stavu, s propocenými sedačkami, ohmatanou řadicí pákou a popraskaným lakem karoserie.

Jenže ani tato dvě auta nejsou dražší než stříbrné Ferrari 250 GTO, které sice na Le Mans dojelo „jen“ čtvrté, ale s cenou 70 milionů dolarů jde o druhý nejdražší vůz na světě.

Jenže tímhle ta šílená přehlídka toho nejlepšího pořád nekončila. Když nastartovalo placaté závodní Ferrari 512 BB LM z roku 1981, tak se zdálo, že už nic lepšího přijít nemůže, ale jen do té doby, než se po delším přemlouvání, kuckání a několika náhodných výbuších rozezněl motor Porsche 917 K. Vzduchem chlazený dvanáctiválec Hanse Mezgera je považován za unikátní dílo a jednu z nejlepších závodních jednotek všech dob. A asi vás nepřekvapí, že jeho současný majitel, který si ho pořídil v roce 2005, s ním dodnes pravidelně závodí. Startovali ho ve dvou, stříkali startovací sprej rovnou do nátrubků sání a dámy v šatech a pánové v oblecích měli co dělat, aby ho odměnili jen potleskem a uznalými výkřiky, protože tohle bylo hodně emotivní.

Vozy Porsche pak samozřejmě měly u Coma zasloužené místo už vzhledem k tomu, že letos slaví pětasedmdesát let výroby sportovních aut. Což bylo vskutku neobvyklé, protože jinak zde k vidění bývají zřídka. Klasickým a notoricky známým tvarům závodních i silničních vozů jednoznačně dominovalo Porsche 911 GT1 z roku 1998, které zaslouženě získalo titul nejpůsobivější současné klasiky výstavy. A ohromující bylo i Porsche 901 z roku 1963, které už od roku 1968 vlastní jistý Alois Ruf, jenž s ním v roce 1971 drsně havaroval, aby ho pak následně nechal opravit. A jen tak mimochodem… Jde o nejstarší dochovaný prototyp Porsche.

Jenže to pořád není konec. Italská kolekce zahrnovala křehké, ale fenomenální Maserati A6G/54 Berlinetta Zagato, aby mu společnost dělalo Lamborghini Miura, které přijelo až z Japonska, nebo třeba Alfa Romeo 6C 2500 SS Berlinetta Riva „La Serenissima“ z roku 1950, kterou navrhl hrabě Giovanni Lurani Cernuschi, závodní jezdec a novinář.

Přesto největší pozornost sklízelo Ferrari 250 GT Spyder California, které kdysi vlastnil francouzský spisovatel Françoise Sagan. Ten prý kdysi řekl, že whisky, hazardní hry a Ferrari jsou lepší než domácí práce. A současný majitel, který auto přivezl až z Hongkongu, se může usmívat nejen nad touto hláškou, ale i při pohledu na pohár pro trofej Coppa d'Oro, kterou určují návštěvníci výstavy.

A já se usmívám při vzpomínce na to všechno. Zdaleka jsem nezmínil všechny vozy na výstavě, ostatně každý by si zasloužil samostatný článek a pečlivého fotografa, ale chtěl jsem vám alespoň trochu přiblížit tu atmosféru. Jak už jsem zmínil, čekal jsem hodně, ale dostal jsem víc. Daleko víc. Když jsem se po víc jak osmi stech ujetých kilometrech ještě v pátek večer šel podívat k nádherné Villa d'Este, bylo zde zaparkováno jen pár aut, ale i ta sama o sobě stačila, aby únava zmizela. Nebo to snad bylo tím prostředím? Jezero Como je sevřené v údolí a zdejší vily a jejich zahrady jsou dechberoucí samy o sobě. Stromy mají mohutné koruny a mlatové cesty v parcích jsou udržované stejně pečlivě jako trávníky, fasády domů pak často leccos pamatují, ale je to stejně vlídná připomínka starých časů, jako když máte pár šrámů na karoserii svého starého auta.

Abyste se dostali v sobotu do parku Villa d'Este, potřebuje víc než jen vhodné oblečení a nabitou peněženku. Já jsem měl k jezeru Como na výstavu Concorso d'Eleganza Villa d'Este pozvánku od BMW, jež je hlavním partnerem akce a které sem kromě elektrického Rolls-Roycu Spectre přivezlo i nádherný koncept Z4 Touring Coupe. A na pozvání zde byla i většina ostatních, byť pár vstupenek bylo k prodeji. Pořadatelé si ale pečlivě hlídají, aby lidí nebylo až příliš.

Jenže nezoufejte, všichni fanoušci si přijdou na své v sobotu, kdy se auta přesunou brzo ráno, krátce po svítání, po své ose do parku u Villa Erba. Tady už se vstupenky dají normálně koupit a cenovka 29 eur mě mile překvapila, tohle stojí za každý cent! Kromě nich byly v parku, který je ještě o kus větší, k vidění další desítky aut, pár z nich bylo i na prodej, vystavovala zde totiž aukční síň RM Sotheby's. Jen to chce přijít brzo ráno, než se k autům nahrnou davy.

Byl jsem na Concorso d'Eleganza Villa d'Este prvně a jistě ne naposledy. A tohle byste měli vidět i vy. Znalci říkají, že letošní ročník byl nejen nejdeštivější, ale také nejrozmanitější a nejhlasitější. A dodávají, že pořadatelé se každý rok snaží, aby překonali ten předchozí. Už teď vím, že to budu nutně potřebovat posoudit na vlastní oči.