S KTM X-Bow GTX na okruhu: Po dlouhé době mi bylo v autě špatně

Vaška Janíka znám už dlouho, pokud bych se mohl pochlubit, a pár jeho závodních speciálů jsem i řídil. Před pár týdny to byl Hyundai i30 N TCR, závodní cesťák s výkonem 350 koní. Z tohoto čísla nemrazí, já se ale potýkal na slickách s teplotami kolem nuly, nízkou oblačností a klouzal se jako na ledě. Bylo skoro nemožné dostat do pneumatik alespoň nějakou teplotu, doteď mě lehce mrazí, jak jsem závoďák s cenou kolem tří milionů honil po trati.

Ještě divočejší ale byla jízda s plackou Norma, to byla naprosto šílená zkušenost. Občas mě pořád ze spaní budí památná rada Vaška Janíka: „Najeď do zatáčky asi tak třikrát rychleji, než ti přijde normální, zavři oči a zatoč volantem.“ Přítlak totiž začne placku tlačit k zemi až v nájezdových rychlostech, které jsou pro běžného smrtelníka těžko představitelné. Hrozivé to bylo! Vedle Normy bylo další svezení s KTM X-Bow R o výkonu tři sta koní vlastně příjemnou projížďkou…

Teď jsem se však soukal do podstatně ostřejšího X-Bow s označením GTX. A slovo soukal asi úplně nevystihuje to, jak krkolomným způsobem jsem se do pidiinteriéru karbonového speciálu dostal. Ne, že bych v závoďáku čekal pohodlíčko, takovou gymnastiku jsem snad ale ještě nezažil. Úplně se také nevidí displeje místo vnějších zpětných zrcátek, naopak vyjímatelný volant s vlastním displejem obsypaný tlačítky je už závodnická klasika.

V poslední době mám na opravdu zimní podmínky v Mostě štěstí. Je sice duben, teploty kolem nuly a studený vítr však na začátek jara úplně nevypadají. Naštěstí se tentokrát jenom povezu, zahřátí ledových slicků bude na nepoměrně povolanějším Vašku Janíkovi. Před nastartováním pětiválce původem od Audi a s výkonem 530 koní prohodíme ještě pár slov, že prý to hlavně na začátku bude opravdu klouzat…

No, měl pravdu. V prvních zatáčkách se pereme s nedotáčivostí, Vašek musí opatrně i na plyn, aby nám neutekl na výjezdu zadek. Už ke konci prvního kolečka však cítím, že si dovoluje víc a víc, předek je krásně zakousnutý, výjezdy agresivnější.

A pak přicházejí brzdy do první šikany po cílovce. Jak jsem se výše pochlubil, párkrát jsem v závoďáku seděl, ale jedna tuna hmotnosti spolupracující s přítlakem a šestipístkovými brzdiči a předními 378mm kotouči je kombinace, která spíš než brzdění připomíná náraz do zdi. Asi jsem už zapomněl, jak brutálně mohou v podobných speciálech brzdy působit, nebo jsem se ten den hůř vyspal, každopádně jsem měl pocit, že proletím předním oknem, krk mi budou na fyzioterapii dávat týdny dohromady a najím se někdy pozítří. Fakt masakr, bez přehánění.

„Dneska to moc nebrzdilo, přece jenom to klouzalo, byl jsem opatrnější,“ řekl mi Vašek po příjezdu do boxů. Dobře, takže to moc nebrzdilo, chápu… „Celkově má to auto limity někde jinde, pokud jsou vhodné podmínky. Je ale hodné, po dvou kolech máš pocit, jako bys v něm odtestoval týden,“ pochvaloval si prý přívětivou techniku zkušený závodník. „Však uvidíš, až se svezeš,“ slíbil Vašek. A já to tady pro jistotu napíšu, protože, co je psáno…

Budu se těšit, podobné nabídky se neodmítají. I když rána s karbonovým speciálem v ceně víc než šest milionů… Asi se ještě zeptám doma.

Pokud najdu odvahu, budu si muset zvykat ještě na vyšší nájezdovou rychlost do zatáček, tunovou hmotnost jsem už zmínil, přítlak v tomto případě také už docela pomáhá. Budu věřit Vaškovi, že auto je přívětivé, hodné, ale už teď mě představa řízení KTM X-Bow GTX lehce děsí. Hezky děsí. Snad…