Rychle a elektricky: Utekli jsme před vedrem do nejkrásnějšího solného dolu světa v divokém čínském MG4

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Půlka srpna a asi nejteplejší týden v roce, tak přesně takový termín se jevil jako ideální pro návštěvu údajně nejkrásnějšího solného dolu na světě Salina Turda, kde se teplota konstantně pohybuje mezi 10 až 12 stupni Celsia.

S čínským MG4 už na dálkových trasách máme zkušenosti, například jsme se zadokolkou vyrazili do Nizozemska – 800 kilometrů dlouhou trasu jsme za jeho volantem zdolali snadno a pohodlně. Ovšem nyní před námi visela výzva na 1100 km dlouhé cestě do Rumunska. Tentokrát jsme vzali nejvýkonnější provedení XPower. A nebyl to nejlepší nápad…

Tedy ne že bychom se po cestě nudili! Ostrý elektromobil nabízí výkon 435 koní a točivý moment 600 Nm posílaný na obě nápravy, takže má chuť na pokyn pravé nohy akcelerovat natolik, že můžete prohánět i daleko rychlejší automobily (zdravíme řidiče bílého Lamborghini Aventador a BMW iX). Navíc v zatáčkách drží jako přibité, proto mu snadno odpustíte ve vyšších rychlostech projevující se aerodynamický svist.

Jenže při jízdě po dálnici nemáte šanci získat zpět energii rekuperací, takže v kombinaci se svižným tempem MG4 XPower a extrémním vedrem to znamená průměrnou spotřebu klidně 24 kWh na sto kilometrů (i při klidnější jízdě si tohle auto řekne v průměru o 20 kWh/100 km). Auto zkrátka svádí k tomu jej pořádně rozdivočit a snadno se tomuto opojení podlehne.

Vzhledem k tomu, že využitelná kapacita akumulátoru MG4 XPower je 61,7 kWh, znamená to, že svižné dálkové trasy se ponesou v duchu přesunů od nabíječky k nabíječce, jelikož se dálniční dojezd pohybuje pod úrovní 300 kilometrů.

Na dlouhých trasách jste tak dost závislí na kvalitě a hustotě nabíjecí infrastruktury. A ta vás může hlavně směrem na východ dost potrápit a narušit vaše plány.

Tak třeba samotný výkon nabíjení. MG4 XPower běžně dosahuje výkonu až 140 kW, a to tím stylem, že už za minutu po zahájení nabíjení jede plný výkon, ovšem víceméně v optimálních podmínkách. Jelikož během naší cesty panovalo horko dosahující klidně 40 stupňů Celsia, maximální nabíjecí výkon byl nejvýše 120 kW a podle podmínek/stanic dokázal vydržet až do 70 % stavu nabití baterie.

Což moc nevadí, protože na více než 80 % nemá na dálkových trasách smysl nabíjet. Nabíjecí křivka tehdy už strmě padá a vy na nabíječce jen ztrácíte čas. My jsme tak trávili u rychlonabíječky jen kolem 25 minut, což je tak akorát na záchod, kafe a bagetu.

Druhým faktorem ovlivňujícím elektrické cestování jsou samotné nabíječky, které někdy nepustí požadovaný výkon anebo jednoduše nefungují. A na to jsme měli „štěstí“. Jako tradičně nás totiž potrápilo Ionity v lokalitě Ladná za Brnem. Jak bývá u provozovatele této husté sítě rychlonabíječek zvykem, část stanic prostě nefungovala. A hádejte, ke kterému stojanu jsme na první dobrou zajeli…

Cesta ubíhala přes Slovensko a Maďarsko, kde v obou zemích (a také v Rakousku) zavedli jednodenní dálniční známky. Ovšem ty nejsou pro vícedenní výlet vhodné, proto jsme sáhli po elektronické desetidenní známce za 311 Kč pro Slovensko, za 420 Kč pro Maďarsko a za 86 Kč koupili i rumunskou silniční vinětu.

Po dokončení 12minutového nabíjení u města Ráb/Győr (tip: Jsou tu nově zrekonstruované termály) a profrčení hlavního města země s krátkou nabíjecí zastávkou tma převzala vládu nad světlem. A tehdy se projevila drobná slabina MG4 – oslňující digitální přístrojový štít. Jeho jas není možné stáhnout natolik, aby vám jednoduše nezářil do očí. Naštěstí už to ale nebylo daleko do maďarského města Kecskemét, kde jsme plánovaně přespali.

Druhý den bylo potřeba opět nabít, nicméně Ionity skončilo Budapeští, proto padla volba na síť stanic Tesla. Jelikož jsou Superchargery už otevřené ostatním vozidlům, jednoduše jsme zapojili kabel a pomocí dvou dotyků v aplikaci Tesla (po předchozí registraci) aktivovali nabíjení. Jak snadné a oproti Ionity funkční na první dobrou.

Po 20 minutách a nákupu v místním supermarketu nezbývalo než vyrazit dále a opět doskákat k další nabíječce. Jen jsme tedy museli pokořit státní hranice.

Rumunsko sice už je v schengenském prostoru, ale jen pro lodní a leteckou dopravu. Takže na čáře nastalo skoro půlhodinové čekání, ovšem kontrolu našich dokladů provedl pohraničník tak důkladně, že se na ně skoro ani nepodíval.

V centru rumunského Temešváru jsme dorazili k dalšímu nabíjecímu bodu. Supercharger od Tesly se nacházel na parkovišti hotelu Continental, které bylo oddělené závorou. Hodina stání na místě byla zdarma, což pro rychlonabití bohatě stačilo, takže se o jediné dobrodružství vlastně postaral místní kolemjdoucí, který na nás něco gestikuloval a posléze vztyčil prostředník. Asi fanoušek elektromobilů.

A to nebyly jediné perly. Řidič dlouhé bílé dodávky blokující svým otáčením se velkou světelnou křižovatku, zašlé vesnické fastfoody a pokusy o pizzerie v kontrastu s moderními benzinkami, obchoďáky a McDonaldy, elektrické vedení zašmodrchané na dřevěných sloupech, řidiči visící na mobilech, Ježíš Kristus u větších kruháčů, nedokončené jízdní pruhy bez varování nebo rychlostní limity jen jako doporučené.

Kolikrát se prostě v rumunské obci jezdí 100 km/h nebo závodním stylem a nikomu to nepřijde zvláštní. A co značka STOP? Častokrát jen dekorace. To je jedna z tváří Rumunska (některých měst i venkova), kde je mimochodem o hodinu více než u nás.

Ta opačná tvář země je pro motoristu atraktivní v tom, že je zde spoustu dálnic v dobrém stavu a málo rychlostních radarů i policejních kontrol. Ceny paliv jsou nicméně srovnatelné s těmi našimi, někdy lehce dražší.

Od Temešváru směrem k dolu Salina Turda už nebyly ani teslácké nabíječky, takže jsme přesedlali na síť OMV, kde nás na stanici u obce Margina překvapil jednoduchý systém aktivování nabíjení. Vyberete stojan, kabel, pípnete kartou a nabíjíte. OMV si zablokuje asi 1550 Kč a po ukončení nabíjení rozdíl ihned vrátí.

Žádné čipy, žádné aplikace. Jenom to takhle není na každé rumunské OMV, o čemž jsme se přesvědčili u další značkové nabíječky, a jako alternativu náhodou našli E.ON, kde zase nefungovala superrychlá stanice. V tomto ohledu zlatá Tesla Supercharger…

A protože venkovní teploty dosáhly hranice 40 stupňů Celsia, dlouhodobý průměr za více než 1000 ujetých kilometrů stoupl na 23,8 kWh, později dokonce na 24,2 kWh. Ale to je skutečně extrém, v extrémně horkém počasí, při svižném dálničním tempu hodném sportovního spalovací vozu. Cesta tak rozhodně nebyla nudná nebo ucouraná.

U více než tisíc let starého solného dolu Turda vyhloubeného bez pomoci odstřelů (explozí) zaparkujete na přilehlých parkovištích za v přepočtu 25 Kč za hodinu, nicméně doporučujeme přijet hned ráno na devátou, jelikož později se dovnitř nahrnou davy turistů a také budou narvaná parkoviště. Lístky si kupte pohodlně online na oficiálním webu salinaturda.eu, ale jde to i na místě. Vstup na osobu stojí bezmála 300 Kč ve všední den a lehce přes tři stovky o víkendu.

Než vyrazíte do „akce“, zvažte oblečení. Teplota dole se pohybuje mezi 10 až 12 stupni Celsia, nicméně mikina a tepláky bohatě postačí. Nezapomeňte na pohodlnou obuv (klidně tenisky), tamní cesty rozhodně nejsou hladké.

Pod zem vede první schodiště, které vás dovede do bezmála kilometr dlouhé štoly pojmenované Galerie Franze Josefa. Ta slouží jako rozcestník do třech různých sekcí nazvaných Rudolf, Tereza a Josef (ta je veřejně nepřístupná). Nachází se zde i část Antonín (nemá přímé propojení s hlavní štolou), ale tu stejně jako sekci Josef nenavštívíte.

„Nezdá se ti, že jsou ta patra na těch schodech různě dlouhá?“ pronesl kolega Svoboda, když jsme společně klesali po 172 schodech do 42 metrů hlubokého Rudolfa. Jasně, můžete využít i jeden výtah, ale čekací doba na něj je vážně dlouhá.

Sekce Rudolf slouží jako zábavní část, které dominuje ruské kolo (za poplatek), doplněné rovněž extra zpoplatněnými atrakcemi typu minigolf, stolní tenis či kulečník. Ale také můžete jen obdivovat solné stěnomalby, vyfotit se u nápisu Salina Turda a nasávat do plic studený slaný vzduch. Oproti čtyřicetistupňovým horkům nahoře příjemná změna.

O dalších 119 schodů a 90 metrů níže leží sekce Tereza, kde jsou na ostrůvku postavena dřevěná odpočívadla se vzkazy od návštěvníků z celého světa a molo pro loďky. Plavidlo si můžete pronajmout za cirka 150 Kč na osobu na 20 minut a udělat si okružní mini plavbu po důlním jezírku.

Po ochutnávce důlní vody Ondra Svoboda pronesl: „Ta voda je slaná jako polívka v motorestu U Kulatý báby.“ A také že ano, pít byste ji nechtěli. Na druhou stranu pohled kolem vyvolává dojem, jako byste byli v nějakém utopickém podzemním městě a nahoře řádila nukleární apokalypsa.

Zpátky nahoře ve štole Franze Josefa můžete vidět ještě důlní vozíky a část původního dřevěného stroje poháněného koňmi. Nachází se zde také zdravotnické centrum alternativní medicíny, jak jinak než solné.

Salina Turda jako taková je rozhodně velmi zajímavým a impozantním místem k výletu, ovšem vyplatí se návštěvu spojit ještě s dalším programem, například koupáním v nedalekém bazénu či ve slaných jezerech anebo aktivitami v opodál ležící Kluži. Samotný důl totiž budete obdivovat dvě až tři hodiny, potom vás to už bude táhnout ven.

MG4 XPower každopádně není primárně cestovním elektromobilem na dlouhé trasy, navíc v extrémně teplém týdnu. Polykání kilometrů s tímto sportovně orientovaným autem se ponese v duchu přesunů od nabíječky k nabíječce, zejména budete-li využívat jeho příjemný dynamický potenciál.

Jenže pokud upřednostňujete zábavu namísto dojezdu či spotřeby, pak získáte atraktivní výkonný elektromobil s pohonem všech kol, slušným nabíjením, svižným zrychlením a příjemně držícím podvozkem, se kterým si může zkušený řidič hravě „dovolit“ i na daleko dražší automobily.

MG4 XPower 4 × 4 kryté sedmiletou garancí oficiálně startuje od 999 900 Kč v unikátní zelené edici (na snímcích), zatímco výbavově srovnatelná specifikace dostupná v sedmi jiných lacích stojí od 1 064 900 Kč.