Příběh viníka: Oslnilo ho auto, zabil nepřipoutanou spolujezdkyni a teď za to pyká

Udělal si řidičák a jen za první čtyři měsíce najezdil dvanáct tisíc kilometrů. Sám o sobě říká, že jezdil jako „mladý, arogantní blbec“. Když vidíte dokument, který je jeho otevřenou zpovědí z toho osudného večera, museli byste být z kamene, abyste necítili žádné emoce.

Příběh Romana v dokumentu 13 minut vzbuzuje snad nejvíc emocí ze všech. Jeho nehoda byla souhrou více okolností a nestala se vlastně v nijak závratné rychlosti. Přesto byly její následky tragické – zemřela jeho mladá spolujezdkyně a Roman za její smrt dostal trest. A s tím, že někoho zabil, bude muset žít celý svůj život. Stačilo přitom jen málo. Kdyby nikam nejel, kdyby ona byla připoutaná, kdyby ho neoslnilo protijedoucí auto, kdyby měl o trochu víc zkušeností… Jenže v životě se na „kdyby“ nehraje, tak to, bohužel, chodí.

Pro ty, kteří neviděli video: Roman měl původně na ten den jiné plány, ale jeden telefonát, a všechno bylo jinak. Společně s kamarádem jel do jiné vesnice za dvěma kamarádkami, kdy mu jedna chtěla vrátit dvě půjčené stokoruny. Nakonec se ukázalo, že spíš chtěly odvézt. Radost z toho neměl, ale pomohl. A cestou zpátky, jen pár metrů před vesnicí, ho oslnila světla protijedoucího auta. Strhl řízení, smyk, rána… On byl v šoku a krátkém bezvědomí, jeho kamarádovi se v podstatě nic nestalo. Jedna dívka ale zemřela na místě, nepomohl jí ani rychlý příjezd záchranky, druhá byla vážně zraněná.

Dokument této jedné tragické chvíle nijak zvlášť nerozebírá, jestli protijedoucí auto mělo homologované žárovky a seřízená světla, jestli tedy nemohlo Romana oslnit tak moc, že to mohlo mít na jeho řízení zásadní vliv. Jen konstatuje, že auto mělo závodní žárovky s extrémní svítivostí. A kupodivu nepřikládá příliš pozornosti ani tomu, že zemřelá nebyla v autě na zadních sedadlech připoutaná. Věnuje se hlavně Romanovi, který za trest dostal domácí vězení.

„Většinu zranění, která ta druhá dívka měla, jí způsobila ta, která nebyla připoutaná. Když u soudu četli, co se jí všechno stalo, nechtěl jsem to slyšet,“ říká Roman. A když vypráví, jak sám se sebou bojoval, když by měl konfrontovat zraněnou dívku a její rodinu, naskočí vám husí kůže.

Pokud si dohledáte více informací o nehodě, zjistíte, že řidič zmiňuje, že po oslnění začal brzdit, následkem toho dostal jeho Peugeot 406 smyk a došlo k bočnímu nárazu s protijedoucím autem. „V poslední pravotočivé zatáčce před Ždánovem jsem uviděl od vesnice světla, která svítila mnohonásobně více než normální vozidlo. Měl jsem pocit, že jde o zemědělský nebo stavební stroj a že se na úzké silnici nevyhneme. Začal jsem brzdit a podřadil na třetí rychlostní stupeň. V tu chvíli mi zadek vozidla vybočil do levého směru, což se mi dařilo mít pod kontrolou do chvíle, kdy se přede mnou zjevila obří světelná koule, která se na mě řítila,“ popisoval situaci, která předcházela samotné nehodě. A dodává: „Rozhodl jsem se špatně. Místo toho, abych zachoval chladnou hlavu, jsem zpanikařil a začal brzdit.“

Soudní znalec Michal Kešner označil za nejpravděpodobnější příčinu smyku způsob jízdy. „Samozřejmě nemohu vyloučit ani intenzivní brzdění, ale i tak by to byla chyba řidiče,“ prohlásil znalec. Podle něj žádné brzdné stopy na místě nebyly. „Byly tam ale patrné stopy otěru, jak se vozidlo smýkalo.“

Pokud se na celou nehodu díváte nestranně a ptáte, jestli by všechno dopadlo jinak, kdyby byla dívka připoutaná, musíte mít v hlavě spoustu otazníků. Nepřipoutaný člověk (a je jedno na jakém sedadle) riskuje nejen sám za sebe, ale v případě nehody se jeho nekontrolované tělo může stát smrtícím i pro ostatní členy posádky. Každopádně povinnost v autě se poutat i na zadním sedadle jasně stanovuje zákon a stejně pečlivě, jako by se měl v autě poutat řidič, tak by se měl připoutat i zbytek posádky.

Romanův otec taky krátce zmiňuje, že protijedoucí auto mělo žárovky s vysokou svítivostí, ale nedozvídáme se, jestli měly homologaci nebo ne. A sám Roman jen zmiňuje, že soud tomu nevěnoval větší pozornost. Každopádně když vás protijedoucí auto oslňuje, měli byste se snažit upřít svoje oči na krajnici a v žádném případě nekoukat přímo do světel. Ta totiž fungují jako magnet a základní řidičská poučka zní, že „kam koukáš, tam jedeš“. Můžete dokonce lehce pootočit hlavu, abyste světla protijedoucího auta vnímali jen periferně, ale pozor, v žádném případě nepřivírejte nebo dokonce nezavírejte oči! A pořád byste měli vědět, co protijedoucí auto dělá. Na druhou stranu, od klávesnice počítače se to píše lehce, ve skutečnosti čas strašně rychle letí a nepočítá se ani na sekundy.

A rychlost samotná? Roman přiznává, že jel rychleji než obvykle, na druhou stranu rychlost pořád nebyla nijak závratná – v dokumentu je řeč o 80 km/h. To je sice méně, než ukládá zákon, na druhou stranu to bylo evidentně více, než Roman mohl se svým čtyři měsíce starým řidičákem zvládnout. Podle znalce strhl řízení a dostal smyk, on sám si myslí, že smyk dostal kvůli tomu, že brzdil. Evidentní je, že situaci řidičsky nezvládl. Možná stačilo jen brzdit a mít kola rovně, možná jen neměl strhnout volant, možná že ta rychlost byla opravdu příliš vysoká… Jenže zatímco pro nás je to spousta otazníků, tak zemřelé dívce je to už jedno. A zpětně na tom nezmění nic ani Roman.

Ten dostal v prvním rozsudku trest ve výši 8 let zákaz řízení a dva roky vězení, po odvolání byl snížen na šest let zákazu řízení a na dva roky domácího vězení. Roman taky musí podle svých sil nahradit škodu, kterou svým činem způsobil, a poškozeným uhradit nemajetkovou újmu ve výši zhruba 401 tisíc Kč. Nehoda se stala v prosinci roku 2019.

Tohle je jen jeden z příběhů z pěti, které dokument 13 minut od režiséra Víta Klusáka zmiňuje, rozhodně však budí jedny z největších emocí a kontroverzí. Celovečerní dokument vznikl pod záštitou České asociace pojišťoven, BESIPu a Policie ČR a byl vyvrcholením kampaně „Zpomal, dokud není skutečně pozdě“. Před pár týdny tento dokument získal na Mezinárodním festivalu kreativity Cannes Lions, který je největší celosvětovou událostí reklamního a kreativního komunikačního průmyslu, Stříbrného lva v kategorii PR kampaní. Soutěž je považována za reklamní obdobu filmových Oscarů.