Trvá 3 dny, než se z hromady plechů stane auto, lidi jsou důležitější než roboti! Reportáž z továrny

Ruční brzda zatažená, vyšlápnut spojku a vyřadit na neutrál. Všechno je připravené, mačkám startovací tlačítko… Každé startování připomíná rituál, ale tentokrát je to opravdu výjimečná příležitost. K životu se totiž úplně poprvé probere motor pod kapotou Fordu Puma, který právě sjel z výrobní linky. Elektronika ožívá, tři válce sebou pár vteřin pohazují, pak se ale chytí zapalování a motor naskočí. ŽIJE!

Je to malý zázrak, protože ještě před pár dny nebylo toto konkrétní auto ničím víc než sbírkou rovných plechů a dalších dílů, které do finální podoby funkčního automobilu zformují lidé a roboti výrobní linky Fordu v rumunské Craiově. O tomto závodu jste nejspíš už slyšeli – od roku 1974 se tu stavěly Oltcity a v devadesátých letech z bran vyjížděly Daewoo Matiz, Nubira nebo Leganza. V roce 2008 továrnu převzal Ford a stavěl tu nejdříve dodávku Transit Connect, potom kompaktní MPV B-Max a nyní se v Craiově vyrábí motory 1,0 EcoBoost a z výrobní linky sjíždí dva kompaktní crossovery Puma a EcoSport.

Celý výrobní proces trvá zhruba tři dny, ale v tom jsou započítány i procesní prodlevy kvůli schnutí vrstev laku atd. Samotné „ověšení“, tedy cesta od holé, nalakované karoserie k pojízdnému autu, zabere přibližně 3,5 hodiny. Děsný fičák! To samozřejmě vyžaduje nejen přesné plánování dodávek dílů, ale také dokonale navržené výrobní procesy – linka se totiž nesmí zastavit a její takt je neúprosný, nové auto z ní sjede každý 67 sekund a v případě motorů je to dokonce jen 47 sekund.

Výhodou je samozřejmě vysoká míra mechanizace, tu nejnáročnější a nejnebezpečnější práci tu oddřou neúnavní roboti – dokonale přesné CNC stroje obrábějí plechy a obrovské hydraulické lisy je pak tvarují do podoby částí karoserií, které sehraní svařovací roboti spojí do jednoho celku. Celý tento proces je z 90 % automatizovaný a provádí ho přes šest stovek strojů.

Finální montáž se však realizuje především lidskou silou, ačkoliv i ta je dnes do určité míry mechanizovaná – operátorům na lince pomáhají robotické paže umožňující snadnou manipulaci s těžkými sedadly nebo hydraulicky zavěšené sedačky pro snadný pohyb v interiéru. Samozřejmostí jsou elektrické utahováky a šroubováky s přesně daným stoupáním závitu a utahovacím momentem pro precizní montáž – správnost utažení těchto prvků se pak vizuálně kontroluje na monitoru, nástroje pro kritické procesy (například montáž airbagů nebo bezpečnostních pásů) jsou navíc napojené na centrální systém, takže se v případě problému (nehody auta) dá zpětně zjistit, zda nedošlo při výrobě k chybě.

Největší penzum práce je však závislé čistě na lidské šikovnosti – manipulace, umístění a upevnění, rozvedení kabeláže, montáž palubní desky, vložení dekorů, vlepení skel zadních okýnek, nalepení všech znáčků a označení a všechny ostatní procesy mají jasně dané a dokonale optimalizované pohyby prováděné pod tlakem velmi omezeného časového okna kvůli neúprosnému pohybu linky. To chce velkou přesnost a zručnost, kterou operátoři linky častým opakováním vybrousí k mistrovské dokonalosti, kdy už mohou danou činnost provádět prakticky poslepu.

Aby z toho lidé nezblbli, ale také aby neměli příliš jednostranně zaměřenou práci, mohou na výrobní lince střídat posty a zkoušet nové úkoly – každý totiž vyžaduje trochu jinou sadu dovedností, a každému proto může vyhovovat něco trochu jiného. I to je jeden z důvodů, proč v továrně Craiova panuje takřka vyrovnaný poměr sil mužů a žen (54 % ku 46 %).

Zakladatel značky a průkopník velkosériové výroby Henry Ford by bezpochyby žasl, jak se za jedno století proměnil výrobní proces automobilů (o automobilech jako takových ani nemluvě). Určitě by ho těšila mechanizace ulehčující práci, ale ještě větší radost by měl z toho, že lidská pracovní síla je ve výrobě stále klíčovým prvkem, a proto automobilka o své zaměstnance pečuje (jako každá automobilka) – nejen s ohledem na pracovní náplň (a její bezpečnost a ergonomii) a finanční odměnu, ale také v oblasti zdravotní péče, vzdělávání (pracovního i mimopracovního) a starosti o celou komunitu (o rodiny pracovníků a prostředí, ve kterém žijí). Přesně v duchu původních zásad starého pana Forda.

Díky tomu ti nejšikovnější zaměstnanci zůstávají věrní modrému oválu a tato stabilita výrobního procesu se odráží nejen v jeho efektivitě, ale také ve vysoké kvalitě výstupních produktů. Vyrobená auta tak ožívají nejen hned při prvním zmáčknutí startovacího tlačítka (dokonce i když ho provede zcela nekvalifikovaný a nešikovný novinář), ale také pokaždé, když ho pak bude tisknout jeho budoucí majitel.

Podle čeho rozhodujete, jaké výrobní procesy automatizujete?

Nejdůležitější je samozřejmě hledisko bezpečnosti, resp. ergonomie – těžké a nebezpečné úkony provádějí vždy roboti. Další hledisko je kvalita práce, například lepení čelního a zadního skla vyžaduje dokonalou přesnost, proto ji vykonávají roboti. Posledním hlediskem je samozřejmě nákladnost řešení.

Jakou výhodu mají lidští pracovníci?

Především neuvěřitelnou flexibilitu. Jeden den může pracovník vykonávat jednu činnost, další den zcela jinou. Velkou předností je také lidský mozek.

V čem se to při repetitivní práci projevuje?

Především při zefektivňování procesů – inkrementální vylepšení jsou z 90 % přímo z hlav pracovníků na lince, kteří při opakování nacházejí prostor k zjednodušení nebo urychlení činností.