Článek
Tohle muselo napadnout snad každého virtuálního závodníka, který si podmanil závodní tratě po celém světě a vyprášil soupeře v těch nejrychlejších závodních autech. A totéž napadlo Darrena Coxe, marketingového specialistu evropské divize Nissanu. Spojil se proto s Kazunorim Yamauchim, duchovním otcem počítačové hry – pardon, závodního simulátoru – Gran Turismo. A tak se zrodil naprosto jedinečný projekt GT Academy…
Ale tohle už víte z filmu. Z něj už se však nedozvíte (protože je situovaný do současné doby), že vše začalo již v roce 2005 a první ročník GT Academy se odehrál v roce 2008. Prvním vítězem se stal Španěl Lucas Ordóñez (tehdy se ještě „pařilo“ na konzoli Sony PlayStation 3). Britský mladíček (bylo mu 19 let) Jann Mardenborough pokořil konkurenci v podobě 90 000 účastníků a stal se třetím vítězem ročníku 2011 (pokud vám nesedí matematika, je to proto, že se ročník 2009 nekonal). Tou dobou už měl premiant Lucas za sebou celý ročník Evropského poháru GT4 a druhé místo z Le Mans ve třídě LMP2.
Jann Mardenborough o vítězství v GT Academy:
Svou soutěživost mám od táty. Byl to fotbalista a chtěl, abychom já i můj bratr ze sebe vydali to nejlepší. Před GT Academy jsem nikdy nejel závodním autem. Když pak došlo na poslední závod mezi námi čtyřmi finalisty, necítil jsem žádný tlak, protože jsem si užíval každý moment celé akce. Nechtěl jsem, aby to skončilo.
Účastnit se GT Academy byl pro Janna splněný sen… A vyhrát? Tak to byla bomba!
Jannova hvězda stoupala také velmi rychle – za odměnu hned naskočil do čtyřiadvacetihodinovky v Dubaji (s Nissanem 370Z) a jeho posádka skončila třetí ve třídě. Pak odjezdil pár sezon v GT speciálech a monopostech (Formule 3, GP3 a GP2) a sbíral nejen zkušenosti, ale také první pódiová umístění, a dokonce i nějaké to vítězství.
Jann Mardenborough o počátcích svého závodění:
Mám obrovské štěstí, že jsem součástí výměnného programu Nismo. Dostáváme šanci účastnit se závodů různých kategorií po celém světě. Pár kluků jelo do australského Bathurst, další závodí v Japonsku. Je to skvělé, protože si vyzkoušíme různé šampionáty, auta, týmy, týmové kolegy a také různé jazyky. Získáme tím rychle obrovskou spoustu zkušeností.
První závod a hned pódium! Ve čtyřiadvacetihodinovce v Dubaji 2012 se Jannovi a celé posádce (včetně Lucase Ordóñeze) skvěle dařilo.
S Lucasem se pak potkali na čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans v roce 2013 (třetím do party byl profík Michael Krumm), kdy za volantem speciálu Zytek/Nissan dojeli třetí ve třídě LMP2 a devátí celkově. To je skutečně fenomenální úspěch, když uvážíte, že ještě před dvěma lety neřídil Jann žádné závodní auto (Lucas měl jen o tři roky více zkušeností) a v Le Mans, jednom z nejtěžších vytrvalostních závodů, jel úplně poprvé.
Jann Mardenborough o Le Mans:
Už mám za sebou pár let závodění a cítím, že jsem konkurenceschopný na nejvyšší úrovni. Vítězstvím v Le Mans chci ukázat lidem, že existuje i jiná cesta na vrchol motorsportu než jen roky a roky drahého závodění v motokárách.
Závodit v Le Mans je pro každého závodníka poctou… a také obrovskou výzvou.
Do Le Mans se Jann vrátil hned následující rok, kdy v LMP2 skončil s prototypem Ligier/Nissan na pátém místě (celkově znovu devátý). V roce 2015 naskočil s Nissanem rovnou do nejvyšší třídy LMP1. Parťáky mu dělali profíci Max Chilton a Olivier Pla, druhou posádku tvořil Lucas Ordóñez, profík Tsugio Matsuda a další naděje GT Academy jménem Mark Shulzhitskiy, třetí posádkou pak byli profíci Harry Tincknell, Alex Buncombe a Michael Krumm. Nejslabším účastníkem však byl jejich speciál GT-R LM Nismo, tak trochu experimentální stroj s převrácenou koncepcí (motor vpředu a pohon předních kol) a nedotaženým vývojem (plánovaný hybridní pohon nestihli dokončit), který nebyl konkurenceschopný, a ani jedna z posádek kvůli technickým problémům dokonce neviděla cíl závodu.
Rok 2015 měl být pro Janna vrcholem dosavadní kariéry. Místo toho přišel propadák na Le Mans a ještě před tím… Ale to si přečtěte níže.
To se odehrálo v červnu, ale ještě předtím (v březnu 2015) se mu přihodila TA NEHODA. Jeho speciál Nissan GT-R Nismo GT3 se na jednom horizontu děsivého Nürburgringu nečekaně vznesl a z Janna se stal pasažér, když jeho vůz vletěl i přes zábrany do diváků. Ta zatáčka se skutečně jmenuje Flugplatz čili letiště, protože se tam opravdu rychlá auta mohou odlepit od země, ale nikdy nevzlétnou – až teď. Výsledkem bylo několik zraněných a jeden mrtvý – a také úpravy povrchu a posílení zábran, aby se podobná nehoda už nikdy neopakovala.
Jann Mardenborough o nehodě na Nürburgringu:
Je to součást mého života, část mého příběhu. Proto mi přišlo, že by divákům nepomohlo, kdybychom ji vynechali. Ukazuje to nejtemnější momenty mého života, kdy jsem byl sám v nemocnici. Mentální aspekty takové události a života obecně: co se může stát, jak se z toho můžete dostat a odrazit se ode dna k úspěchům. A proto to muselo ve filmu být.
Jann se tak naštěstí z nehody otřepal (nejen fyzicky, ale především psychicky) a pokračoval dál ve své kariéře – závodil dál v monopostech, plackách i plechovkách (především v japonské sérii GT500, proto o něm v Evropě není moc slyšet), stal se také vývojovým pilotem monopostu elektrické Formule E pro stáje Nissan a McLaren a pomáhal i s testováním dalších speciálů GT3 a LMP2. A také zaskakoval sám za sebe při natáčení filmu Gran Turismo, protože to si rozhodně nemohl nechat ujít. Musela to totiž být skvělá zábava…
Jann Mardenborough o natáčení Gran Turisma:
Pomáhal jsem se scénářem a také jsem natáčel řidičské scény, což byl fantastický zážitek. Než jsem dorazil na scénu, všichni mi říkali, jak to jde skvěle, všichni jsou v pohodě a natáčení jde jako na drátkách. Ale já pochyboval – nakonec přesně tohle by mi měli říkat. A pak jsem dorazil na plac a zjistil, že to byla pravda. Tým kaskadérů přiznával, že nikdy nic takového nezažil. Všichni jsme si to fakt užívali.
Především však potvrdil, že špičkový virtuální závodník se opravdu může stát profesionálním pilotem v reálném světě. Návyky, které získáte ve skutečně věrné závodní hře (ať už je to Gran Turismo, Assetto Corsa nebo iRacing, případně F1, Colin McRae Rally/Dirt nebo WRC a další) jsou přenositelné i na závodní trať (ostatně proto všichni profíci tráví dlouhé hodiny na simulátorech, protože zkušeností není nikdy dost).
Jen škoda, že celý projekt GT Academy v roce 2016 definitivně skončil. Vyprodukoval 23 nadějných jezdců, z nichž ale díru do světa udělala jen hrstka. Jann Mardenborough je bezpochyby ten nejúspěšnější a jeho osud ukazuje, že hodiny strávené hraním závodních her nejsou zbytečně promrhaným časem. A i když Le Mans nejspíš nikdy nevyhrajete, určitě se při hraní alespoň skvěle zabavíte a získané zkušenosti se vám můžou hodit i na silnici. Takže: Virtuální závodníci, nastartujte své motory!