Na skok do USA: Splynout s davem a cítit se jak ve filmu

Představte si místo v Evropě, kde legálně jezdí pravé americké vozy v původních specifikacích. Tedy žádné oranžové blinkry nebo dekorativní poziční lampy, ale poctivá ocelová plechařina, červeně blikající brzdovky a burácející osmiválce pod kapotou. Jde dokonce o takovou lokalitu, kde jezdí nadupané US káry stejně hojně jako u nás fabie…

Mluvíme o americké letecké základně v Německu, tedy o malém oploceném komplexu, který se jmenuje Ramstein, a poblíž něhož (ve vesničce Ramstein-Miesenbach) se v roce 1988 udála velká tragédie, kdy v rámci vzdušné kolize během leteckého dne zahynulo několik desítek přihlížejících.

Někdo též tvrdí, že tato katastrofa byla inspirací pro název dnes velmi populární industrial-metalové skupiny Rammstein (od 1994), nicméně jeden z jejích zakladatelů, Richard Kruspe, prohlásil, že jméno měl vymyšlené už dávno před katastrofou. Mimochodem „Rammstein“ se dvěma „m“ se z němčiny volně překládá jako beranidlo, zatímco „ram“ je v překladu z angličtiny beran. Jaká to paralela….

Každopádně hovoříme o komplexu, kde platí americká pravidla i měna a kde najdete řadu obchodů se zbožím dovezeným přímo ze Spojených států. Jenže nás zajímala samozřejmě tamní auta, kterých na místě najdete požehnaně. A co víc, náleží k nim samozřejmě dealerství, myčky, servisy, bazary nebo opravdová americká dopravní policie.

To vše nás namotivovalo k tomu zavolat do Tucaru a vypůjčit si běžný americký vůz – plnotučný RAM 1500 s 48voltovým mild-hybridním osmiválcem 5,7 litru o výkonu 400 metrických koní a síle 556 Nm.

Na pohled sice jde o užitkový pick-up, nicméně uvnitř už to voní vyšším komfortem, ne-li luxusem. Přece jen zajíždějící stupínky, polohovatelná zadní sedadla, nastavitelné pedály, obří dotykovou obrazovku, elektricky ovládané zadní okno, dálkový start motoru, záplavu tlačítek a další prémiové prvky nenajdete v každém evropském osobáku.

A protože RAM jde s dobou, nechybí mu ani mild-hybridní systém eTorque spořící až 10 % paliva. Pravda, že nějakých ušetřených 1,2–1,4 litru na sto vás moc nevytrhne, ale zase přijde vhod extra krouťák 176 Nm dostupný při akceleraci v nízkých otáčkách.

Vidlicová osmička má kvůli lepšímu zapalování 16 svíček, takže při nákupu v obchodě s autodíly rovnou spadáte do velkoobchodní slevy. Do toho motor zvládá krátkodobě odpojit polovinu válců, což vám oznámí na přístrojovce rozsvícením zelené kontrolky „eco“, nicméně na výkonu to není absolutně poznat. K tomu všemu má testovaný model Limited přídavný spoiler pod předním nárazníkem, který snižuje aerodynamický odpor.

Odpružení je zde řešené vzduchovými měchy s automatickou nivelací, což poskytuje zejména vysoké pohodlí, jakým se dnes pyšní vybrané mercedesy, bavoráky či tesly. Auto má vlastně jen jeden cestovní limit, když nepočítáme větší rozměry, a to maximálku omezenou na cirka 170 km/h.

A právě omezovač byl vesměs jediným (kromě pár kolon) limitem, jaký nás na německých Autobahnech s částečně neomezenou rychlostí brzdil. Osmiválec má totiž sil na rozdávání, a díky odladěnému osmirychlostnímu automatu nepolevuje ani ve vyšších rychlostech. Navíc vzhledem k atmosférickému plnění nabídne příjemně lineární tah, dávkovaný vaší pravou nohou.

Jako dálniční „cruiser“ je RAM 1500 poměrně zajímavým a neméně komfortním parťákem, poskytujícím široký rozhled po okolí. Díky interiérové prostornosti se uvnitř můžete „rozvalit“, zatímco pasažéři vzadu jistě ocení polohovatelná sedadla. Dálkové cestování je tedy více než na pohodu, ovšem vykoupené vyšší dálniční spotřebou, která se dle rychlosti pohybuje mezi 14–16 litry na sto.

O něco zajímavější je to pak na okreskách, zejména těch rozbitých, kde se skutečně ukáže, že houpavý komfort zde hraje prim. Pokud se však chcete svézt poněkud dynamicky, musíte mít na volantu pevné ruce, jelikož v zatáčkách citelně bojujete s hmotností převyšující 2,5 tuny, vysokým těžištěm a se znatelnou odstředivou silou.

Ve finále si v běžných městech z onoho zvýšeného pohledu ze sedadla uvědomíte, jak jsou některé ulice úzké, a ne tak snadno zdolatelné. Nicméně to k takovému plnokrevníkovi zkrátka patří, a když vedle něj postavíte i velmi schopný Hilux, tak ten bude oproti RAMce působit spíše jako nýmand.

Vjet do základny je jako dostat se tisíce kilometrů za oceán do nějakého menšího amerického městečka. Projíždíte familiárními ulicemi a potkáváte samé vozy v severoamerických specifikacích, ovšem opatřené německými značkami. Toto „opatření“ vstoupilo v platnost po 11. září 2001 a má tamním pracovníkům nabídnout větší pocit bezpečí a splynutí s davem.

Totiž americká mentalita je trochu jiná a nejeden voják je přesvědčen, že za branami Ramsteinu číhá obrovské nebezpečí. Tak vám nevíme, zdali to místní registrační značky spasí, když odlišné US specifikace pomalu bijí do očí.

Každopádně pokud jste někdy viděli nějaký americký film a vybavujete si ta sjednocená obydlí, sousedské hlídky, společné BBQ párty nebo vlastenecké výzdoby, tak přesně tady se vám vše potvrdí. Skutečně jsme se v bublajícím Ramu sunuli po California avenue, New York avenue či Illinois bulváru a pozorovali tamní život. Nutno dodat, že na základně slouží v malém počtu i příslušníci ozbrojených složek cizích zemí, včetně několika Čechů.

K letecké základně patří zajisté technika, takže tu lze potkat nejen obří transportní letouny, ale rovněž hasičské, sanitní i pracovní speciály. Zkrátka to, co jste vždy viděli jen na obrazovce, se na místě reálně zhmotní.

Pokud jde o policejní složky, tak na místě operuje obvykle americká vojenská policie, také využívající domácích vozidel. Během dne na základně jsme však potkali pouze tři hlídky – dvě od psovodů v Dodge Durango a jednu regulérní patrolu ve starém chevroletu.

Jelikož na místě bydlí více než 40 000 Američanů, mají zde mimo kulturního vyžití možnost nakoupit automobily už několikrát zmíněné domácí specifikace. A pozor – bez daně! Uvnitř i v okolí základny jsou tedy prodejci, kteří smí výhradně vojákům spadajícím pod Ramstein prodat nové či použité US vozidlo.

Řadě petrolheadů by se tedy na místě konečně splnily sny. Přece jen silné benzinové chargery, osmiválcová volva nebo obří pick-upy jsou na silnicích v Ramsteinu běžným jevem. Pro nadšeného Evropana je však exotika i obyčejná americká Corolla, benzinový Ford Ranger či Fiesta v sedanu. No a když se podíváte do místní inzerce, tak zjistíte, že tu za 400–500 tisíc korun pořídíte zánovní pětiletý kousek, za nějž byste v Evropě zaplatili klidně o třetinu více, a přitom by neměl takovou výbavu/motor.

A to se vám skoro bojíme říct o vrakovišti, kde se několikaleté vozy s určitými závadami (např. nestartující) draží třeba za 100 nebo 500 dolarů (2 250 nebo 11 250 Kč). A už vůbec nenapíšeme, že si vojáci smí pronajmout dílnu i s mechanikem, nakoupit díly lacině ze Států a za rozumnou cenu si auto nechat opravit.

Co se týče obchodů, opět v nich smí až na výjimky (jídlo určené k okamžité spotřebě) nakupovat pouze vojáci a znovu bez daně a s minimální marží, jelikož úplně vše spadá pod armádu. To samé platí o palivu – pro natankování potřebujete svoji autorizační kartu vázanou na registrační značku vozu, ale poté můžete na základně i mimo ni na vybraných pumpách tankovat za na Německo komické peníze. Litr benzinu tedy stojí v přepočtu cirka 25 Kč.

Pokud se chcete dostat dovnitř a vše vidět na vlastní oči, je to složité, ovšem ne nemožné. Americkou armádou organizované prohlídky jsou zdarma a dějí se každý všední den, nicméně v rámci budování vztahů s okolím místní velení preferuje (ale dogmaticky nelpí na) spolupráci s firmami/organizacemi/zájmovými skupinami sídlícími do 100 km od základny.

Soukromé cestovní kanceláře či agentury jsou z těchto výletů zcela vyloučeny, takže vaše šance je e-mailem oslovit Ramstein Air Base napřímo jako např. zástupce firmy či oficiálního klubu fanoušků US aut (příp. armády) a požádat o sightseeing tour nebo o prohlídku konkrétních částí základny (mimo místního letiště). Pozor, minimální počet účastníků je 15, maximální 40 a obvykle si musíte zajistit/najmout vlastní autobus..

A co plnokrevná 1500? Jde o příjemnou, i když trochu rozměrnou stylovku, která naprosto perfektně splynula s davem v malé velké německé Americe a jejíž celková průměrná spotřeba se nakonec ustálila na nějakých 13,6 litrech benzinu na sto. Cena vozu startuje na částce 1,2 milionu korun a postupně stoupá až k sumě 2,1 milionu korun za nejvyšší výbavy stupeň, pokud tedy nepočítáme extrémní TRX za 3,8 milionu korun.

V našich podmínkách jde zajisté o exotiku a mnozí lidé v ní vidí jen pick-up na zvýšení ega, nicméně jako automobil má RAM řadu zásadních kvalit, jaké EU modely zkrátka nenabídnou. V kostce řečeno – jde o (hodně) velký a pohodlný „osobák“ s korbou, co hostí pořádný motor V8 a odtáhne na kouli klidně malou chalupu.