Článek
Auta značky Multicar vynikala a dosud vynikají svojí všestranností. Jde o pracovní motorizované koně schopné v létě nosit třeba ocelový valník a v zimě zase radlici a objemný batoh se solí. Není tedy divu, že si jich majitelé už desítky let považují, a to nejen kvůli jejich pracovnímu nasazení.
Lásku k multikárám jejich vlastníci v Česku společně sdíleli pravidelně někdy do roku 2015, dokdy se podle zjištěných informací konaly pravidelné srazy majitelů a příznivců vozidel této značky. Pak bylo období ničeho, nicméně před rokem na popud vlastníka Muzea autíček ležícího na zámku Příseka nedaleko Jihlavy došlo k obnovení těchto srazů.
Tenkrát jinak pojaté, avšak neméně atraktivní setkání na zámeckém nádvoří Příseky v roce 2023 přilákalo vlastníky 42 multikár. A co víc, takový sraz byl zapsán do knihy rekordů díky největšímu počtu vozidel značky Multicar na jednom místě.
Pro letošní druhý ročník, který se konal uplynulou sobotu 22. 6., přišli organizátoři s ambicí srazu pro rovnou stovku vozů. To se sice nepodařilo, i tak se na letošní akci vylepšené oproti té minulé o další doprovodné aktivity sjelo 75 různých vozidel značky Multicar. A my byli u toho.
Moderna, plošina i veterán
Takže jak jsme courali po zámeckém nádvoří a sledovali různorodé modely i jejich majitele, zastavili jsme se u tří z nich a krátce je vyzpovídali.
Na první dobrou nás zaujal moderní oranžový kousek Multicar M31 s příjezdovým číslem 3 vybavený radlicí, zásobníkem na sůl a jejím metačem. Jde o čtyřletý model sloužící ve službách města Brtnice, má nalítáno už 43 tisíc kilometrů, zesílené šasi, širší pneumatiky a celkovou hmotnost 5,6 tuny, proto pro jeho řízení potřebujete řidičák skupiny C.
Pohonným srdcem vozu je třílitrový motor Iveco o 150 koních, který posílá točivý moment na zadní či všechna čtyři kola skrze manuální pětikvalt, potažmo přes redukční přídavnou převodovku. Mimo klimatizace je tento pracovní stroj samojízdný v plné výbavě a svého času vyšel zhruba na tři miliony korun.
Alespoň do výšky trčela nejvýše bílá multikára z roku 2000, kterou její majitel vyhrál v aukci a dovezl si ji až z francouzského Albertville, kde se v roce 1992 konala zimní olympiáda.
Model disponuje motorem Iveco 2,8 litru, manuálním pětikvaltem, pohonem 4 × 4 a redukcí. Auto posléze osazené plošinou Inreka dodnes pracuje a je využívané pro stavební účely.
Do třetice nás zaujal modrý model M25 z roku 1989 vybavený dvoulitrovým dieselem, manuálním čtyřkvaltem, sklápěcí nástavbou a podvalem, na němž se nacházel podobný kousek, akorát v předrenovačním stavu. Bylo tak vidět, že vášeň pro multikáry je zřejmě nakažlivá. V dobrém slova smyslu.
Z daleka a po ose
Z celkových 75 kousků převažovaly ty starší z 80. a 90. let, ale mohli jste narazit i na ještě starší vybavené jen jedním místem k sezení/operaci. Nástavby byly pochopitelně různé, ale nejvíce byly k vidění valníky, sklápěče, ale i pár cisteren nebo sypačů.
Řada účastnických aut byla vybavena přídavným pracovním osvětlením, některé modely zesíleným nárazníkem s navijákem. Z hlediska barev kralovala zelená, poté modrá, méně často pak oranžová či červená.
Zajímavostí je, že většina účastníků dojela po ose, nikoli s multikárou na podvalu, jak by se dalo předpokládat. Rovněž vzdálenosti byly neméně zajímavé, jelikož nejvzdálenější účastník byl od Příseky vzdálen 320 km (dojel po ose), nicméně průměr dojetých po ose se pohyboval okolo 120 km.
Ačkoli plánovaný rekord 100 vozidel nepadl, organizátoři už pomýšlí na třetí ročník, kde by se magická hranice mohla reálně prolomit. Důvod je ten, že řada dalších lidí ještě nestihla své víceúčelové pracanty zrenovovat či zprovoznit, ale setkání s podobně naladěnou komunitou by zajisté brala. Rekord z loňska tedy byl překonán a zapsán, nicméně už teď doufáme, že příště se ta stovka určitě povede!