Článek
Úvod filmu Ferrari odehrávajícího se v létě roku 1957 vás uvítá černobílými snímky starých závodních vozů, což je hned zprvu lákavé a dává naději, že o akci a spálený benzin nebude nouze. Přece jen sám Enzo závodníkem býval, ačkoli ne příliš úspěšným, nicméně o to vášnivějším.
Spíše než akci čekejte životopis, ovšem víceméně jen ten z léta 1957.
Pokud ovšem čekáte, že se o Enzovi dozvíte něco víc, tak mimo pár mikroútržků z druhé války film monitoruje jen léto 1957. Postava téměř 60letého Enza, kterou hraje Adam Driver, je tak představena už jako vážený zámožný továrník, který má fabriku na drahá sportovní auta, ale jeho opravdovým (jediným) zájmem jsou jen závody.
Ani vykreslení charakteru se filmařům celkově zvlášť nepovedlo, jelikož prakticky jedinou vlastnost, kterou Enzovi přisuzují, je chladnokrevnost. Na to, že filmový Ferrari musí řešit svůj dvojí život se dvěma rodinami (má milenku a s ní syna), vyrovnávat se ztrátou prvního syna Dina a také faktem, že utrácí moc peněz a krachuje, je jakožto postava až neuvěřitelně chladný a bez citu či emocí.
Snímek řeší i Enzův dvojí rodinný život, ovšem mnohdy až zbytečně utahaně.
A tento fakt doplňují i další scény, kdy Enza vlastně nijak nerozhodí, že po něm střílí vlastní manželka nebo že jeho tovární testovací jezdec před jeho očima vyletí při hrozivé nehodě z vozu a na místě zemře. Celkově se Enzo s piloty v rámci filmu vůbec nemaže, působí velmi, velmi, velmi sebevědomě a nutí své svěřence jezdit až na hranu. A kdo nechce, může jít z kola ven.
Vlastně v nějakých 120 minutách ze 140minutového snímku se místy až zbytečně dlouze táhne Enzův každodenní život léta 1957, který zahrnuje návštěvy rodinné hrobky, jeho druhé rodiny, rozhovory s novináři, klienty, debaty o budoucnosti a v neposlední řadě rodinné etudy, jež ovlivňuje Enzova manželka držící polovinu podílu v továrně na auta.
Řešením alespoň té tovární krize je spojit se silným partnerem, což je ke konci filmu představováno lehkými námluvami s Fiatem a také potřebou vítězství ve slavném vytrvalostním závodu Mille Miglia (Tisíc mil).
Závod Mille Miglia byl mimochodem v roce 1957 zakázán. Kvůli nehodě Ferrari.
Mille Miglia vlastně tvoří konečnou, nejakčnější a nejmotorističtější pasáž filmu, jenomže zde neunikne oku diváka-motoristy poněkud laciné provedení některých akčních záběrů, kdy se kamera uměle klepe ze strany na stranu, což má simulovat/vyvolávat akci. Jindy se zase záběry (provedení, úhel) až příliš opakují.
Na druhou stranu to filmu odpustíte, protože se konečně „něco“ děje a v ději se objevují i slavná jména typu Stirling Moss, proti němuž stojí třeba Ferrariho kůň Alfonso de Portago. V závěru snímku pak očekávejte velký zvrat, obrovskou tragédii, jeden z mála projevů emocí u Enza Ferrariho, ale také celkem nerealisticky provedený zásadní trikový záběr nehody a jejích následků.
To divácky nejzajímavější přijde až ke konci, ovšem ani závěru se nevyhnuly určité kontroverze.
Filmu zkrátka chybí takový ten „drive“, „juice“, koření pro masy, chcete-li. Téma Ferrari je velké, lákavé, ale možná proto nejspíš padlo mnoho peněz z celkového rozpočtu 95 milionů amerických dolarů na ono gros Ferrari, takže asi nezbyly peníze na více známých herců, potažmo na lepší filmové triky. Ono kromě jmen Adam Drive nebo Penélope Cruz asi ani žádné další herce znát nebudete.
Po životopisné stránce věci bychom čekali o něco více informací o Enzově životě, potažmo odhalení dalších charakterových rysů. Chladnokrevnost a vášeň pro závody je přece jen trochu málo.
Nemůžeme říct, že by snímek měl být motoristická povinnost, a ani jej nemůžeme doporučit jakožto biják roku, nicméně o úplném propadáku se také nebavíme. Jde o takový průměr, jenž cílí spíše na lidi, pro které auto není jen plechovka pro dopravu z bodu A do bodu B. Režisér filmu Michael Mann chtěl snímek natočit už v 90. letech, což možná měl udělat, třeba by to dopadlo lépe.
Film Ferrari je s velkou nadsázkou řečeno velmi light verze kousku dortu pejska a kočičky. Má totiž jít o životopisné sportovní drama, jenže od každého tam je jen trochu a celek skutečně zachutná asi jen skutečným fandům značky. Nadšený motorista si řekne nanejvýš „not great, not terrible“ a lidé, kteří k autům nemají vztah? Tak pro ně může být tento snímek až utahaná nuda doplněná o pár světlých momentů.