Článek
Popíšete nám, co děláte a jak jste se k takové práci vlastně dostal?
Je mi jednačtyřicet let, pocházím z jihozápadu Čech ze Sušice, pracuji už více než 10 let jako LEGO Technic designér – pořád ve stejném oddělení tam, kde jsem začal. Jsem bývalý učitel a kromě stavebnic mám ještě spoustu dalších koníčků jako hudbu, psaní nebo malování figurek pro Dungeons & Dragons.
Pořád si rád hraju a doufám, že z toho hraní nikdy nevyrostu. Pořád je ve mně zkrátka dítě, které hraní ani hračky neopouští, a pokaždé, když jdu se svými dětmi do hračkářství, je tam něco, co mě dokáže zaujmout a co si alespoň z blízka prohlédnu.
Kromě toho jsem taky otec dvou dětí a manžel.
Tohle vnitřní dítě je pořád v každém chlapovi. Nicméně kde začalo nadšení do dánské stavebnice a je pro vás to, co děláte, práce snů?
Když jsem sem šel, tak jsem to jako práci snů viděl, a pořád, i po těch deseti letech, to z většiny pracovní náplně vidím jako splněný sen. Nechci se nikdy odklonit od té části, kdy budu modely navrhovat a vytvářet od první kostky. Nemám ambice stát se manažerem, který bude lidem říkat „tohle je pěkné, tohle není, tohle předělej…“. Rád se nechám inspirovat kolegy, rád se zkusím výzvy chopit sám a zbudovat ji od první kostky až do konce.
Se stavebnicemi LEGO jsem se poprvé setkal někdy v deseti letech, kdy jsem si nimi poprvé hrál u kamaráda, protože jsem vlastní neměl. On ho měl díky tomu, že oba jeho rodiče jezdili na západ, kde se jim ho dařilo shánět. Když jsem to poprvé vyzkoušel, byl jsem odvařen z toho, co všechno to umí a jakou variabilitu díly mají. Nebyl to sice první kontakt s hračkami tohoto typu, byly tu tehdy variace na stavebnice tohoto typu, ale nic z toho nebylo tak kombinovatelné a nedokázalo tak odbrzdit fantazii.
Milan Reindl byl nedávno k vidění i v televizi, dělal porotce v soutěži LEGO Masters
Svoji první stavebnici jsem dostal v jedenácti k Vánocům, nebyl to Technic, ale vybral jsem si vesmírnou loď z řady M-Tron, kterou dosud mám. Stavěl jsem tak do čtrnácti let, kdy jsem si řekl, že bych se měl věnovat něčemu „dospělejšímu“. Až v pětadvaceti, když jsem procházel před Vánoci s tehdejší přítelkyní obchod, jsme zabloudili do uličky s hračkami a já jsem si všiml, jak LEGO Technic designově za těch deset let poskočil. Za dva měsíce jsem pak stavebnici našel pod stromkem. Stavěl jsem až do rána, druhý den jsem stavěl alternativní model a 27. prosince už mi psali z prvního e-shopu, že objednávka bude odeslána. Pak to šlo strašně rychle a veškeré úspory padaly na sbírku, která se rozšiřovala. Vždy jsem postavil modely, co nabízela stavebnice, a pak jsem začal tvořit vlastní kusy, jejichž fotky a videa jsem dával na internet, kde to lidi začalo zajímat.
V roce 2010 mi pak jeden člen českého LEGO fóra napsal, že firma nabírá designéry. Poslal jsem tedy životopis a až po půl roce následoval první pohovor, po kterém mi však dali vědět, že pozici obsadili interně. V roce 2011 jsem pak jel na druhý pohovor do Dánska, kde jsme si se současným šéfem „plácli“ a od dubna 2012 jsem tady.
Dostáváme se ke stavění a navrhování stavebnic. Zajímalo by mě, jak probíhá navržení stavebnice třeba auta, a do jaké míry při tom pracujete s automobilkou.
Nápad na udělání stavebnice může přijít od nás jako od designérů, přičemž ho potom schválí lidé z vedení. V současné době už je ale dlouho dopředu znám i strategický plán, takže v případě, že se jedná o licenční spolupráci s automobilkou, může se stát, že mi někdo řekne: „Land Rover bude dělat nový Defender, ještě o něm nic nevíme, ale chceme, abys ho dělal ty.“ Podobně to v případě Defenderu i bylo.
Konkrétně u tohoto modelu ale bylo složité, že Jaguar Land Rover tehdy držel všechno přísně tajně pod pokličkou, protože auto ještě na trhu nebylo a mělo být vypuštěno v roce 2019 na podzim – tohle byl rok 2017. Tehdy vzali jednoho mého kolegu, který geniálně kreslí a má vizuální paměť, do designového studia, kde viděl hliněný model na kovovém šasi. Nesměl samozřejmě nic fotit ani kreslit na místě, takže jakmile se vrátil do LEGO centrály do Billundu, tak sednul ke skicáku a začal kreslit, co si pamatoval. Samozřejmě si ale mozek určité informace upraví, a když je pak chcete přeložit do hmatatelné podoby z LEGO dílů, je zkreslení ještě větší. Nicméně jsme něco postavili a potom jsme to letěli předvést do sídla Jaguar Land Rover. Tam jsme vybalili náš prototyp, a když jsme viděli model auta, tak jsme se designérům hluboce omlouvali a říkali, že takhle finální verze rozhodně vypadat nebude – že paměť zkrátka zkresluje. Potom už jsme ale přes zabezpečené servery dostali 3D modely v CADu a ve finální fázi i fotky auta. Nejlepší by ale samozřejmě bylo mít auto přímo na místě a moci si ho obcházet a zkoumat.
Malá stavebnice Defenderu jako by tomu velkému z čelního světlometu vypadla
Když jsme u těch modelovacích nástrojů: existuje něco jako „LEGOCAD“, který za vás navrhne stavebnici, nebo se samotný návrh dělá tak, že model prostě fyzicky ručně stavíte?
Staví se opravdu fyzicky. Kromě vrstvení samotných kostek, které v LEGO Technic ale stejně moc nejde, neexistuje žádný program, který by byl schopen říct, který díl je kde potřeba. Máme samozřejmě 3D software, ale ten je spíš abychom věděli, kolik barevných změn dílů budeme pro konkrétní model potřebovat. Zatím je to ale tak, že pokud se například podvozek příliš prohýbá, není žádný program, který to spočítá nebo vymyslí za vás. Musíme na model koukat zčásti dětskýma, zčásti i dospělýma kritickýma očima a říct si: „tohle asi není úplně dobře, tohle musíme předělat.“
Vždycky je důležité snažit se dotáhnout model do té míry, aby vzniklo něco, co bude opakovaně fungovat, nerozpadalo se to, nemohlo vám to ublížit, a aby když model postavíte – a měl byste ho být schopen podle návodu postavit – jste s ním byl spokojen.
Což mě přivádí k navazující věci – návody. Zajímalo by mě, jestli děláte návody vy jako tým návrhářů, nebo je ještě jiný tým, který si model rozebere a hledá nejlepší cesty, jak se dopracovat k výslednému kusu?
Kdybychom jako designéři museli dělat návody my, strávili bychom tím hrozně času. My musíme model představit schvalovací radě a ukázat, že je postavitelný pro danou věkovou kategorii. Během schvalovacího procesu si lidé, kteří budou dělat návod, model nafotí, případně si udělají krátká videa, potom ho zkouší několikrát rozebrat a postavit, aby stavbu optimalizovali.
Když se shodneme na tom, jak by se měl model stavět, měl by být návod takový, abyste ho zvládnul postavit bez větších zádrhelů. Samozřejmě jeden z pilířů LEGO Technic je ale i to, že se má jednat o stavební výzvu. Měl byste vždy začít něčím jednodušším, nezačínat třeba převodovkou a potom střídat složitější a snadnější části. Z logiky věci taky vychází, že se při stavbě snažíme kopírovat proces, jak se auto vyrábí, takže jdeme většinou od šasi nahoru.
Když už jsme načali pohyblivé mechanismy, jaké prvky v současnosti v LEGO autech považujete za nejsložitější a nejzajímavější?
Vždycky když děláte LEGO auto, největší problém je s převodovkou, zejména u menších aut, protože díly mají jednu velikost. Třeba převodovka v Land Roveru, který je v měřítku zhruba 1:11, měla mít stejné funkce jako převodovky, které dáváme do superaut, která mají měřítko 1:8. Najednou tedy není místo a třeba v Defenderu sedí převodovka i pod zadními sedačkami a táhne se až k přední nápravě a motoru.
Celkově jsou převodovky nejsložitější. Ani ne kvůli tomu, že by bylo komplikované je navrhnout – vy už víte, jakými ozubenými koly docílíte jakých převodových stupňů, ale jde o to, že se vám nedostává prostoru v modelu. Další úskalí je pak dělat model, který má mít pohon všech kol, kdy se ke všem ostatním prvkům musí nacpat ještě tři diferenciály, aby auto dobře jezdilo po stole.
Konkrétně mě z těchto prvků zajímají ještě dveře. Vím, že děláte třeba křídlové dveře s poměrně složitými mechanismy – není i tady občas problém vejít se do interiéru auta, aby ho celý nezabíraly panty?
Vždycky… Celou věc hrozně komplikuje, že v automobilovém průmyslu si při návrhu můžete díl navrhnout a upravit, jak chcete. Když potřebujete táhlo, které odklápí nebo zdvihá dveře, zkrátit o 5, 10 nebo 15 milimetrů, tak toho snadno docílíte. LEGO je sice modulární, ale moduly mají pořád stejnou velikost a vy si nemůžete do každého auta vymyslet 150 nových dílů – to by bylo neudržitelné. Z 99 % tak musíte model vymyslet ze stávajících dílů, které máte v portfoliu, a teprve když něco opravdu „hoří“, můžete si dovolit nějaký díl vymyslet. Konkrétně u dveří supersportů je to docela zajímavý oříšek.
U dveří, které se otevírají do stran, je to docela jednoduché – stačí vertikální pant a táhlo, ale jakmile je to něco, co se vyklápí nahoru a do stran, chce to víc experimentování a navíc musíte zajistit, aby se dveře otevíraly ve správných úhlech. Aby zavřené netrčely z karoserie auta a aby při otevření o nic nedrhly.
Modely LEGO udivují neuvěřitelnou propracovaností. Pro jejich tvůrce je to ale pořádná dřina…
Opustíme teď nejsložitější návrhářskou část. Řeknete mi vaše „top“ stavebnice? Na které jste pracoval jako první, kterou máte nejraději a jste na ni nejvíc hrdý, a která byla nejnáročnější?
První byla maličká helikoptéra, která vyšla v roce 2014, číslo měla 42020. Model, který mám nejradši, je 42040. Je to požární letadlo, podle mě prostě pořád dobře vypadá i funguje a tehdy všechno ohledně něj probíhalo až podezřele hladce – až mě to samotného překvapilo. Další z oblíbených bude určitě aktuální Land Rover Defender – už jen z toho důvodu, jak vypadá a co umí – do stavebnice se mi povedlo narvat snad nejvíc funkčních prvků, co jsem kdy dělal. Nevím, co víc bych mu mohl ještě dát – možná tak zámky na dveře.
Nejsložitější a nejkrkolomnější vývoj (pominu-li převodovku v Defenderu), tak byl vývoj dálkově ovládaného tahače Mercedesu 42129. Finální fáze vývoje přišla akorát v době, kdy začala pandemie, takže nic nefungovalo tak, jak mělo, nikomu jste se nedovolal, nikdo nikde nebyl. Testování dálkově řízených stavebnic je přitom nezbytné, protože je potřeba zjistit, jestli se něco nerozpadá při dlouhodobé jízdě, jestli něco nepřeskakuje, nebo jestli spotřeba baterií není větší, než by měla být.
V návaznosti na to, máte nějakou svojí „stavebnici snů“? Něco, co by vás osobně bavilo vytvořit?
Konkrétně na samolepkách na letadlech a helikoptérách vždycky odkazuju na to, odkud jsem – proto mají na sobě všechny „OK“ (rejstříková značka pro letadla z ČR, pozn. red.). Nicméně zatím se mi nepovedlo postavit něco, co pochází svým návrhem z České republiky, nebo je tam vyráběno. Přitom myslím, že i jako malá země máme co nabídnout co se týče technických zajímavostí.
Druhá věc, kterou bych si rád postavil jako oficiální model, je nějaké velké chodící zvíře – a je úplně jedno, jestli to bude tygr, dinosaurus nebo klidně i statický drak na podstavci, co mává křídly.
Z aut jsem si toho už dost splnil, a když to vyjde, tak si toho ještě dost splním. Nebudu konkrétní, ale líbí se mi terénní věci a americké „muscle-cars“. Nicméně nebráním se ničemu, třeba zemědělská technika má taky svoje kouzlo.
Defender není sice v největším měřítku, v němž se LEGO auta dělají, technicky se však řadí mezi nejsofistikovanější
Dostal jsem doporučení, že se mám ptát na to, co chystáte. Co mi můžete prozradit?
Já určitě chystám spoustu zajímavých modelů, nicméně doslechl jsem se, že společnost LEGO chystá otevření prvního oficiálního LEGO obchodu v Praze – což je docela velká zpráva, protože nejbližší jsou dosud v Německu a v Polsku.
Dobrá. Chápu. Začali jsme otázkami o vás a skončíme taky o vás. Kolik stavebnic máte doma a berete nějaké z nich jako „investiční“? A jak vlastně nahlížíte na takovou formu investic?
Popravdě tomu moc nehovím – stavebnice si kupuji proto, abych si je postavil a abych si je užil. Stejně tak mi nepřijde zajímavé skladovat si jako investici víno a podobné věci, které by vám měly přinášet radost v tu chvíli, když si je koupíte. Kostky jsou pro mě tedy spíš investice do vlastního seberozvoje a používám je jako médium, které u mě funguje jako stresový a kreativní ventil. Spíš to beru jako formu sebevyjádření a nikdy jsem nepočítal s tím, že bych modely po letech prodával.
Rád si je syslím, rád si s nimi hraju, samozřejmě jsou modely, které mám postavené hrdě na polici a které pravidelně oprašuji a hýčkám, ale snažím se jimi nebýt zavalený. Jinak k počtu stavebnic – vážně to nepočítám. Za první léta, než jsem se dostal k designování stavebnic, padalo na LEGO sety poměrně dost peněz, ale ty stavebnice jsou rozebrané, roztříděné podle typu dílů v dózách a vždy to pro mě byl spíš stavební materiál a zdroj zábavy a relaxu.
Model Defenderu měl nejen detailní interiér, ale především funkční převodovku, pohon všech čtyř kol se třemi diferenciály, nezávislé zavěšení kol s odpružením, pohyblivé díly motoru nebo naviják
Úplně poslední otázka na závěr: Jaká auta máte rád a čím jezdíte?
Fascinují mě veškerá rychlá, sportovní a ladná auta, ale tím že žiji bohužel či bohudík v Dánsku, tak tady na ně kvůli jejich vysokým daním za automobily rozhodně nikdy nedosáhnu. Stejně tak vím, že si tady nikdy nebudu kupovat nové auto, takže jezdím v „pěkně zajetých ojetinách“. Rozhodně žádné šroty, ale nikdy jsem neměl auto, které by mělo pod 45 tisíc kilometrů, když jsem ho kupoval.
Jinak jsem už dlouhá léta věrný značce Volvo – je obrněné jako tank, jede většinou spolehlivě, nejsou s ním časté potíže a v kombíku, který s rodinou máme, je dostačující prostor.
Nicméně nejoblíbenější auto celkově? Pro mě starý Ford GT40 Mk IV z roku 1967. Ta červená pruhovaná placka, co jezdila Le Mans. Asi jsem nikdy neviděl nic krásnějšího a ladnějšího, co by ve mně probouzelo tolik emocí jako tohle auto. A potom klasický Mustang Shelby GT500, taky rok 1967. To jsou moje srdeční záležitosti, ale líbí se mi i spousta jiných věcí.