Krásné veterány rozezněly své motory alpskými údolími aneb výlet na Ennstal Classic 2022

Věděl jsem, že se s naším malým rok a půl starým prckem ještě do našeho anglického sportovního veterána nevměstnáme, ten čas však určitě brzy přijde. Oželel jsem tedy zvuk otevřených weberů čtyřválcového Lotusu z šedesátých let a jel se moderním autem podívat na akci, kde v pohybu vidíte spousty opravdu vzácných strojů. Slavnostní cíl předposlední etapy v rakouském Gröbmingu stojí vždycky za návštěvu, obdivujete zde nejen úžasná historická auta, ale i některé slavné posádky.

Kamarád Ondra Kroutil, který nám poskytl úžasné fotografie, je oficiálním mediálním partnerem akce a na Ennstal jezdí už dlouhá léta. Poprvé jsme se tu potkali už před nějakými pěti lety a pak jsem také jednou využil nabídku pomoci jako další řidič při zimní Planai Classic, kterou pořádá stejný tým rakouských nadšenců do historických aut. Planai byla úžasná i díky sněhové kalamitě, která tehdy panovala. Ostatně celou reportáž si můžete připomenout zde.

Ennstal je letní soutěž, která má velkou tradici a účastní se jí ve čtyřech věkových kategoriích přes dvě stovky automobilů. Jezdí zde předválečné sportovní vozy a ty nejnovější jsou ohraničeny rokem výroby 1972, takže tu v podstatě nevidíme youngtimery a dnes tak populární devadesátkové neoklasiky, které zas jezdí jiné historické setinové soutěže. V průběhu let se na Ennstalu objevilo i spousta známých osobností ze světa motorsportu, třeba sir Stirling Moss, Hans Joachim Stuck, Walter Röhrl, Rauno Aaltonen anebo třeba jako v letošním ročníku Lisa Brabham, manželka pilota americké série Le Mans Davida Brabhama, syna slavného australského jezdce Jacka Brabhama.

Je úžasné, že se této setinové rally účastní i mnohé sportovní vozy třicátých let a také množství krásných sportovních či dokonce závodních vozů let padesátých. Obdivoval jsem zejména kompresorové Bentley s 4 1/2 litrovým motorem, podobné jakým jezdí i frontman AC/DC Brian Johnson, závodní Riley MPH Le Mans z roku 1934 a sérii dokonce šesti úžasných BMW 328 z let 1937–1939. Je úžasné, že i taková auta dokážou absolvovat minimálně pět set kilometrů dlouhou třídenní soutěž, pro jejich posádky je to skutečně sportovní výkon.

Z let padesátých byly úžasné Austiny-Healey 3000, ale zejména i vzácné italské Maserati A6 GCS Fantuzzi, Alfa Romeo 1900 SS, Jaguary XK120 a jako třešnička na dortu i úchvatný Mercedes-Benz 300 SL Coupe z roku 1955.  Šedesátá léta zde představují často vozy značky Porsche a další krásné Alfy Romeo, ale také nádherný Aston Martin DB6 či několik Jaguarů E-type. Raná sedmdesátá léta zde završila krásná dvojice Ferrari 365 GTB/4 Daytona a Ferrari Dino 246 GTS, obě shodně z roku 1972. Nádherných aut tu startovalo ovšem spousta, v přiložené galerii najdete jen menší ochutnávku toho, co lze na Ennstalu vidět a hlavně slyšet v pohybu.

Tahle setinová rally má úžasnou atmosféru a do jejího centra v malém městečku Gröbming, které najdete v údolí řeky Enns nedaleko Schladmingu, se moc rád vracím. Ennstal se jezdí typicky předposlední červencový víkend. Závody tu začínají už ve středu večer, kdy je zahájení, a první etapa letos vedla ve čtvrtek přes Grossglockner, kde automobily stoupají až do výšky přes 2 400 metrů nad mořem.

V pátek čekala veterány přes dvě stě kilometrů dlouhá etapa do poutního místa v Mariazellu a přes Steyr a Liezen se vraceli zpět do Gröbmingu. Sobotním programem už bývá jen tradiční výjezd na blízkou horu Stoderzinken, kam vede serpentinami krásně udržovaná asfaltová silnice. I tady si veterány pořádně provětrají své plíce, protože během necelých deseti kilometrů trasy nastoupají přes tisíc výškových metrů. Parkoviště u horské chaty Steinerhaus je ve výšce 1 820 mnm., a tam se postupně účastníci po absolvování závěrečné časovky otáčejí a jedou zase dolů do Gröbmingu, kde už je čeká jen závěrečná divácky atraktivní exhibice po městském okruhu.

Na cestu do Rakouska jsem využil skvělou nabídku českého zastoupení BMW a vyzkoušel vůz, o kterém mnozí kolegové z novinářské branže hovoří takřka v superlativech. BMW postavilo se svým plně elektrickým modelem i4 M50 více než atraktivní konkurenci americké Tesle, která je ve všem, co dělá, poměrně radikální a odlišná. Má své jasné příznivce a také ostré odpůrce.

Osobně patřím mezi to konzervativnější křídlo, a proto mi fakt, že BMW staví svůj elektromobil střední třídy tak, že připomíná běžnou oblíbenou trojkovou řadu, naprosto vyhovuje. Ve skutečnosti je vůz i4 vzhledově příbuzný čtyřce Gran Coupe a unikátní technika zůstává skryta pod slupkou.

Jak se mi s BMW i4 M50 cestovalo a co si i já, milovník starých automobilových časů, o špičkovém elektromobilu z Mnichova myslím, si budete moci přečíst během příštích dní v samostatném blogu. Můj týden s elektromobilem byl přeci jen velmi zajímavým zážitkem a byla by škoda se o něj nepodělit, a doplnit tak ještě druhým pohledem náš redakční test, který vyjde již brzy.