Článek
Nabídka je v této kategorii sice bohatá, ale opravdu nápaditých kalendářů zase až tak mnoho neexistuje. My mezi ty nejzajímavější řadíme nástěnné kalendáře ŠKODAteamu, které spojují krásu usměvavých modelek a klasických škodovek.
Nejenže mají dlouhou tradici, první kalendář vznikl už v roce 2006, ale navíc slouží dobré věci. Jeho koupí totiž přispějete na organizování akcí, které ŠKODAteam pořádá zejména pro milovníky vozů mladoboleslavské značky už přes 20 let. Jde například o různé srazy, amatérské rallye a jiné soutěže nebo třeba autokino.
„Naše kalendáře si rychle získaly velkou oblibu. Posíláme je samozřejmě po Česku, ale objednávky chodí i ze Slovenska, Maďarska, Německa nebo Polska. Měli jsme také zákazníky třeba z Anglie, Finska, Švédska, Rumunska, Itálie či Chorvatska. Asi nejdál jsem posílal kalendář do Kanady,“ říká Roman Schavel, zakladatel ŠKODAteamu.
Jak se vůbec myšlenka na výrobu vlastního nástěnného kalendáře zrodila?
V roce 2006, to už jsme za sebou měli čtyři roky pořádání srazů vozů Škoda v Běšinech u Klatov, jsme se přimotali ke spolupráci s projektem „Dívka Šumavy“. Díky ní se na předstartovní show našeho srazu představilo dvanáct finalistek této soutěže. No, a když už jsme tam dívky měli, tak jsme si vybrali svoji „Dívku ŠKODAteamu“. Účastníky tento nápad samozřejmě zaujal a hlasovali jako o život (směje se)… Vítězku jsme vybrali, a když jsme přemýšleli, co s ní vlastně budeme dělat, přišel nápad nafotit s ní kalendář škodovek.
Co se dělo dál?
Dívku jsme tedy měli, za fotoaparát jsem postavil kamaráda, já sháněl auta, místa a vymýšlel kompozice. Sehnat vozy na první kalendář byl docela oříšek, pár majitelů mě odmítlo, když zjistili, že jim za to kromě několika kalendářů nic nekápne.
Nakonec se to ale všechno podařilo a jelo se fotit. První kalendář na rok 2007 byl velikosti A3+, měl náklad jen pár stovek kusů a na prodej byl za 190 Kč. Původní plán, že se nám kalendáře podaří všechny prodat na našem srazu úplně nevyšel, proto jsem musel začít odhalovat taje internetového obchodování. Ozvala se nám i první firma, několik kusů jsem tak dokonce prodal velkoobchodně.
Byl to náš první výtvor, a když se na něj zpětně podívám, je to na něm znát. Ani účetně to úplně nevycházelo a vypadalo to, že to byl vlastně špatný nápad. Já jsem ale docela tvrdohlavý, a když si umanu, že něco půjde, tak to prostě musí jít.
A tak přišel pokus číslo dva…
Přesně tak. Za rok jsme vybrali novou Dívku ŠKODAteamu a já znovu obvolával majitele zajímavých vozů. V létě jsme pak jezdili od čerta k ďáblu, abychom nafotili 13 fotografií. Kalendář na rok 2008 už byl formátu A2+, tedy 610 × 480 mm, čehož se držíme dodnes. Tisk samozřejmě vyšel výrazně dráž, já jsem ale nechtěl kalendář zdražit.
Proto jsem na to šel jinak: prostě jsem jich v tiskárně objednal víc, a tak snížil náklady na tisk jednotlivých exemplářů, aby mohla zůstat koncová cena stejná. Jenže to současně znamenalo, že jsem musel prodat dvojnásobný počet kalendářů (směje se)! Už jsem ale byl trochu připraven a počítal s tím, že hlavním prodejním kanálem bude internet.
Vzhledem k tomu, že kalendáře od té doby děláte každý rok, je zřejmé, že se nakonec dostavil úspěch.
Naše kalendáře si rychle získaly velkou oblibu. Posíláme je samozřejmě po Česku, ale objednávky chodí i ze Slovenska, Maďarska, Německa nebo Polska. Měli jsme ale i zákazníky třeba z Anglie, Finska, Švédska, Rumunska, Itálie či Chorvatska. Asi nejdál jsem posílal kalendář do Kanady. Kanada mě hodně překvapila, takže jsem si chvilku s tím člověkem i psal. Jeho děda emigroval do Kanady, tuším, z Rumunska a stará dědova škodovka jim zůstala v rodině.
Za ta léta se kalendářů prodalo neskutečné množství a setkali se s nimi snad všichni škodováci. Když jsem třeba jel na druhý konec republiky koupit starší Roomster, v bazaru visel náš kalendář. Jeden se dokonce objevil v epizodě Výměny manželek. I díky tomu je dnes shánění aut pro focení mnohem jednodušší. Stačí jen říct, že je to do kalendáře ŠKODAteamu a je ruka v rukávě. A co mě překvapilo, když jsem letos obvolával veterány ostatních značek, většina z nich naše škodovácké kalendáře také znala.
Dobře, že zmiňujete klasická auta jiných značek. Letos jste se nově pustili i do kalendáře se starými „neškodovkami“. Proč?
Škodovácký kalendář fotíme 18 let, za tu dobu jsem vystřídal pět fotografů, neuvěřitelné množství modelek a vozů. V posledních letech mi ale přišlo líto, že pořád fotíme právě jen škodovky, a začalo mě lákat zkusit i ostatní veterány. Letos konečně dozrál čas a nafotili jsme i retro kalendář s jinými klasickými vozy.
Z jakých aut máte největší radost, že se vám povedlo dostat je do kalendáře?
Napadají mě originální Škody 130 RS, které ovládly mistrovství Evropy značek v roce 1981, škodovky 180 a 200 RS, závodní 2000 MI Turbo, 160 RS MTX nebo prototypy jako Škoda 765, BAZ Furgonet, Škoda 440 Karosa či DIOSS Rebel Nova.
A co lokace? Které se vám vryly nejvíce do paměti?
Určitě nejzajímavějším místem, kde jsme fotili, byl lom Velká Amerika. Je to úžasné místo, kam se jen tak někdo nedostane. A my do něj přivezli škodovky. Když už jsme tam byli, tak přestože byla zima, stejně jsem skočil do plavek a s drkotajícími zuby jsme si tam s fotografem zaplavali. Dalším úžasným místem byla zřícenina větrného mlýna Příčovy.
Ale třeba nový retro kalendář jsme skoro celý fotili kolem Klatov, kde bydlím. Přesto mi focení otevřelo oči, jak krásná místa tu máme, jen je pro samý shon nevidíme.
Důležitou roli ve vašich kalendářích hrají krásné dívky. Už víme, že první z nich byly Dívkami ŠKODAteamu. Později se vám ale povedlo získat i známé tváře, viďte?
Ano. Začínali jsme focením normálních holek, ale projekt Dívka Šumavy po pár letech skončil a najednou nebylo koho fotit. Ještě dva ročníky jsme si soutěž dělali sami, vybírali finalistky a z nich pak vítězku. Problém ale byl, že dívky nebyly úplně spolehlivé.
Proto jsme se nakonec přiklonili ke zkušenějším modelkám. Fotili jsme tak například zpěvačku Olgu Lounovou, herečku Evu Decastelo, modelku Kateřinu Šonkovou nebo Miss ČR 2018 Ivetu Maurerovou. Mimochodem, vývoj dívčích rolí je také docela zajímavý.
Povídejte.
V prvních letech byl kalendář rok od roku „hanbatější“. Vrcholem v tomto směru byl rok 2009. I když si myslím, že i tehdy bylo vše ještě „ve vší počestnosti“, prvně jsem si uvědomil, jak tenká hranice je mezi hezkou „sexy“ fotkou a fotkou vulgární. S kalendářem na rok 2009 mi na dlouhou dobu zmizely ambice na nahotu a dávám si velký pozor, aby fotografie byly sice sexy, ale rozhodně ne vulgární.
Tu a tam ale stejně odhalenou modelku do kalendáře protlačím. A tak jsme například ve stařičkém „stejšnu“ (Škoda 1202 - pozn. red.) vyfotili modelku, jak leží nahá v kufru. Nebo jsme dívce na nahé tělo dali vánoční světýlka a rozsvítili ji jak vánoční stromeček. Obě tyhle fotky podle mě vyšly krásně sexy. Asi vrcholem v tomto směru byla nahá modelka, kterou jsme pomalovali bodypaintingem a vyfotili u repliky Porsche 550 Spyder postavené na technice Škody.
Od samého počátku se také snažím, aby fotografie vždy zachycovala nějaký děj. Líbí se mi, když snímky vyprávějí nějaký příběh, když na fotce není jen auto a modelka. Občas je ale hodně těžké něco vymyslet a ne vždy se to samozřejmě podaří. Často se také stane, že máte vymyšlenou scénu, ale naživo nebo v daném prostředí to prostě nefunguje.
A nevyčítá vám někdo tu přítomnost modelek?
Ale jo, občas se někdo zeptá, proč to nefotíme bez holek, že tam zbytečně překáží a že bez nich by si kalendář určitě koupil. Beru to tak, že fotografií aut je plný internet. Naše snímky vidím nejen jako fotky aut, ale i díky dívkám jako příběhy.
To je to, proč kalendáře děláme a co nás na tom baví. Dokud budu u focení kalendáře já, bude nástěnný kalendář vždy s děvčaty. V našich kalendářích bude „svět ještě v pořádku“.
Jak vlastně focení kalendářů vypadá?
Především vždy vyžaduje dlouhou přípravu. Nejdříve domlouvám zajímavé vozy, pak sednu k mapám a snažím se v okolí majitelů aut najít atraktivní místa. A pak prostě sednu za volant a začnu lokace objíždět. Ze slibných míst na mapě je v praxi použitelná tak každá pátá lokace. Někam se nedá dostat, něco už vypadá jinak anebo prostě ve skutečnosti nepůsobí tak, jak jsem si myslel.
Takže hodně jezdím po republice, rozhlížím se, hledám hezká místa. Najedu vždycky neskutečné množství kilometrů, ale je to zároveň jeden z okamžiků, kdy si uvědomím, jak je naše země krásná. Při pátrání se prostě kochám, zastavím tady, zastavím tam, prohlédnu si místo, udělám si pár fotek a jedu dál.
Jak už jsem psal, spousta míst nakonec sice použít nejde, jenže jedině díky kalendářům jsem měl šanci je naživo objevit. Když už mám vše vymyšlené, tak se pustím do logistiky, promýšlím přejezdy mezi místy, domlouvám s majiteli časy a místa setkání. A pak nastane den D a prostě se jede.
Samotné focení pak už bývá ve větším klidu?
Je vlastně docela vtipné, jak mi focení každý závidí. Ve skutečnosti však není co. Ano, strávím sice víkend s krásnými děvčaty, ale není čas si ho užít. Dělám taxikáře, dispečera, asistentku, svačináře, kreativce i dohled investora, vše v jednom. Fotíme od ranních hodin, jakmile je jeden vůz vyfocen, sedáme do auta a přejíždíme na další lokaci. Takhle jde jeden vůz za druhým, až do setmění. A ráno nanovo.
Navíc se může stát, že je zrovna v den D všechno proti vám. Třeba kalendář na příští rok jsme fotili v jediném víkendu, kdy pršelo od pátku do neděle. Jenže když máte domluvené vozy, majitele, modelky, fotografa, vizážistku, tak prostě musíte jet, nejde to posunout. Musíte prostě zabojovat.
Dodnes nechápu, jakým zázrakem se nám povedlo celý kalendář nafotit. Pořád jsme sledovali radary a měnili podle toho harmonogram. Najezdili jsme tak sice minimálně o tisíc kilometrů víc, ale kalendář je na světě a jedenáct fotografií z třinácti není v dešti.
Nové nástěnné kalendáře ŠKODAteamu si můžete pořídit na webu www.skodateam.cz/kalendare za 259 Kč. Pokud byste měli zájem o nějaké ze starších vydání, najdete je také na e-shopu na skodateam.cz.