Článek
Veteránský okruh není zcela nová akce, i když se konala 8. června poprvé pod tímto názvem a poprvé i ve volnočasovém areálu v Bakově nad Jizerou. Navazuje však na tradici akce Veteránem pod Bezdězem, která se konala třikrát od roku 2021. Letos se čtvrtý ročník pod novým jménem přestěhoval do nové výchozí lokality. Areál poskytl občerstvení, posezení ve stínu, ale i vyžití pro děti a další členy rodiny včetně koupaliště nebo terénní dráhy pro kola.
Důležitější je, co si pořadatelé nachystali pro účastníky a jejich plechové miláčky. Jedná se o orientační jízdu, při které sbíráte trestné body. Díky tomu je akce otevřená pro všechny veterány a youngtimery a jde spíš o řidičské a navigační schopnosti a sehranost posádek než o parametry automobilu. Určitě by nebylo fér, kdyby se například staré Aero z třicátých let mělo poměřovat s devadesátkovým dvanáctiválcovým Mercedesem třídy S.
Startovní pole bylo opravdu různorodé.
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Přesně takhle široký záběr tahle akce totiž má. Celkem se tu sjelo přes 110 automobilů s rokem výroby od 1921 do devadesátých let. Tím nejstarším byl Citroën Type A Torpedo v kanárkově žluté barvě, který ještě nemá ani klasické schéma pedálů, což trochu komplikuje řízení. K nepřehlédnutí byla i dvojice francouzských automobilů Berliet, kdy zejména náklaďák budil rozruch všude, kde projížděl. Silně zastoupená byla Británie, a to nejen tradiční značkou Jaguar, ale také vzácnějšími vozy Triumph, MGB, Morgan Plus 4, Panther Lima nebo předchůdcem Morganu, roadsterem Merlin.
Kanárkový Citroën patřil k nejstarším autům, které jste mohli na akci potkat.
Milovníci seveřanů zase mohli oči nechat na dvou Saabech 900. Domácí scénu zastupovaly staré tatry a velký zástup škodovek od meziválečných popularů po Favorit z devadesátých let. Na trati se ale mihly dva malé velorexy, kterým do zad burácely americké osmiválce v modelech Mercury, Cadillac, Mustang nebo Corvette. Americký původ ale měl i tradiční vojenský Jeep. Své kouzlo měly i dvě nádherné Audi Quattro v barvách rally nebo šarmantní evropské Citroëny CX a 2CV. Různé pohledy na prestižní sedan nabízely německé mercedesy nebo ruská Volha. Já zase mohl oči nechat na modrém Fordu Capri GT první generace a nádherném bílém Porsche 911 Carrera Targa, o kterém jste si už u nás mohli přečíst.
Hned dvě krásná kupé Audi quattro v rally barvách přímo lákala k obdivování.
Okolí nabízí široké spektrum zajímavých silniček, a tak jsme se motali kolem dle instrukcí v tištěném itineráři. Ten zobrazuje jen šipky, jak projet křižovatky, a informaci, že máte projet nějakou obcí. V první chvíli se na mne spolujezdkyně mračí, že to nezvládne a někde zabloudíme, načež ji uklidním, že to v tom případě otočíme zpět do kempu a dáme si oběd o něco dříve. Nakonec si ale zaslouží pochvalu, v itineráři se neztratila ani jednou a možná si podobný typ závodu ještě někdy zopakujeme už s nějakou ambicí na výsledek. Nezmátlo ji ani to, že bylo několik tras a mnohou aut jezdilo často proti nám. Alespoň máte možnost si ty vozy ostatních prohlédnout v pohybu a zamávat si s řidiči.
Na trati jsme celou dobu potkávali ostatní účastníky.
Tady jsem nakonec výsledek zkazil já. První kontrolní bod byla zkouška pravidelnosti, která přikazovala projet úsek v čase 53 sekund. Délku se ale nedozvíte, takže to zkusíte odhadnout a my jsme nakonec protnuli šachovnicový praporek o 6 sekund dříve a za každou desetinu odchylky se udělovaly trestné body. Další průjezdní kontroly už spočívaly v tom mít pozorné oči a všimnout si erbu obce nebo malby dravého ptáka na ceduli. Tři stanoviště ale vyžadovala ještě další úkoly – roztřídění tří druhů šroubků načas, hod velkým šroubem co nejblíže k pístu v trávě před vámi a odhadnutí, jaký je průměr vašeho kola u auta, a to včetně pneumatiky.
Po dojezdu už následovala volná zábava s možností občerstvení a poslechu koncertu. A samozřejmě čekání na výsledky a slavnostní vyhlášení. Toho už jsem byl ušetřen, neboť nejmladší člen naší posádky měl ve svém roce a čtvrt poměrně jasnou představu, že chce zpátky domů.
Ale jelikož se během cesty bavil i on, tak si myslím, že jsme na Veteránském okruhu nebyli naposledy. A vám to můžeme doporučit také – ať už jako prostým návštěvníkům a obdivovatelům krás klasických i mladších aut, tak i jako účastníkům, protože kromě setkání s podobně „postiženými“ lidmi si užijete i trochu zábavy za volantem nejen cestou tam a zpátky. Tak se vidíme za rok!