Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Karbon v motoru je rakovina našich vozidel, protože jde o nespálené uhlíkové usazeniny, které vznikají při nedokonalém hoření. Černá hmota se pak usazuje nejen v sání, kde snižuje průtok vzduchu, ale také třeba ve spalovacím prostoru včetně ventilů, v motoru pod písty kolem pístních kroužků, v sacím koši olejového čerpadla nebo třeba v turbodmychadle či v recirkulačním ventilu spalin.
Všechny tyto usazeniny pak vedou ke zvýšení emisí, zvýšení spotřeby paliva, snížené životnosti komponentů motoru i výfuku, snížení výkonu, rozhození správného chodu motoru a v nejhorším případě k poruchám motoru.
Marek Mašinda (na snímku) se s námi rozhovořil o dekarbonizaci pomocí vodíku.
Jak s karbonem zatočit, nebo ještě lépe jak jeho vzniku předcházet? Na to jsme se zeptali Marka Mašindy z Autodílny Mašinda Běrunice, odborníka s více než 30letou praxí.
Prevence
Základem předcházení usazování uhlíku v sání, motoru či výfuku je pravidelná výměna motorového oleje včetně filtrů. Mašinda doporučuje používat kvalitní a značková maziva s intervalem výměny jeden rok nebo do nájezdu 15 až 20 tisíc kilometrů, případně 10 tisíc kilometrů u vozidel, která jezdí v náročných podmínkách (např. prašné prostředí) nebo čistě po městě.
Nesmí se zapomenout ani na běžný servis, avšak neméně důležité je tankování kvalitních pohonných hmot. „Doporučuji minimálně každou třetí nádrž tankovat prémiová paliva,“ radí odborník.
Nevhodným provozem či zanedbaným servisem si do motoru zvete uhlík. Ten se rád usazuje a škodí.
Moderním vozidlům nesvědčí ani časté krátké přejezdy se studeným motorem, proto se všeobecně radí auto občas pořádně vyvézt a zahřátý motor dostat do zátěže. Zkrátka je čas od času potřeba protáhnout autu pérka, vymést pavouky/pavučiny z výfuku a podobně.
Dekarbonizace obecně
Všeobecně můžeme proces dekarbonizace (zbavení se uhlíku) rozdělit do tří sekcí, a to sací část motoru, vnitřní část motoru (pod pístem) a výfuková část motoru.
Dnes existují různé možnosti, jak se nežádoucí černé hmoty zbavit, přičemž nejčastěji se na nás valí různá aditiva a zázračné přípravky. Nutno dodat, že některé z nich výrobci automobilů pro svoje motory výslovně nedoporučují.
Pracovník Autodílny Mašinda demonstruje vodíkové čištění. Majitel dílny ovšem na rovinu říká, že nejde o žádný zázrak, ale o spíše o užitečného pomocníka k mechanickému čištění.
Do popředí se nicméně dostává čištění vodíkem, které je jedněmi označované za výbornou, až opět zázračnou věc, zatímco jiní v něm vidí vyhozené peníze. Mašinda si přístroj na čištění motoru vodíkem dokonce pořídil, aby jej vyzkoušel a mohl referovat. Čekáte teď nějaký reklamní zázrak?
„Přesto, že přístroj na dekarbonizaci pomocí vodíku vlastním, asi bych úplně o zázraku nemluvil. Je však vědecky ověřené, že vodík čisticí schopnosti má, přičemž samotná dekarbonizace motoru je více než prospěšná,“ říká zkušený mechanik.
Jak na dekarbonizaci?
Nejdůležitější při dekarbonizaci motoru je čištění sací části včetně prostoru nad pístem, následované částí pod pístem a výfukovou soustavou. Mašinda nám popsal, jak takový postup zbavení se uhlíku včetně vodíkového čištění probíhá:
- Základem je demontáž sání motoru a recirkulačního ventilu. Oboje se pak důkladně vyčistí mechanicky (velmi důležitý krok!), pomocí pískováčky, ultrazvukem anebo chemickými rozpouštědly karbonu.
- Ventily a kanály v hlavě válců se čistí pomocí speciální „tryskovačky“se zpětným odsáváním, kde se jako tryskací materiál používají drcené ořechy.
- Jakmile jsou tyto části čisté, dostanou nová těsnění a jsou namontované zpátky.
- V další fázi nastupuje do akce přístroj, který elektrolýzou štěpí vodu na vodík a kyslík, přičemž pro lepší efektivitu procesu se do vody přidává ještě hydroxid draselný. Odštěpené prvky pak putují pomocí hadičky do sání nastartovaného motoru, kde postupně probíhá čisticí proces, přičemž ve spalovacím prostoru pak kyslík a vodík pochopitelně shoří.
- Samotné čištění zabere zhruba hodinu a během toho vznikne až 700 litrů vodíku, přičemž potřebné základní parametry od vozidla si přístroj načítá z palubní OBD zásuvky.
- Na závěr se udělá ještě zhruba desetiminutová zkušební jízda, kde by měl být efekt už znát, protože zejména spalovací prostor (hlava pístu, ventily, vstřikovací trysky) by už měly být čisté.
- Po zkušební jízdě je možné ještě provést diagnosticky vynucenou regeneraci filtru pevných částic, pokud jím je dané vozidlo vybaveno.
- Poslední krok, který Mašinda po čištění vodíkem doporučuje dělat, je výměna motorového oleje a výměna olejového filtru.
Tryskovačka různé díly čistí pomocí drcených ořechů a poté je nasává zpátky. Kdyby se přece jen nějaký kousíček dostal až do spalovacího prostoru, tak tam na rozdíl od písku velmi snadno shoří.
Zkušený mechanik ještě dodává, že jednou za 100 000 ujetých kilometrů doporučuje demontáž olejové vany motoru a její čištění, plus čištění sacího koše olejového čerpadla. Tam se totiž usazeniny a další „nepořádek“ usazují poměrně často.
Pokud potřebujete vyčistit filtr pevných částic, tak u něj je doporučená demontáž a mechanické nebo jiné čištění. Standardní proces čištění vodíkem jej vyčistí jen částečně.
A jak často dělat dekarbonizaci? Mašinda radí každých 100 000 km, ale má to smysl i každých 50 000 km. Ve finále ovšem zdůrazňuje, že základem je prevence, a opakuje, že ani vodík není zázračný.
Příklady z praxe
Mechanik z středočeských Běrunic nám proces dekarbonizace popsal na dvou různých autech, která přijela s rozdílnými závadami, ale měly stejného jmenovatele. Uhlík.
Vlastník Volkswagenu Passat z roku 2010 vybaveného dvoulitrovým TDI se setkal s tím, že mu při odbočování na čerpací stanici motor náhle (bez předchozích příznaků) zhasl a nechtěl už nastartovat. Po prohlídce byla zjištěna nízká komprese ve všech čtyřech válcích.
Tohle není uhlí od čerta, ale materiál vyčištěný z motoru auta.
Škoda Fabia třetí generace z roku 2015 vybavená motorem 1,2 TSI s najetými 124 000 km se trápila s častým pocukáváním motoru při jízdě na trojku a čtyřku během nízkého zatížení motoru.
„Příčinou závad u obou vozidel bylo velké množství karbonu v soustavě. Po kompletní dekarbonizaci obě vozidla už nevykazovala žádné projevy závady,“ objasňuje přínos čištění Mašinda.
Mašinda má i přístroj na měření emisí, kterým lze přínos dekarbonizace ověřit prakticky na místě.
Za vzorový příklad péče a trvanlivosti považuje Mašinda například jím udržovaný Ford S-MAX s dieselovým motorem 2,2 litru, kde se dodržoval pravidelný servis a dělala dekarbonizace. Vozidlo s nájezdem přes 458 tisíc km má stále původní díly motoru včetně turbodmychadla, vstřikovačů, palivového čerpadla a filtru pevných částic.
Kolik to stojí?
Takže žádná revoluce, ale obyčejný vodík. Na druhou stranu čisticí mašiny a vodíkový přístroj v součtu pár set tisíc korun stojí, takže tyto služby nenabízí úplně každý autoservis. Na druhou stranu, když potom v mističce vidíte, co všechno uhlíkového se během procesu čištění z vašeho vozu dostalo, pak pocit hladší jízdy a nižší spotřeby možná nebude jen pocitem, nýbrž skutečností.
A jestli vám váš starý diesel nechce projít emisemi kvůli kouřivosti? Mimo kvalitní nafty a ohřátého motoru před měřením emisí může být vyčištěná soustava tím lékem na další dva roky technické.
A kolik za to? Všude porůznu, ale všeobecně si firmy jen za samotné čištění motoru vodíkem říkají okolo 3 000 Kč. Mašinda pak celý v článku popsaný čisticí proces dekarbonizace včetně tolik důležitého mechanického očištění komponent dělá za přibližně 10 000 Kč. To není málo peněz, ale může vám to ušetřit desetitisíce za pozdější, mnohem vážnější problémy.