Článek
Křehké dívky se většinou za volant mnohatunových silničních monster příliš nehrnou. Milena je ale čestnou výjimkou. Jak se k tomuto povolání dostala a co jí na něm nejvíc baví, zjišťoval Tomáš Hadač.
Jak vlastně napadne holku, že se stane kamioňačkou?
Odjakživa miluju různé stroje. Už jako malou mě přitahovaly kamiony, motorky, bagry, traktory, kombajny. Fascinovaly mě také třeba jeřáby. Bavilo mě se koukat na to, když byly všechny tyto stroje v zápřahu. Nadto jsem vyrůstala na vesnici, kde se kluci hrabali v motorech, tak jsem k tomu nějak přičichla.
Takže jako malá jste si hrála místo panenek s auty?
Ne tak docela. Já byla právě holčička, co milovala panenky, parádila se, byla taková princeznička, ale současně mě bavily i auta a motorky. A oboje mi zůstalo doteď.
Od panenek přes motorky až za volant kamionu.
Jak jste se ale dostala k profesionálnímu řízení kamionu?
Potřebovala jsem změnu. Pracovala jsem v sociálně terapeutické dílně, kde jsem pomáhala lidem s mentálním a tělesným postižením. Pak ale moje srdce zatoužilo stát se řidičkou. Aby to však byla zároveň výzva, rozhodla jsem se pro kamion. Protože předtím jsem řídila pouze osobní auta. A asi mě malinko pošťouchlo, že jsem záviděla příteli, který je řidičem náklaďáku. Tak jsem se jednoduše přihlásila do autoškoly a splnila si velký sen z dětství.
Vzpomínáte si na svou vůbec první jízdu?
Byla jsem šíleně nervózní. Jela jsem do Prahy a děsila jsem se toho. Vrátila jsem se ale domů šťastná jako blecha. Obdivuji všechny, kteří se hned na začátku seberou a vrhnou se na mezinárodní kamionovou dopravu. A zvlášť dívky.
Holka v kamionu musí mít pořádnou odvahu.
Co na to říkali doma, odrazovali vás zpočátku?
Křižovali se. Hlavně proto, že měli strach, aby se mi nic nestalo. Potom to ale přijali a teď už mi fandí. Nic jiného jim ani nezbylo. Protože já když si vezmu něco do hlavy, tak to prostě udělám!
Máte coby holka uvnitř vozu uklizeno?
Mám obecně ráda pořádek a čisto. Každý pátek dělám velký úklid a jinak drobný úklid i během týdne, když je chvilka času. Jo a jsem blázen na vydezinfikovaný volant. Ten leštím velmi často. Jinak co se týče dekorace, jsem minimalista, žádnou divokou výzdobu u mě nenajdete.
Milena kočíruje kamion od Volva.
Čím vlastně jezdíte?
Volvo FH 500. Jde sice o starší kousek, ale pro mě jako začátečníka to prozatím stačí. Kamil, jak mu přezdívám, mě vozí spolehlivě.
Podělte se se čtenáři o nějakou zajímavou příhodu z cest.
Jela jsem kdesi na Vysočině a dostala jsem na vysílačku zprávu od jednoho kolegy, že po pár kilometrech potkám v protisměru stojící kamion s tím, že se za ním tvoří kolona. Nicméně před ním prý není nic. Že má šofér skloněnou hlavu na volantu, tak ať ho zkontroluji. Tak jsem tam zastavila, posléze křičela na toho řidiče, ale pořád nic. Tak jsem začala troubit, že kolega povyskočil, rázem se probral a na mou otázku, jestli mu není špatně, odpověděl, že pouze usnul. Byla před ním zácpa, tak si prý řekl, že si na chvíli odpočine. Jenže auta se rozjela a on si tam dáchl. Naštěstí se nikomu nic nestalo, tak jsme se tomu zasmáli.
Jak vás vnímá okolí?
Zaplaťpánbůh je většina kolegů super. Samozřejmě, najde se i pár těch, kteří na mě koukají skrz prsty, že jsem žena, chovají se arogantně, ale těch je vážně minimum. Negativní věci se spíš dějí na sociálních sítích, kde jsou ovšem lidé často pod rouškou anonymity.
Právě na sociálních sítích jste ale pod přezdívkou Mili - CZ Truck velmi úspěšná, sledují vás desetitisíce lidí. Čím to?
Snažím se být svá, lidi pobavit a také řidiče motivovat, aby vnášeli do naší práce pozitivní přístup. A nějakým způsobem tenhle mix funguje, za což jsem strašně moc vděčná.
Co vás kromě práce naplňuje?
Kromě fitness, výletů, restaurování nábytku nebo procházek byly donedávna mým životem motorky. Najezdila jsem za sezonu nesmysl kilometrů a byla v sedle téměř pořád. Ale pak přišla vážná nehoda a velmi ošklivý úraz nohy. Uvidím, jestli k motorkám zase najdu cestu. Teď mě ale maximálně naplňuje řízení kamionu.