Jak to vypadá na aukci, kde se utrácí stovky milionů: Ticho, klid, kaviár a důchodci

Aukční společnost RM Sotheby's zpravidla draží na různých místech světa, obvykle dost vzdálených od Česka. Když ovšem před necelým půl rokem přišla zpráva, že se věhlasné RM chystá do Mnichova, považoval jsem to za hozenou rukavici.

Přestože nejen mě výsledky aukcí naší české Retro Garáže nepřestávají fascinovat, rozhodně nebylo na škodu udělat si výlet do rodného města automobilky BMW a v tamním motoristickém svatostánku jménem Motorworld navštívit jednu z nejprestižnějších dražeb světa. A dopředu říkám, že výsledek rozbil moje očekávání.

Samotné aukci předcházel takzvaný preview day, kdy se registrovaní zájemci, hosté i zástupci médií mohli přijít na dražené kousky podívat, potažmo si do nich i sednout. Nikde žádné „nesahat“, „nedotýkat se“, vůbec. Na druhou stranu se v takové společnosti hraje na slušnost, proto jsem neviděl nikoho oblézat Ferrari F40 nebo Reventón od Lamborghini. Ono přece jen kdyby se někdo choval nevhodně, byla na místě ochranka.

Vlastní aukční den začínal jistou sobotu odpoledne v klidné části druhého patra Motorworldu, kde se kromě obřího promítacího plátna nacházelo několik řad obyčejných plastových židlí, na nichž seděli dychtiví kupci a jejich doprovody.

Vezmeme-li v potaz množství aut se švýcarskou registrační značkou parkujících před budovou a průměrný věk dražitelů, můžeme vás ubezpečit, že to v sále vypadalo jako na setkání bohatých seniorů dychtících po sýrovém fondue s nakládanými okurkami (švýcarské národní jídlo).

Na pravé straně poté seděli technici a telefonisté, kteří přijímali příhozy on-line nebo po telefonu a rovněž byla celá aukce streamovaná živě. Hosté, média a další personál měli na sezení smůlu a více než čtyři hodiny trvající sešlost jsme museli prostát.

Když už to celé vypuklo, na scénu nastoupili dva distingovaní gentlemani a přednesli úvodní slovo, kde se všichni dozvěděli, že se vozy prodávají tak, jak stojí a leží. Na druhou stranu, pokud se o koupi zajímáte, jistě si zjistíte stav dopředu, případně vyzkoušíte funkčnost na místě (start, chod motoru). Zbytek slova byl věnován podmínkám, daním a dalším formalitám.

Moderátoři následně zahájili dražbu první položkou, a to návodem k užití na Ferrari 275 GTB, který začal na tisíci eurech a skončil na sumě 3 800 eur. Jenže pak tu máme 20% daň, jíž je nutné připočíst ke každé položce, proto nový majitel nakonec zaplatil 4 560 eur (111 000 Kč).

Dražilo se i několik motocyklů, mezi nimi zajímavá MV Agusta F4 750 Senna. Dražebník řekl v úvodu pár informací, sdělil vyvolávací cenu a eura už brzy začala létat vzduchem. Na pozadí promítacího plátna se objevovaly fotografie vozidla i přepočet cen do jiných měn. Mezi sedícími dražiteli chodil uniformovaný personál, který případně upozornil na někoho v sále, kdo přihodil.

Nebudeme vás napínat, takhle italská jednostopá kráska z roku 2003 šla do světa v přepočtu za 818 000 Kč.

Možná si říkáte, jak je možné, aby měl každý kupující přehled o tom, o jaké vozidlo se hraje? Inu každý dostal fyzickou knihu o velikosti poloviny zlatých stránek, kde byly všechny vozy nafoceny a detailně popsány.

My se mezitím probojovali do druhého patra (odkud nás záhy zase vyhodili) a všimli si další nákupní podpory ze strany RM. Mezi dražebníky totiž neustále pendloval servis a všem sedícím nabízel víno, pivo, šampaňské, kaviár a další pochutiny podporující nákupní náladu. Švýcarští senioři tehdy zapomněli na fondue a užívali si místních delikates. Ale ono proč ne, za ten večer se protočilo fakt hodně peněz.

Jde-li o aukčního ducha, tak ten nebyl příliš akční. V podstatě větší divácký rozruch způsobil až Mercedes-Benz 560 SEC AMG, při jehož dražbě si lidé začali štěbetat a eura v rámci příhozů naskakovat jako penále od finančního úřadu za neuhrazené daně. Když licitátor odklepl 2,85 milionu Kč, ze sálu se ozval vlažný potlesk.

No a pak přišly další vozy, třeba Porsche 928 nebo Ferrari 328 GTS, které se prodaly v podstatě jako housky v Kauflandu. Dvojice moderátorů/dražebníků ani nemusela dav nějak vyzývat, eura létala vzduchem zcela dobrovolně.

Zajímavější prodeje v podstatě přinesla až dražba Ferrari 488 Pista Spider v modré barvě, kdy sporťák začal na 2,4 milionu Kč a skončil na 12,7 milionu Kč. Ve stejném barevném kabátu se prodalo ještě Ferrari 599 GTO (20,9 milionu Kč) a Ferrari F12 tdf (29,4 milionu Kč). Ale víte co? S davem to nijak zvlášť nehnulo, víc emocí by vám nabídla i osobnostně vyhořelá pumpařka na noční směně na benzince v Děčíně.

Myslíte si, že se něco změnilo, když se dražil první z 900 vyrobených kusů Lamborghini Aventador SVJ? Ani suma v přepočtu 15,5 milionu korun nestačila, nezatleskal ani pes, a to na místě jeden psík skutečně byl. Mimochodem cena SVJ nedosáhla aukční rezervy, takže auto je stále na prodej.

V druhé třetině aukce už bylo vidět, že jeden z dvojice dražebníků začal pracovat s přihazujícími, aby z nich vyndal nějaké to euro navíc. Jak to dělal? Navazoval oční kontakty, opakoval, jakou má zatím sumu, obracel se na různé dražitele. No a poštěstilo se, Ferrari Dino 206 GT s roku 1969 nakonec šlo za 7,3 milionu korun Kč.

Jednou perličkou večera byl plug-in hybrid Mercedes-AMG GT 63 S E Performace v toxicky zelené barvě, jehož prvním vlastníkem byl bývalý profesionální tenista Roger Federer (Švýcar mimochodem). Ten auto podepsal, přidal k němu videovzkaz, prodal jej za 5,1 milionu Kč, a jak bylo předem domluveno, celý výtěžek šel na charitu.

Kolik byste dali za monopost formule 1 McLaren MP4-16 (2001) po Davidu Coulthardovi? Přestože dražebníci aukci uměle natahovali, tak ani 40 milionů korun nestačilo na dosažení aukční rezervy. Tedy kára je stále k mání.

Chtěli byste Ford GT, kde se očekávala konečná cena mezi 20 až 22 miliony korun? Opět to byla uměle natahovaná aukce s cílem získat co nejvíc peněz, nicméně ta tentokrát nepřinesla více než 17,5 milionu Kč. Na druhou stranu na fordku, co má přepínače světel z Focusu, to není špatné.

A co taková limitovaná Alfa Romeo 8C Spider? Byl to dlouhý souboj mezi on-line dražitelem a dražitelem v místnosti, nicméně síla internetu nakonec zvítězila a auto se stěhuje k novému vlastníkovi za 7,6 milionu Kč. A pozor, předpokládaná prodejní suma byla jen 3,6 milionu, tedy ani ne poloviční.

Aston Martin není kdovíjaká mainstreamová značka, což se odrazilo i na aukci dva roky starého modelu Vantage AMR, který se prodal za 4,7 milionu korun. Následovala však Carrera GT od Porsche (ano, v tomto modelu se zabil Paul Walker), jejíž prodejní cena včetně daně vystoupala až na 25,8 milionu korun.

V podstatě celý večer jsme netrpělivě čekali na Lamborghini Reventón, které vzniklo ve dvaceti kopiích (dražený kus je číslo 13 a má najeto jen 106 km). Očekávaná cena byla až 49 milionů korun, nicméně trh rozhodl a ocenil jej na 37,7 milionu korun.

Po nesmírně utahané (nudné) dražbě, kdy se za 48,9 milionu korun vydražil Mercedes Benz 540 K Special Roadster (1938), jsme těšili na zlatý hřeb celé události. Na Ferrari F40 z roku 1991.

Nejoptimističtější očekávání prorokovala částku 63,3 milionu Kč, nicméně finále bylo za 56,3 milionu korun. A víte co? Potlesk skoro žádný, přidal se jen lehký pískot, ale další emoce nikde. Na to, že šlo o nejočekávanější aukci… A nebyl jsem sám, kdo byl zklamaný, část osazenstva po tomto slotu prostě opustila sál.

Za zmínku stojí ještě prodané BMW M1 po šéfovi vývoje M1 (Jochen Neerpasch). Unikátní kombinace šedé karoserie a hnědého interiéru nakonec vynesla krásných 792 500 eur, tedy v přepočtu 19,3 milionu korun.

Moc se nám líbilo rovněž BMW 3.0 CSL z roku 1975, jelikož tento Batmobil šel do světa za krásných 14 míčů. Neméně obdivuhodné bylo i předprodukční BMW 850 CSi prodané za 6,4 milionu korun.

A víte, který souboj mi v druhé polovině programu přišel nejzajímavější? Bitva mezi on-line kupcem a přihazujícím gentlemanem v místnosti o BMW M3 CSL. Částka se nakonec vyšplhala na necelých osm milionů, ale bylo to drama do posledního příhozu.

RM Sotheby's v Mnichově dražila vůbec poprvé, nicméně podařilo se za jeden večer udat vozidla za celkem 572 milionů korun. Dychtiví uchazeči pochopitelně nebyli jen ze Švýcarska, jelikož se na místo dostavili nebo on-line/telefonicky dražili ještě lidé z dalších 43 zemí.

Aukce byla velmi profesionální, bezchybná, ale také bez emocí. Dražebníci nikdy nezměnili tóninu hlasu a i k těm největším peckám přistupovali jen jako k položce s daným číslem. Zatímco automobiloví nadšenci by u Fordu GT, Reventónu nebo Ferrari F40 explodovali nadšením, na mnichovském srazu bohatých (nejen) seniorů nic takového nebylo.

Možná se někdo zeptá, co jsem asi tak čekal? Odpovím upřímně, čekal jsem trochu Retro Garáž. Na druhou stranu v místě, kde peníze nejsou nedostatkovým artiklem a autem pro denní užívání je Lamborghini Urus, se nějaký pot, emoce či slzy absolutně nehodí. A tak je to asi správně.