Jak se jezdí ve Velké Británii? Řízení vlevo není jediný problém, na motoristy zde čekají další výzvy

Automobilová turistika je něco, co miluje každý autíčkář. Přece jen jde v rámci určitých mezí o svobodu typu „jedu si, kam chci a kdy chci“. Čas od času se nicméně takový výlet zvrtne ve výzvu, třeba když se potřebujete prokousat večerní Bukureští.

Za motoristickou maturitu lze nicméně považovat řízení ve Velké Británii, která je známá pro svoji jízdu vlevo a imperiální jednotky (míle, yardy, stopy, palce). Ovšem to rozhodně není jediné, co vás na Britských ostrovech může vyškolit. A protože nejlepší zkušenost je ta osobní, vzali jsme SsangYong by KGM Torres a vyrazili přímo do jámy lvové.

Velká Británie je ostrovní stát a to příjezd poněkud komplikuje. Nabízí se zvolit Eurotunel, což je de facto autovlak začínající ve francouzském Calais a ústící v britském Folkestone. Čistá cesta trvá 35 minut, cenové rozpětí je zde poměrně široké. Někdy zpáteční jízdu seženete za pět tisíc, jindy za sedm a půl tisíce, zatímco mnohdy zaplatíte klidně deset tisíc. Po dobu jízdy jste uvnitř vozu a čekáte.

Alternativou může být trajekt, který jsme kvůli cestovním plánům volili i my. Konkrétně odjezd z nizozemského Hoek van Holland a příjezd do britského Harwiche. Za jedno osobní auto velikosti Torresu a dvě osoby včetně spacích kajut pro obě cesty (každá trvá 7 hodin) jsme platili bezmála 11 tisíc.

Lze však odplouvat i z Calais, kde cesta trvá asi dvě hodiny a stojí tři, pět a více tisíc. Záleží také na tom, kde se ve Spojeném království potřebujete vylodit, protože cestování po tamních silnicích není vzhledem k ceně paliv levné a ani příliš zábavné.

Nutno dodat, že částky za přepravu jsou ovlivněny sezonou, datem plaveb, časem plaveb, typem vozidla. Ve špičce tak ceny mohou být klidně dvojnásobné či trojnásobné. Pro cestování do Spojeného království je už nutný cestovní pas, na občanku to až na specifické výjimky nejde.

Úvodní výzva je pochopitelně jízda vlevo, takže jakmile vjedete na první obousměrnou komunikaci, držíte se vlevo. Pozor, je zde i obrácená logika pruhů na víceproudých komunikacích, tj. levý je standardní a ty další pak předjížděcí. Pochopitelně jsou i připojovací pruhy situovány z vašeho směru vlevo.

Jestliže si zprvu nejste jistí, jakože první zkušenost s levostranným provozem bývá náročnější, vyplatí se sledovat někoho domácího, který vás premiérovými ostrými kilometry vlevo provede.

A to se hodí hned, jakmile dorazíte na kruhový objezd (obvykle dvouúrovňový). Ve Spojeném království se totiž i po kruháči jezdí po směru hodinových ručiček, tedy najíždíte směrem doleva.

Velké specifikum místních dopravních předpisů je blikání. Pokud vyjíždíte prvním výjezdem, tak před kruháčem blikáte doleva. Pakliže volíte druhý, na začátku neblikáte nikam, ovšem při výjezdu dáváte levý blinkr. Pokud pojedete pryč třetím a dalšími výjezdy, před vjezdem na kruháč blikáte doprava a před výjezdem změníte směrovku na levou a vyjedete.

Dále si dejte pozor na přednosti na křižovatkách bez dopravního značení. Není jich zase tak mnoho, ale vyskytují se. Zde neplatí pravidlo pravé ruky, ba ani té levé. Přednost dává ten, kdo má ve svém směru na silnici namalované čáry. Ty ovšem nejsou vždy dobře vidět kvůli jejich vizuálnímu stavu, potažmo v noci.

Když jsme u té noci, tak abyste neoslňovali protijedoucí řidiče vaším nastavením světel, vyplatí se změnit si režim provozu z pravostranného na levostranný, což některé nové vozy umožňují. Torres nicméně nikoli, proto jsme to úspěšně vyřešili namísto shánění speciálních samolepek na světla snížením sklonu světel o jednu (krátkodobě o dvě) pozici dolů.

Po noci zpravidla přichází ráno, ovšem to na britských rychlostních cestách někdy vypadá jako po masakru. Potkáte zde mnoho usmrcených zvířat včetně srn i ptáků. A není to hezký pohled.

Aby toho nebylo málo, Spojené království je poseté rychlostními radary, které jsou zejména v rámci hlavních tahů prakticky všude. Doporučujeme proto držet se rychlostních limitů, jako to dělá většina místních, jelikož pokuty začínají od 1 200 Kč a strmě stoupají.

Druhou nepříjemností jsou nekvalitní silnice, zejména opět v anglické části. Všude samá díra, což navíc podtrhuje fakt, že cesty jsou zde všeobecně poměrně úzké.

Třetím důvodem, proč si při plánování výletu po Británii přidat dostatečnou časovou rezervu, jsou permanentní práce na silnicích, zejména na dálnicích. Všude se furt něco dělá, takže jsou pruhy různě zavřené, potažmo občas (nikoli vždy) i omezená rychlost. Někdy samozřejmě hlídaná radary.

Dálnice ve Velké Británii až na krátké úseky dálnic M6 a M25 nejsou zpoplatněné. Poplatek vás pak může čekat při průjezdu některých mostů či tunelů (více ZDE).

Další řidičskou nepříjemností jsou samotná města. Nejen kvůli provozu, úzkým silnicím, radarům a mnohdy složitým křižovatkám, ale i z důvodu povolení vjezdu do určitých částí.

Ve Spojeném království se totiž objevují nízkoemisní (LEZ), ultra nízkoemisní (ULEZ), bezemisní zóny (ZEZ) a zóny zatížené poplatkem Congestion Charge. Jakmile neplníte požadavky zóny, tak pro vjezd buď platíte, popřípadě do ní vjet vůbec nesmíte.

Mimo Londýna zatím stačí, aby vaše auto registrované mimo Spojené království požadavky městských LEZ zón splňovalo, což je u dieselů plnění normy Euro 6 a benzinů Euro 4 (platí i pro londýnskou ULEZ), nicméně v Londýně se LEZ zóny zatím týkají v rámci vozidel do 3,5 tuny jen dieselových užitkových, kterým stačí Euro 3.

Pro vjezd do LEZ i ULEZ zón v Londýně se i přes plnění podmínek jakožto cizinci musíte registrovat na webu, zadat zde data vozu, nahrát kopii velkého techničáku nebo rozšířeného osvědčení o registraci vozidla a pak čekat několik dní, než vám přijde potvrzení/zamítnutí výjimky. Jestliže podmínky pro vjezd neplníte, platíte.

ZEZ zóna je bez poplatku průjezdná jen pro elektromobily, nicméně tu zatím najdete např. v pár ulicích Oxfordu. Congestion Charge je poté placená zóna (někde i pro osobní auta), kterou najdete např. v historickém Londýně, Birminghamu nebo třeba v centru Durhamu a v dalších městech.

Nejnáročnější je, že města si zóny i jejich oblasti a platnosti vytyčují samy, takže pokud plánujete přespávat nebo se jinak zdržovat v nějakém větším městě Spojeného království, je doporučené si skrze vyhledávač zjistit, zda je/není některou ze zón zatíženo.

Do toho si přidejte i poplatky za parkování, v každém městě opět jiné a jinak řešené (automaty, aplikace). Máte-li tedy pocit, že je tato země spíš proti motoristům, zejména těm cizáckým, máte pravdu.

Zdálo by se, že jízda v levostranném provozu bude s autem s volantem vlevo spíše náročnější, nicméně kromě předjíždění, odbočování vpravo na nepřehledné komunikaci a objíždění překážek je to spíš výhoda. Máte zkrátka na levou stranu dobrý výhled, odhad, což oceníte i kvůli úzkým silnicím.

Zvyknout si na samotný levostranný provoz trvá průměrnému řidiči asi dva až tři dny, přičemž pokud váháte, jestli jet autem svým, anebo zvolit třeba praváka z půjčovny, nebojte se svého auta. Nemusíte si totiž krom všeho ostatního zvykat ještě na volant/řízení vpravo.

Motoristé ve Spojeném království nicméně bývají k cizincům spíše tolerantní, rovněž jsme v rámci našeho výletu nezažili příliš agresivních jedinců. Naopak zde jsou lidé všeobecně a napříč generacemi milí, nápomocní a ochotní.

Útěchou za nízké rychlostní limity a další nepříjemnosti může být též krásná krajina, která se postupně v rámci cestování zemí průběžně mění. Mnohdy kolem cest potkáte i skot, zelené louky, skalky, hory, podstatně méně řepky než u nás a úplně jinou architekturu.

Poslední bolístkou cestování ve Spojeném království jsou nicméně ceny paliv, protože za litr benzinu zaplatíte asi 45 až 52 Kč, zatímco nafta bývá ještě o korunu až dvě dražší. A pokud jdete někam na běžný oběd do spíše levnějšího podniku, tak začínáte na pětistovce na hlavu za hlavní jídlo.

SsangYong Torres se nám na cestách osvědčil. Až na vyšší průměrnou spotřebu (8 až 9 litrů na sto) je to příjemné a prostorné cestovní vozidlo, které nabídne slušný komfort i na dlouhé štreky. Ergonomie interiéru je solidní, spousta funkcí se ovládá tlačítky. Snad jen slabší kvalita audiosystému nás trochu zklamala, a kdyby šel tachometr přehodit na míle, také bychom se nezlobili. Ale kolikrát v životě pojedete někam, kde se jezdí na opačné straně, že?

Tohle SUV velikosti Kodiaqu pak koupíte od akčních 659 900 Kč, pro první dvě výbavy nabídne standardně manuál a volitelně za 49 900 Kč automat (pro vyšší výbavy standard), potažmo krom základu též pohon 4 × 4, vždy pro automat a za 49 900 Kč. Navíc vybíráte ze sedmi laků a čtyř barevných variant interiéru včetně hnědého i netradičního zeleného khaki.