Jak hasit elektromobily? Nechat dohořet, doporučují výrobci. Renault však má zajímavé řešení

Bezpečnost automobilů se neustále vyvíjí – přizpůsobuje se nejnovějším vědeckým poznatkům, integruje ty nejmodernější technologie, reaguje na aktuální hrozby. O skutečné bezpečnosti můžeme hovořit až od momentu vynálezu tříbodového bezpečnostního pásu (1959), který nás udržel v autě bez toho, aby nás roztrhl vejpůl (jako dřívější dvoubodobé pásy). Jenže tehdejší měkké konstrukce se deformovaly jako zmuchlaný list papíru, takže posádce stejně hrozila velmi vážná zranění.

Posun přišel až v devadesátých letech, kdy konstrukce konečně byly pevnější a začaly se do nich integrovat deformační zóny, pak přišly první airbagy spolupracující s omezovačem síly bezpečnostních pásů (aby se snížily síly působící na hrudník posádky). Postupem času se airbagy staly standardem a jejich počet utěšeně rostl, v posledních letech se k nim přidaly sofistikované jízdní asistenty zlepšující aktivní bezpečnost. Počet nehod sice zatím nijak rapidně neklesá, ale jejich závažnost ano – a to nejen u velkých aut, ale především u těch malých a nejvíce zranitelných. Skoro by se dalo říci, že tady už není moc co zlepšovat.

Další oblastí, na kterou se bezpečnostní experti čím dál častěji zaměřují, je tzv. terciární bezpečnost – tedy to, co se stane bezprostředně po nehodě a může ohrožovat posádku. Všechna opatření směřují k urychlení a usnadnění záchranných operací, nemluvě o bezpečnosti zasahujícího týmu hasičů a zdravotníků. Všechna moderní auta (homologovaná po roce 2018) jsou už vybavená systémem, který v případě nehody (aktivace airbagů nebo převrácení) sám zavolá o pomoc na nouzové linky a automaticky jim předá informaci o pozici, počtu pasažérů, druhu a barvě vozidla, směru jízdy a rozdílu rychlosti (tedy v jaké rychlosti se nehoda stala) a další – to vše pomůže záchranářům definovat, kde mají nehodu hledat, jak vážné mají očekávat následky a už za jízdy plánovat způsob zásahu.

Každé auto má totiž bezpečnostní prvky jinde, což záchranářům práci dost komplikuje. K ruce však mají moderní aplikace s tzv. Záchranným listem, unifikovaným přehledem o všech specifikách daného modelu: pozici 12V, případně také trakční baterie, umístění odpojovače elektřiny, druhy a objemy kapalin, rozmístění pyropatron, body pro stříhání karoserie a mnohé další informace a doporučení připravených přímo výrobcem. Například Renault začal (ze své vlastní vůle) na svá auta instalovat QR kód (na čelní sklo a na záď vozu), po jehož načtení se zobrazí záchranný list daného vozidla, což by mělo ještě dále ulehčit zásah na místě nehody. Záchranný list tak zásadně urychluje vyproštění cestujících z havarovaného vozidla – dokonce až o 15 minut. Každá ušetřená minuta přitom může zachraňovat životy.

Dosud ne zcela probádanou novinkou pro bezpečnostní techniky i záchranáře představují elektrifikovaná vozidla, primárně tedy plug-in hybridy a elektromobily, kvůli jejich vysokonapěťovému elektrickému vedení (až 800 V) a velkokapacitním bateriím, které mohou komplikovat zásah a přinášet nová rizika.

S vysokonapěťovým vedením je to ještě relativně prosté – při nehodě by se mělo automaticky odpojit, případně je v autě umístěn odpojovač, aby měli záchranáři jistotu (samozřejmě v každém autě je jinde, ale proto jsou tu záchranné listy, které ho pomohou lokalizovat).

S bateriemi je to komplikovanější. Jejich ochrana proti mechanickému poškození je skutečně bytelná, čili při nárazu by se s nimi nemělo nic stát – a skutečně se neděje, jak dokazují crash testy a reálné havárie. Výrobci také zapracovali na technologiích sledujících stav baterií (teplota, napětí), které v případě hrozícího rizika problémový modul odstaví (alespoň tak praví teorie), také konstrukce pokročily směrem zabraňujícím šíření případného požáru mezi moduly. Výrobci tak slibují, že v rámci běžného používání (jízda, nabíjení) nehrozí od baterií žádné riziko. Jenže co když to riziko číhá mimo vůz?

Největší hrozbou tak pravděpodobně bude vzplanutí vozu v důsledku nedbalosti či úmyslu – požár tedy vznikne na jiném místě a rozšíří se i na baterii vozu. To je v tuto chvíli velký problém. Zapomeňte na kontejnery plné vody, ty totiž požár jen zbrzdí, ale nezastaví. Moduly mají totiž stále energii a po vyjmutí z vodní lázně mohou znovu začít hořet. Rizikové může být také invazivní proniknutí do hermetického obalu baterie (například nástrojem Cobra) a hašení (respektive ochlazování)„zevnitř“, protože pokud sama baterie ještě nehoří (což nemusí být při pohledu zvenku na hořící auto vždy přesně poznat), může takto začít hořet. Aktuální doporučení výrobců tak zní: ochlazujte vodou (mluvíme o desetitisících litrů!) a nechte dohořet (což může trvat několik hodin). Což je v praxi velice složité.

Renault Group však nabízí elegantní a vysoce efektivní řešení: Fireman Access. Baterie je stále hermeticky uzavřená, jsou do ní však integrované dva uzavřené otvory (jejich kovový kryt se v důsledku požáru po určitém čase roztaví), které umožňují přístup vody přímo do prostoru baterie (a její následný výstup ven, jde o průtokové hašení/zchlazování). Baterie tak nemusí hořet hodiny, je uhašená do deseti minut a vyžaduje to pouze kolem tisíce litrů vody místo desetitísíců. Heuréka, problém je (alespoň z větší části) vyřešen!

Až na to, že Renault je aktuálně jediný, kdo do svých baterií tento vstup integruje. Ostatní výrobce k tomu zatím nic nenutí. A jestli historie něco ukázala, automobilky se většinou (až na čestné výjimky) samy nadšeně neženou do zavádění opatření, které jim nenutí povinnosti legislativy ani přání zákazníků a jen prodražují výrobu (byť o mrzké částky).

Rozšíření tohoto zásadního prvku tak může přinést změna legislativy na evropské úrovni nebo integrace do požadavků Euro NCAP – ostatně především ta stojí za sladěním bezpečnostních norem a plošným zavedením mnoha podobných užitečných systémů v posledních dekádách. V nových pravidlech, která mají vstoupit v platnost v roce 2025, se chce více soustředit právě na terciární bezpečnost, tedy usnadnění a urychlení zásahu po nehodě. Stačilo by tedy integraci takového hasičského otvoru v baterii honorovat půlkou hvězdičky a do roka ji budou mít všichni výrobci. Bezpečnost totiž prodává, jak ukázal Renault v roce 2001 se svou první pětihvězdičkovou Lagunou a dokazuje to dodnes příkladným přístupem k bezpečnosti i tam, kde to zákazník nečeká. Takže kdo bude další?