Formule E naživo: Že je to nuda? Omyl, je to tichá řežba!

Závody jsou vždycky strhující řežba, ať ony vozy jezdí, na co chtějí. Ani Formule E není zcela bez zvuku, jen místo řevu spalováků posloucháte pískání elektromotorů a pneumatik. Také z toho důvodu nemusí monoposty jezdit na okruzích daleko za městy, nýbrž si to mohou rozdat klidně v centrech metropolí, kam se fanouškům i zájemcům přece jen lépe dostává.

Pokud si myslíte, že je Formule E záležitostí posledních let, dáváme vám částečně za pravdu, neb se letos jede už osmý ročník. A protože se kolem tohoto motorsportu motá tolik kontroverze, častokrát i z per novinářů, kteří na předmětném podniku nikdy nebyli, rozhodli jsme se udělat si vlastní obrázek.

Naše cesty proto vedly do centra Berlína na bývalé letiště Tempelhof, kde se mladá E-Prix koná s železnou pravidelností.

O pořadí na startovním roštu rozhodují kvalifikační duely, přičemž samotný závod poté trvá 45 minut a končí jedním závěrečným kolem. Vozy začínají s plnými akumulátory a obvykle končí s prázdnými na desetiny procenta. Cílem totiž není být jen nejrychlejší, ale rovněž nejefektivněji hospodařit s elektrickou energií.

Mezi další specifika patří, že během závodu mají všechny vozy výkon limitován na 220 kW, nicméně v útočném režimu nebo při Fanboostu (omezený počet použití) se dočasně zvýší o 30 kW. Díky tomu může pilot snáze předjet, případně uhájit svoji pozici.

Všechny vozy mají stejné šasi, pneumatiky, kapacitu akumulátorů a také nejvyšší povolený výkon pohonného ústrojí. Samotná konstrukce elektromotoru, jeho součástky, ladění a software je poté know-how každého z týmů.

Šampionátu se pak účastní samá známá jména. V letošní sezoně tak mezi sebou bojují společnosti Nissan, Mahindra, Porsche, Mercedes-Benz, NIO, Rokit Venturi, Dragon, Envision, Avalanche, Jaguar a DS Automobiles.

Než jsme se vrhli do víru ostrého závodění, zastavili jsme se u depa týmu DS Techeetah, kde se nám pověnoval technický specialista a hlavní šéf skupiny Thomas Chevaucher. Krátký rozhovor vám pomůže odhalit některá další specifika elektrických formulí. Aktuálně jsme totiž v půlce osmé sezóny, v níž DS svádí těsný souboj s Mercedesem, Porsche a Jaguarem.

Jaká je berlínská trať?

„Všichni tuto trať dobře znají, jelikož je v rámci šampionátu používaná už velmi dlouho. Trasa je tu hezká s několika možnostmi pro předjíždění, proto jde rovněž o divácky atraktivní podívanou. Navíc hrubý letištní povrch má jiný grip než městský asfalt.“

Jak velkou roli zde hraje strategie a plánování?

„V podstatě po každém kole, tedy zhruba každou minutu, se strategie mění/upravuje. Telemetrie je zakázaná, nicméně každý tým používá různé simulační programy a potřebné změny nastavení pak hlásí rádiem svému pilotovi. Jeho následným úkolem je vůz dle pokynů naladit pomocí dedikovaných ovladačů na volantu.“

Co Formule E přinesla do vašich elektrifikovaných vozů?

„Formule E slouží také pro vývoj a transfer technologií do běžných vozů. Vyvíjíme rozličné elektrické komponenty a vysokonapěťové akumulátory, což pak v reálném provozu umožní elektrifikované auto rychleji nabít a zvýšit jeho účinnost.“

„Druhou věcí je rekuperace a efektivnost využití brzdné energie, přičemž jako příklad přínosu Formule E do praxe lze uvést aplikaci určenou pro vrcholové modely DS 9 E-Tense 360 4×4. Appka, na níž se podílel i náš pilot Jean-Éric Vergne, umí řidiči ukázat, jak efektivně rekuperuje a zdali brzdí elektromotorem, a vrací tak energii do baterií, nebo už konvenčními brzdami, čímž vytváří odpadové teplo.“

U popisu závodů Formule E jsme potkali pojem Fanboost. Mohl byste ho našim čtenářům vysvětlit?

„Fanboost je způsob, jakým diváci mohou ovlivnit průběh závodu. V rámci každého podniku běží na internetu hlasování fanoušků, přičemž prvních pět jezdců dostane extra možnost využít krátkodobého navýšení výkonu z 220 kW na 250 kW. Použití Fanboostu tak kolikrát znamená poskočit o jednu příčku výše.“

Než vypukne ostrý závod, začíná se kvalifikací, která ovšem probíhá formou duelů. Závodníci se nejprve rozdělí na dvě skupiny a odjedou první kola, z nichž vzejdou (dvakrát) čtyři nejrychlejší. Osm řidičů si to pak rozdá v souboji dvojic, takže z osmi zbydou čtyři, že čtyř dva a ze dvou jeden. Absolutní vítěz bere pole position.

Berlínská trať nabídla okruh dlouhý zhruba dva kilometry, takže se piloti prohnali v rámci 45minutové sekce cílovými rovinkami zhruba 40krát.

První kola připomínala spíše jízdu v zástupu, jelikož vozy neměly výkonové rozdíly. Propady tak mohly způsobit vesměs jen řidičské chyby, například kontakt se svodidly.

Postupně se ovšem dlouhý had rozdělil na několik skupinek svádějících souboje mezi sebou. Do toho na obřích venkovních obrazovkách běžela infografika, záběry zvenčí, zevnitř kokpitů, případně data o tom, jak jezdci akcelerují, brzdí či jak moc mají vybitý akumulátor.

Daniel Landa sice zpívá o tom, že nejkrásnější muzika je rachot motoru, nicméně elektromotor ve svých 40 000 otáčkách za minutu má taky něco do sebe. Formule E zní podobně, jako když startuje proudový letoun. Dokud to nezažijete, nevíte, ale ten zvuk se vám rychle dostane pod kůži.

Navíc je závod díky krátkým okruhům rychlý, odsýpá, nenudí… Zkrátka pořád se něco děje a nikterak dlouho nečekáte na to, až se zase objeví nějaká bzučící formule.

Pokud jde o finiš, tak ten byl i v našem případě dramatický, ovšem ne na předních příčkách, které si bezpečně podržel Mercedes. Zajímavý byl rovněž stav akumulátorů některých monopostů, který se v cíli pohyboval na hranici 0,0 %. Tedy energie využitá naplno…

Osmý podnik osmé sezony v Berlíně vyhrál Nyck de Vries z týmu Mercedes-EQ, druhý byl Edoardo Mortara z Rokit Venturi a třetí pozici získal Stoffel Vandoorne, opět jedoucí za tým Mercedes-EQ. Seriáloví matadoři z DS Techeetah se v tomto závodě umístili na šesté a deváté příčce, důvodem nevalného úspěchu byla prý (ne)přilnavost pneumatik.

Formule E je mladé odvětví motoristického sportu, které se každoročně posouvá na vyšší a vyšší úroveň. Rovněž může jít o alternativu pro všechny, které už nebaví excesy jednoho Brita jezdícího konkurenční podnik za tým Mercedes-Benz.

K závodům patří také bohatý doprovodný program zahrnující živou hudbu, občerstvení, autogramiádu s jezdci, motokáry pro děti nebo třeba testovací jízdy s elektrickými auty.

Pokud vás elektrické formule zlákaly, můžete sem dorazit hned příští rok. Závod se jede obvykle o víkendu na bývalém letišti Tempelhof nedaleko centra. Parkovat lze v okolí areálu v postranních ulicích, jen si dejte skutečně dobrý pozor, zdali stojíte správně. Zejména hodinu před startem hlavní události provádí tamní policie sklizeň špatně stojících vozidel s odtahovkou v zádech. Vstupné letos vyšlo na 49 eur za dospělého (1 250 Kč), zatímco děti platily polovic.

A ještě jedna věc, okolí letiště spadá do tzv. Umwelt zóny, kde byste správně měli mít německou ekologickou plaketu. Tu lze získat za pár stovek na stanicích Dekry, kam stačí přijít s velkým techničákem.

Jestliže by někdo nabyl názoru, že Formule E nikoho nezajímá, vřele doporučujeme osobní návštěvu, anebo alespoň zhlédnutí fotografií tribun narvaných diváky. Totiž v roce 2019 na berlínský závodní víkend dorazilo více než 40 tisíc lidí, letos jich bylo v rámci post-covidovu přes 15 tisíc.