Den s řidičem mapujícím Česko: Musí do každé slepé ulice i jednosměrky, odolat počasí i stěžovatelům

Již druhým rokem probíhá nejdetailnější mapování Česka na zakázku firmy Seznam.cz prostřednictvím nizozemské společnosti Cyclomedia – pořizují se digitální obrázky všech silnic a měst a dalších oblastí, které si následně budete moci prohlédnout v aplikaci Mapy.cz. A to přímo na vlastní oči. Fotografické mapy z ptačí perspektivy jsou sice docela výmluvné, ale když se na dané místo můžete digitálně přenést a detailně si ho prozkoumat krok za krokem přímo, jako byste tam byli, je to o něčem jiném. Akorát to všechno musí nejdřív někdo nafotit…

K tomu slouží flotila 10 vozů Hyundai Tucson (a jeden Ford Fiesta, který je díky svým kompaktním rozměrům ideální k mapování úzkých pražských uliček) se speciální technologickou nástavbou namontovanou na střešních nosičích.

Ta obsahuje pět kamer (čtyři se dívají do stran a pátá nahoru) s vysokým rozlišením pro obrazové snímaní okolí v rozsahu 360°, LiDAR k zaměření všech okolních objektů a anténu navigačního systému (GNSS, Global Navigation Satellite System – zahrnuje více satelitních systémů včetně GPS), který zajišťuje dokonalé určení pozice v každém momentu jízdy.

„Použití více satelitních systémů a určení polohy pomocí pěti družic místo obvyklých tří je zcela klíčové pro naprosto přesné určení pozice a následného používání získaných digitálních dat, například pro tvorbu mapových podkladů,“ vysvětluje projektový manažer Michal Mazáček. A nejde jen o fotky okolí, ale i o data získaná laserovým skenování LiDARem, který umožňuje vytvoření 3D modelu okolí a zaměření přesných souřadnic každého objektu – domu, dopravní značky, lampy nebo semaforu, ale také stromů, hydrantů a další prvky technických sítí atd. Bez satelitního signálu se prostě nedá jet…

„To mi taky nejčastěji komplikuje práci,“ povzdechne si Jakub Mleziva, jeden z řidičů mapovacích vozů. „V zastavěných oblastech nebo hlubokých údolích se satelitní signál rychle ztrácí, takže musím zpomalovat, zastavovat nebo se dokonce vracet.“ Kromě samotného řízení se řidič musí totiž věnovat i práci s monitorovacím systémem, jehož monitor je umístěný u sedadla spolujezdce (samotný systém si hoví na zadní sedačce). Na něm se pak zobrazuje celá řada informací, ale za jízdy je nejdůležitější obrazovka s pořízenými snímky (pro kontrolu kvality) a mapa s vyznačenými projetými úseky. A dokud všechny nezmění barvu z oranžové na zelenou, tak není konec hry.

Každý operátor dostane přidělený úsek (maximálně zhruba do hodiny až dvou jízdy od svého bydliště) a má určenou dobu, za niž vše musí zvládnout projet. Jak si práci rozdělí a jakou trasu zvolí, to je už čistě na něm. „Různé navigace vás taky často pošlou jinou cestou. Proto využíváme výhody znalosti domácího prostředí a lidského mozku – plus automatická kontrola monitorovacího systému, která nás hlídá, aby v podkladech nebyla prázdná místa,“ popisuje Jakub Mleziva. Řidiči/operátoři tak prošli výcvikem, jak oblasti projíždět, a před každou jízdou si dělají přípravu (dopravní omezení, jednosměrky a slepé ulice atd.), ale volba trasy je již čistě na nich.

Kromě projetí všech tras si musí hlídat také kvalitu pořízeného obrazového materiálu – ta může být ovlivněna nejen světelnými podmínkami (s padajícím soumrakem nebo když je zataženo, musí se jezdit pomaleji), ale také rychlostí jízdy (za dobrého počasí není problém ani 90 km/h na silnicích a dálnicích) a třeba i poloměrem zatáčení (aby se celkový obraz z jednotlivých fotek správně poskládal).

Velký problém je déšť, na něj technika není připravená (a optika by si s ním ani neporadila), takže řidič musí hned zastavit a nástavbu zakrýt, případně ji rovnou odmontovat (je na rychloupínácích), sejmout (váží nemalých 25 kilo) a uložit do bezpečí kufru. „Ani po dešti se ale nedá hned vyrazit. Musíme počkat, až oschnou silnice, protože fotky kazí ostřik kamer od ostatních aut, kapky padající ze stromů nebo odlesky od mokrých ploch,“ rozšiřuje Jakub Mleziva popis strastí operátorů mapovacích vozů.

Samostatnou kapitolou jsou lidé. Někteří se samozřejmě snaží o zviditelnění, když zahlédnou auto s kamerou (tady je na místě připomenout, že všechny zachycené obličeje lidí a SPZ aut jsou automaticky rozmazané), ale najdou se i tací, kteří se autům snaží zabránit v průjezdu kvůli obavě o zásah do soukromí. „Pak jim musíme dlouze vysvětlovat, že soud a správní orgány toto mapování povolily, protože nevidíme nic víc, než kdyby tam šel někdo na procházku,“ poukazuje na další komplikace své práce Mleziva.

A Michal Mazáček k tomu dodává: „Důležitou práci odvádějí také právní týmy, které vyjednávají povolení o vjezdu na soukromé pozemky. Někde jsou ta jednání složitější, ale jde to snáz tam, kde si úředníci již uvědomili, jaké pro ně mapování může mít přínosy.“ Kromě panoramatických fotek na stránkách Mapy.cz (což představuje asi pětinu celkového objemu získaných dat) jde totiž získat i komplexní přehled o infrastruktuře kolem silnic a inženýrských sítí, ale i městského majetku nebo přírodní vegetace (to vše s přesnými pozicemi a rozměry a někde i s možností meziročního srovnání) – což usnadňuje plánování údržby, rekonstrukcí a nových staveb. O přínosu pro turistiku ani nemluvě.

Všechny naše Dny s řidičem naleznete zde.

„Proto bychom vás rádi poprosili o ohleduplnost,“ apeluje Petr Panec, Business Development manažer z Cyclomedia. „Jakmile potkáte naše auto – poznáte ho snadno podle bílé barvy s výrazným polepem Mapy.cz, kamery na střešní konstrukci a blikajícího majáčku – udržujte si od něj odstup a buďte shovívavý k opatrnému stylu jízdy jeho řidiče.“ Jednak musí zvládat hodně aktivit naráz, pak je také zodpovědný za kvalitu výstupních dat, z nichž máte užitek především vy sami.