Den s kurýrem jídla: Základem úspěchu je znalost místopisu a slušné vychování

Ještě před dvěma lety obchod v Evropě fungoval vesměs jen přes rozvoz a Česko nebylo vzhledem k lokální situaci výjimkou. Tehdy kurýrní služby zažívaly boom, který však postupně opadl. Co ovšem zůstalo v rámci dopravní vytíženosti na špici je jídlo, o nějž mají lidé zájem pořád.

Jenže jak vypadá práce takového šoféra, jenž onu vytouženou objednávku vyzvedne a doručí ji až před práh vašeho domu? Abychom to zjistili, vyzpovídali jsme kurýrku Andreu, která jezdí pod křídly platformy Dáme jídlo.

Abyste se čtyřkolovou motorizovanou donáškou vůbec mohli začít, potřebujete k tomu živnostenské oprávnění a koncesi na automobilovou dopravu do 3,5 tuny, případně se nechat zaměstnat pod někým, kdo těmito dokumenty disponuje.

Dále je potřeba řidičák skupiny B a samozřejmě nějaký automobil, ať už vlastní nebo pronajatý. Vůz nemusí být nikde registrován jako kurýrní a ani na něj nepotřebujete zvláštní povinné ručení, na rozdíl od vozidel taxislužby.

V neposlední řadě je nutnost mít chytrý telefon a k němu sjednaný dostatečně objemný datový i mobilní tarif (doporučení). Vzhledem k tomu, že se vše řeší pomocí aplikace využívající GPS, nezapomeňte ani na nabíjecí kabel do auta.

Některé společnosti mohou mít v rámci podmínek rovněž minimální dobu držení řidičáku, případně požadavek na čistý trestní rejstřík nebo předepsaný oděv.

„Následný princip práce je teoreticky jednoduchý,“ říká Andrea a sahá pro mobil. „V rámci aplikace si předvolím směny, poté se uvedu do aktivního pracovního online stavu a dále čekám, až mně algoritmus přidělí zakázku. Tu následně přijmu, dorazím do podniku, jídlo vyzvednu a dovezu dle instrukcí na místo předání zákazníkovi,“ popisuje denní rutinu zkušená řidička.

Na pohled je to tedy prosté, ovšem má to několik možných úskalí:

Jaké jsou základní klíče k úspěchu v práci kurýra jídla? Andrea si myslí, že jde o slušné vychování, trpělivost a o znalost místopisu i zkratek. Sama totiž podle navigace většinou nejezdí, ostatně všichni z praxe víme, že ani mapy předních softwarových společností kolikrát nenabízí úplně optimální městské trasy.

Co se týče samotné jízdy, tak si všichni aktivní šoféři vozů s manuály dosyta „zakvaltují“, protože provoz ve městě znamená neustálé řazení. Moderní automaty jsou pro tuto práci podle nás daleko vhodnější/komfortnější, ovšem pořízení/pronájem takového auta zpravidla dražší.

„Kromě ohleduplného ježdění musíme jako kurýři dodržovat rovněž etický kodex. Ten se vztahuje zejména ke komunikaci s okolím, k řízení anebo k manipulaci se samotnými zásilkami,“ vysvětluje Andrea.

„Rovněž chci říct, že práce jídelního kurýra už leckde není jen o dovozu pokrmů, protože se rozjely rovněž donášky hraček, květin, nákupů nebo třeba potřeb pro domácí mazlíčky. Takže ano, párkrát do měsíce se stane, že moji mužští kolegové vynáší těžký pytel granulí či nákup do sedmého patra bez výtahu,“ dodává kurýrka.

Pokud jde o samotnou klientelu, tak je v Hradci Králové, kde Andrea pracuje, ze 30 % stálá, z 60 % tvořená občasnými objednavateli a z 10 % složená z úplně nových zákazníků.

Andrea jezdí většinou 7 až 8 hodin denně, nicméně díky flexibilitě může pracovat klidně i 10 nebo 11 hodin. O přestávce si dává většinou oběd či kávu a rozhodně není sama, jelikož v podobném režimu fungují i její spolupracovníci. Podle jejích slov si kurýři Dáme jídla v Hradci pomáhají, a to formou sdílení dopravních informací či prohazování si směn

Zeptali jsme se také na to, co naši protagonistku v každodenním provozu štve. „Tak když jsou kolony, nesmyslné uzavírky, případně čekání na zakázku. Nemám ráda také rozvoz snídaní, jelikož lidé bývají často nevyspalí, podobně jako já,“ říká s úsměvem hradecká kurýrka.

Výčet negací pak uzavírá ještě občasné obtížné parkování/stání. Jsou totiž zkrátka adresy, kam se vjet legálně nedá anebo kde není možné bezpečně zastavit. A ano, často tato místa kontroluje městské četnictvo…

Nemohou chybět ani pozitiva, na což Andrea reagovala následovně: „Vyhovuje mi ta flexibilita, jelikož mohu pracovat, kdy já chci. Dále jsem se naučila určité nervové vyrovnanosti a některým mým kolegům se zlepšily řidičské reflexy nebo odhady vůči autu,“ vypráví aktivní řidička.

Kdy potkáte nejvíce kurýrů? Na malých i větších městech to bude podobné, tedy občas ráno v rámci snídaní, vždy však stabilně během obědů a večeří. Četnost práce ovlivňuje také období v měsíci (kvůli datu mzdy) nebo počasí. Je-li hezky, rozvozy přes den tolik nefrčí, ovšem pokud prší, šoféři mají zpravidla napilno.

Načneme-li téma počtů, pak se nejaktivnější řidiči ve městech s cirka 100 000 obyvateli dostanou na cirka 30 zakázek denně, ti méně aktivní zvládnou zhruba o 5 až 10 méně.

Možná se ptáte, jak je to s cenou dovozu, vždyť přece inzerovaných např. 39 Kč nemůže zaplatit ani spotřebované palivo. Jednak se připlácí za obalové materiály (ne, krabice na pizzu skutečně nákladově nevyjde na 10 Kč) a jednak část nákladů za kurýrní službu hradí samotné podniky.

Skutečnost je tedy taková, že z oněch původně inzerovaných 39 Kč za dovoz je ve finále v reálu klidně stovka, jen rozdělená mezi restauraci a zákazníka.

Stát se kurýrem a začít rozvážet jídlo je tedy práce kdekomu dostupná, avšak ne úplně snadná. Kdo se nechytne a nenaučí místopis, ten obvykle vydělá o něco méně, jelikož nestihne vyřídit tolik zakázek jako jeho šikovnější kolegové.

Všechny naše Dny s řidičem naleznete zde.

Na druhou stranu jde tento job celkem snadno provozovat pouze brigádně a jezdit jen během období vysoké poptávky. Žádné speciální vybavení rovněž není potřeba, snad jen porce rozvahy, důvtipu a dobrých mravů.