Tanky, jeepy, ale i lednice. Americké muzeum ukazuje, jak se žilo a bojovalo za druhé světové války

Ve sbírce najdeme zejména kolová vozidla z armádních zdrojů, která se postarala o poválečnou obnovu Evropy, kde jezdila ještě dlouho po válce. Také u nás najdeme sběratele historických vojenských automobilů. Stroje americké se těší největší oblibě, i když mezi klasiky už vstupují rovněž jejich ruské kopie a samozřejmě se sbírají také konstrukce německé, britské i jiné.

David Wright sloužil u amerického námořnictva a po skončení druhé světové války začal sbírat vojenské věci. V roce 1994 už měl přes čtrnáct tisíc sbírkových předmětů, a tak se rozhodl založit vojenské muzeum. Existuje dodnes, není obrovské, a tak se trochu vymyká gigantickým sbírkám, jaké jsme viděli dříve. Wright Museum v městečku Wolfeboro v americkém státě New Hampshire leží na pozemku o výměře přes šest akrů (čtyřiadvacet tisíc čtverečních metrů) v krásné krajině plné jezer u hlavní silnice Rts.109/28.

Moderní budova ukrývá dva velké sály. První je věnován výhradně vojenské technice, ale druhý patří zajímavému obrazu amerického života válečných let 1939–1945, a to včetně dokumentace dobových událostí ze společenského a uměleckého života či rekonstrukcím amerických domácností a ukázkám vymožeností doby, k nimž již tenkrát v Americe náležely kuchyňské linky a roboty, chladničky, pračky, rádia a televize. Dozvíte se, že v roce 1939 činil průměrný příjem 1 729 dolarů ročně, ale nový vůz byl za 700 dolarů, rodinný dům za 3 850 dolarů, bochník chleba za osm centů, galon mléka (3,8 litru) za 49 centů a galon benzinu za deset centů…

Nebyla to ovšem lehká doba, například produkce osobních vozů se v USA po roce 1941 zastavila a všechny značky přešly na zbrojní výrobu. Ford se dokonce stal největším výrobcem leteckých motorů, když převzal větší část produkce velkých hvězdicových Pratt & Whitney pro slavné bojové letouny, k nimž patřily například stíhací Republic P-47 Thunderbolt a dvoumotorový Martin B-26 Marauder, v závodě Willow Run u Ypsilanti v Michiganu aplikoval pásovou linku pro velkosériovou výrobu čtyřmotorových bombardérů Consolidated B-24 Liberator, stavěl transportní kluzáky, tanky M4 Sherman, stíhače tanků M10, kolová pancéřová vozidla M8 a M20 a od počátku roku 1942 zavedl paralelní výrobu terénních Jeepů MB, protože je firma Willys Motors nestačila vyrábět (celkem 639 245 kusů, z toho přes 277 tisíc jako Ford GPW).

Podobně si vedla General Motors Corporation, jejíž divize místo automobilů produkovaly zbraně. Pontiac Division dělala torpéda pro námořní letectvo, protiletadlové kanony Oerlikon 20 mm, polní automatické kanony 40 mm, díly podvozků pro lehké tanky M5 Stuart. Chevrolet Division vyráběla nákladní vozy, protiletadlové kanony a letecké motory, Oldsmobile Division zavedla Fire-Power products (kulomety, kanony, odlitky a díly leteckých motorů Pratt & Whitney a Rolls-Royce), Allison Division samozřejmě zůstala u svých kapalinou chlazených leteckých motorů (hlavně pro slavné letouny North American P-51 Mustang, Bell P-39 Airacobra a Lockheed P-38 Lightning) a také karosárna General Motors změnila heslo z „Body by Fisher“ (karoserie od Fishera) na „Armament by Fisher“ (výzbroj od Fishera).

Na vojenské produkci se podílely i další známé automobilky Packard (letecké motory, námořní čluny), Chrysler (tanky), Studebaker (motory Wright Cyclone pro bombardéry Boeing B-17 Flying Fortress, pásové transportéry Weasel, nákladní vozy 6×6), GM Yellow Truck & Coach (nákladní vozy) atd., ale rovněž další firmy, např. Philco Corporation místo ledniček dělala radary.

Wrightovo muzeum ve Wolfeboro nemůžete minout, poutačem je lehký tank M3 A1 Stuart, který stojí v probourané cihlové zdi hlavní budovy. Je to jeden ze tří tanků, jaké u Wrighta mají, dalším je renovovaný M4 A1-E8 Sherman pojmenovaný Alice, s kanonem ráže 76 mm a devítiválcovým hvězdicovým motorem (M3 A1 má sedmiválcovou hvězdici), tím třetím je T26 Pershing s kanonem 90 mm a vidlicovým osmiválcem Ford, jediný dochovaný tank, který za války přejel slavný most u Remagenu.

Uvnitř v hale visí u stropu lehký hornoplošník Piper, pod ním stojí vojenská vozidla. O známém Jeepu MB jsme už hovořili, větší terénní Dodge WC54 s pohonem všech kol 4×4 a šestiválcem 3,8 litru patřil k oblíbeným štábním vozům, ale i vojenským ambulancím (existovalo rovněž ve třínápravové verzi 6×6). Vojenské nákladní automobily reprezentují především šestikolové GMC, Studebaker, Mack, Brockway, Ward La France, Diamond T a Autocar; čtyřkolové pak Ford Canada, International a Federal, z nichž mnohé v rámci poválečné akce UNRRA sloužily také v Československu. Wrightovo muzeum je i přehlídkou uniforem, znaků, plakátů a dalších sbírkových předmětů. Otevírá v květnu a základní vstupné činí osm dolarů (170 Kč).

Poválečná obnova amerického automobilového průmyslu začala předválečnými modely, první nové typy se objevily v roce 1946, ale u některých značek ještě později. Terénní Jeep však po válce sklidil obrovské uznání, v USA se zrodily nové civilní verze a licence na výrobu Jeepu získaly firmy z téměř čtyř desítek zemí světa od Argentiny po Francii, včetně japonské firmy Mitsubishi, která Jeepy vyráběla až do osmdesátých let. Jeep se vlastně stal vzorem všech dnešních automobilů off-road, jejichž výrobci úspěšnou americkou konstrukci houfně kopírovali, ale také prvním luxusním SUV, když si prohlédneme legendární Jeep Wagoneer, uvedený počátkem šedesátých let a vyráběný až do let devadesátých.