Hlavní obsah

Dakarský letecký den s Martinem Macíkem: Rychlost, smyky, prach a skoky

Foto: MM Photography

Vítejte na palubě letecké společnosti Martin Macík Airlines. Nasaďte si helmu a pevně si dotáhněte pás, právě startujeme. Plný plyn, nájezd na rampu a…

Článek

Letíme! A to doslova – kola se odlepí od země, svět ztichne a čas se zpomalí. Najednou mám dost času litovat, že jsem se před jízdou najedl (amatérská chyba), že jsem nepodepsal životní pojištění a neřekl svým blízkým, že je mám rád.

Foto: MM Photography

Ten let trval jen pár sekund, ale na sedačce spolujezdce vám to přijde jako dlouhé minuty. Euforie nebo strachu, podle vaší nátury.

Ale co jde nahoru, musí i dolů. Po chvilce, která se zdála být věčností, vidím místo nebe zase jen hlínu, jak se čumák skloní k zemi, a tak zatínám zuby před dopadem. Spíše havárií, protože zem vyplní celé zorné pole a blíží se nepříjemně rychle. Ale pak se stane kouzlo – přední kola a ramena tu ránu odpruží, Can-Am hladce dosedne, pilot už má zase plný plyn a pelášíme dál.

Foto: MM Photography

Skutečně impozantní není to, jak daleko doletí, ale jak hladce přistane.

Can-Am není jen nejsnazší cestou k létání bez pilotního průkazu, ale především nejlevnější vstupenkou na Rally Dakar. Dvoumístnou side-by-side buginu pohání přeplňovaný litrový tříválec Rotax s výkonem 240 koní roztáčejícím všechna čtyři kola přes sedmistupňovou dvouspojkovou automatickou převodovku, takže ji v terénu může řídit i úplná lama (s potlačeným pudem sebezáchovy). „A když vyměníte sériový ochranný rám za homologovaný, instalujete 150litrovou nádrž a uděláte pár dalších drobných změn, máte otevřené dveře do dakarské třídy T4,“ pokyvuje uznale hlavou Martin Macík jr., úřadující dakarský vítěz, který si tuhle hračku pořídil jako tréninkový nástroj.

Foto: MM Photography

Chcete si splnit dakarský sen na čtyřech kolech? Tak tohle je nejlacinější cesta. Která ale pořád stojí miliony…

I v terénu se osvědčuje Chapmanův étos „zjednodušte a přidejte lehkost“. Těch 240 koní dokáže s osm metráků „lehkým“ autem parádně cvičit, motor s anti-lag systémem ochotně reaguje na plyn a nový automat nenápadně žongluje s kvalty – navíc oproti dřívějšímu variátoru přidává přirozenější průběh výkonu, a řidiči tak nabízí víc kontroly.

Stejně jak Can-Am drtivě zrychluje, tak i zpomaluje. Akorát až o pár (desítek) metrů později, než by nebohý spolujezdec čekal. Když po startu prudce zrychlujeme po asfaltové rovince, radostně se směju, ale ten úsměv mi pomalu tuhne, jak se nebezpečně blíží šotolinové stoupání zakončené ostrou pravou. „Ty vole, on pořád nebrzdí!“ proletí mi hlavou, když drtím do podlahy imaginární brzdový pedál.

Foto: MM Photography

Tady názorně vidíte práci předního zavěšení pod tlakem. Zajímavé je, že z kabiny to vidíte také… jen to kvůli tomu kalupu nemáte čas sledovat.

Pak to ale Martin zadupne (ještěže jsem si pořádně utáhl pásy), Can-Am zastaví skoro na pětníku a hned se začne pod plynem stáčet do vinglu (chce to trochu práce s volantem, plynem a přenosem hmoty, je to přece jen čtyřkolka bez chytrých diferenciálů) a zběsile akceleruje dál. Ta lehkost pohybu je ohromně znát – a v náročných dunách obzvlášť. „Když dlouhou dunu nevyjedete na poprvé, tak se prostě stočíte a zkusíte to znovu. To já v kamionu to musím rozpálit a modlit se, abych trefil rychlost a nezapadl, nebo nahoře nepřeletěl. Hrozně jim závidím, jak si surfují na vrcholcích duny,“ usmívá se Martin Macík.

Foto: MM Photography

Za jízdy nedávejte ruce z oken! Děkujeme.

Jak se létá s Can-Amem

Normálně zadupnete pedál plynu do podlahy a… letíte! No dobře, tak jednoduché to není. Can-Am s motorem uprostřed za posádkou má sice perfektní vyvážení, ale stejně ho některé hrby dokážou nakopnout, takže je potřeba na ně najíždět bez plynu, aby auto nepadalo na čumák – to se pak přední ramena moc ráda lámou. „Při první etapě dakaru jich vidíme po trati rozházených spoustu. On toho Can-Am snese strašně moc, ale stejně je potřeba s ním pracovat s citem. Třeba i na dopad jít bez plynu, což šetří poloosy a celý podvozek i pohonné ústrojí,“ vysvětluje Martin Macík.

Foto: MM Photography

Elááá hop!

Ještě přínosnější změnou nového Mavericka R jsou širší přední ramena přidávající stabilitu (hodit ho na bok nebo rovnou na boudu tak vyžaduje o dost víc „talentu“), což v kombinaci s tlumiči FOX Gen 3 Live Valve generuje neuvěřitelné vlastnosti v terénu. „Vůbec nechápu, co ten podvozek pobere,“ kroutí hlavou dakarský vítěz Martin Macík. A při jízdě to předvádí, když se odvážně vrhá do zatáček, když pod plným plynem letí přes hrboly a samozřejmě na skocích. Spousta zábavy – tedy pokud nejste jako bezbranná oběť připoutaní do sedačky spolujezdce.

Ten pocit, když se vznesete i s autem do vzduchu, žaludek se vám dere do krku, aby to s vámi po pár dlouhých momentech strachu nakonec bez milosti praštilo o zem – to fakt není pro každého. Ale když úvodní strach překonáte a budete věřit pilotovi (přece jen už má něco naježděno – i nalétáno), pak si užijete spoustu velmi rychlé, velmi prašné/blátivé a také překvapivě vzdušné zábavy, na kterou nikdy nezapomenete.

Trénink s Martinem Macíkem může absolvovat každý, stačí se zaregistrovat – krátké, ale intenzivní svezení v Can-Amu vyjde na 7 990 Kč na osobu, v kamionu (Franta) na 9 990 Kč (a budete to mít s celou parádou kolem – úvodní přednáška, onboard video a fotky, ukázka výměny pneumatiky a mnoho dalšího, takže je to i vhodný dárek).

Nebo si Can-Am Maverick R můžete za částku 1,3 milionu korun koupit u kteréhokoliv prodejce sítě BCE a naučit se s ním létat sami. A pak vyrazit splnit si svůj sen jménem Dakar…

Načítám