Článek
Celý příběh škodovky Ondry Klymčiwa na Dakaru jsme rozebírali v rámci rozhovoru loni v květnu, takže pokud vás zajímá, proč byl ve hře nejdřív Volkswagen Iltis a co způsobilo, že se Ondra nakonec vydal cestou 130 LR, doporučujeme přečíst nejprve tento článek.
Dakarská Škoda 130 LR se vlastně zrodila dvakrát.
V následující řádcích se totiž zaměříme na samotné auto, které splnilo kritéria pro účast na Dakaru Classic, ovšem nikdy nebylo jen obyčejným kusem pojízdného plechu. Zrození této speciální škodovky se vlastně počítá nadvakrát.
Tudy ne, přátelé
Víte, kdy Klymčiw vůbec začal shánět samotné auto, s nímž odjel svůj první Dakar Classic? Teprve pět měsíců před naloděním, přičemž stavba takového speciálu, pokud se jede od píky, trvá takřka celý rok.
První varianta vozu byla až na pár změn takřka sériový model.
Ondra kvůli časové tísni musel hledat pomoc, takže zakoupil už vyrámovanou karoserii a zbytek svěřil jisté firmě, jež ovšem jeho zadání nepochopila zcela správně a se svou vlastní jistotou postavila auto, které bylo připravené leda na klasickou českou rallye, kde se příliš nejezdí po šotolině.
Ukázalo se, že pracovníci oné firmy nejspíš nebyli příliš schopní, proto si Klymčiw musel vůz ještě doladit svépomocí. Tak či onak se první verze dakarské Škody 130 LR takřka podobala sérii, jen měla například dveře a kapotáž z hliníku, dodatečné chlazení motorového oleje i převodovky a další prvky podle českých rallye předpisů.
Problém prvního typu byl, že vlastně nefungoval tak, jak by měl.
Klymčiw s tímto vozem se zadním pohonem a benzinovým motorem o zdvihovém objemu 1299 ccm skutečně první Dakar Classic odjel, jenže také zjistil, že auto nefunguje a že je celé špatně postavené. Důkazem budiž fakt, že každou noc trávili všichni z týmu Klymčiw Racing pod autem a řezali i svářeli ostošest.
Znovu a lépe
Druhá kapitola jménem 130 LR už je podepsaná mazáky z oboru, jakými jsou například Honza Kočíš nebo Jaroslav Vančík. Ti na autě podle Klymčiwa takřka čarovali, propůjčili mu svoje know-how i triky zkušených borců.
Druhou variantu mají na svědomí profíci z oboru.
Nejhorší prací na druhém provedení bylo předělat to, co první stavitelé zanedbali. Celý vůz se rovněž vyztužil, nazvedal, rozšířil, obul na terénní pneu a postavil celkově tak, aby na něm fungovaly deformační zóny. Jak říká sám Klymčiw: „Je důležité dojet do cíle a nikoho nezajímá, jestli to je s křivým dílem či ohnutým kolem.“
Firma Vančík Motorsport pak autu udělala motor, proto nynější zážehový čtyřválec vybavený vstřikováním a zvýšeným zdvihovým objemem na 1660 ccm nabídne výkon 155 koní a točivý moment 190 Nm, přenášený skrze klasický pětirychlostní manuál z Imprezy 4×4 a samosvorný diferenciál Torsen na zadní nápravu.
Přepracovaný motor vznikl v dílnách Vančík Motorsport.
Auto o hmotnosti 1260 kg dále dostalo zesílené poloosy, odlehčené brzdy Wilwood, nastavitelné tlumiče, zásobník stlačeného vzduchu (dofuk pneu, vyprošťovacího vaku) nebo třeba přídavné diodové osvětlení od společnosti DEVINN, která vyrábí originál přídavné lampy pro závodní vozy kategorie R5 a podobné. Klymčiw tomuto silnému, avšak energeticky úspornému osvětlení přezdívá vypínač tmy.
Takto řešené sání sice působí všelijak, nicméně je plně funkční a praktické.
A nějaké další vychytávky? No jistě, jsou! Tak třeba tušíte, proč je v přední kapotě díra? Je to kvůli lepšímu chlazení, k němuž přispívá také elektrická vodní pumpa. Dále tu máme střešní nasávač, který teplotu v kabině shodí klidně o dva stupně Celsia, boční okna s usměrňovači vzduchu, zadní spoiler řešící čištění motorového prostoru od prachu i písku a také sání vyvedené vzadu pod střechou (zvýšená brodivost).
Jistota jsou jističe
Dovnitř se nastěhoval posílený a vyztužený rám zasahující až do obou konců vozidla, vzadu mají své místo dvě rezervní kola, náhradní rameno, tyčky řízení, vyprošťovací vak, podhrabové desky, lopaty, nářadí a lepicí páska „ducktape“.
V interiéru najdete vše potřebné, včetně náhradních dílů.
Závodní sedadla mají pochopitelně homologaci stejně jako pásy. U spolujezdce uvidíte rovněž hasičák, uprostřed hydraulickou ruční brzdu a pořádnou páku manuálního pětikvaltu.
Na dosti upravené palubní desce najdete sportovní volant a budíky hlídající teplotu motorového oleje, chladicí kapaliny, převodového oleje, tlak oleje a hladinu paliva. Bystřejší z vás si všimli, že vozidlo nemá klasické pojistky, ale jističe. Prakticky každý spotřebič zde má svůj vlastní jistič, což je dobré zejména pro hledání závad.
Vůz nemá pojistky, nýbrž jističe. Takřka každý spotřebič má svůj vlastní.
Jezdci dále užívají interkom (sluchátka, mikrofon), kompas, počítač hlídající průměrnou rychlost, na kterou se v Dakar Classic jede, a také komunikační SOS zařízení určené pro spojení s pořadatelem rallye.
Poslušná zadokolka
Na závěr našeho setkání nás Klymčiw pozval na sedadlo spolujezdce, což jsme pochopitelně nemohli odmítnout. Během divoké jízdy na uzavřené trati jsme si stihli popovídat o tom, že Ondrovi více vyhovuje práce samosvoru Torsen než klasické uzávěrky.
Klymčiw vsadil na samosvor Torsen.
V písku a klikatých horských uličkách je dle Klymčiwa lehká škodovka se zadním pohonem spíše výhodou, zatímco v těžkém terénu nebo ve stoupání má člověk naopak jen jeden pokus. „V takových situacích prostě musíš valit nahoru, máš jen jeden pokus, protože nemáš redukci ani 4×4,“ komentuje své jezdecké zkušenosti Klymčiw.
„Na Dakaru jsme hlavně těžili ze zkušeností ze závodů motorek, proto třeba víme lépe než jiní, jak zdolat duny,“ vypráví Klymčiw, zatímco nás posílá řízeným smykem vyvolaným zatažením za hydraulickou ručku do pravotočivé zatáčky. „Proto mám rád Torsen, není tak kousavý, auto se ti nezaboří, nezasekne,“ dodává zkušený jezdec a uhání směrem kupředu.
Uvnitř nechybí ani pomocné přístroje nebo interkom.
Sami jsme na místě navigátora překvapeni, jak je auto stabilní a poslušné i na nezpevněné trati. Klymčiw o sobě sice tvrdí, že neumí řídit, nicméně to je asi jediná věc, kterou mu fakt nevěříme.
Ondru Klymčiwa a jeho off-roadovou škodovku můžete letos v červnu a červenci vidět na vybraných akcích – stačí se mrknout na jeho Facebook: Škodovkou na Dakar. Tam najdete ještě nějaké akční fotky, pár snímků Ondry samotného, nějaké ty vtipné memes, odkazy na tematický e-shop a další zajímavosti.
My zkušenému závodníkovi fandíme a doufáme, že i na Dakar Classic 2024 sežene dost partnerů/sponzorů, aby se tohoto prestižního závodu mohla opět zúčastnit česká stopa v podobně hodně upravené, ale pořád tuzemské Škody 130 LR.