Dakar je každý rok těžší na přání posádek, zachovává si ducha dobrodružství, říká šéf David Castera

Monstrózní podnik jménem Dakar má stále rodinného ducha. Na akci v Les Comes se všichni zdravili a povídali si a poblíž všeho dění byl David Castera, šéf celého závodu. S telefonem u ucha, vítající nové závodníky nebo v družném rozhovoru s jednotlivými účastníky, ale obvykle s úsměvem na rtech.

„Mým úkolem je, aby byli všichni spokojení,“ krčí rameny. A to je sakra těžké, když se Dakaru účastní hned několik rozdílných závodních tříd (motorky, čtyřkolky, auta a kamiony) s velmi odlišnými specifiky, závodníci mnoha úrovní (profíci, poloprofíci i amatéři), své si k němu chtějí říct také oficiální organizace FIA a FIM, do hry vstupují i zájmy výrobců a velkých týmů, o požadavcích samotné Saúdské Arábie, kde se závod pojede již pošesté, ani nemluvě.

Organizaci závodu tak musí držet pevně ve svých rukách, ale při plánování dalšího ročníku vždy vychází z dosavadních zkušeností i přání jezdců a týmů. Tak dlouho na Casteru naléhali, aby připravil náročný Dakar, až se ho v uplynulých dvou ročnících skutečně dočkali. A ten nadcházející ještě přitvrdí…

„Vždycky se snažím mluvit s posádkami a ptát se jich na jejich dojmy a požadavky, které pak využíváme při plánování. Loni jsme to trochu přehnali s kombinací 48h Chrono a Pusté končiny, kde mělo mnoho posádek, především kamionů, velké problémy. Proto jsme pro příští ročník přemístili dvojetapu 48h Chrono do Makkahu a v Pusté končině vytyčili kamionům odlišnou trasu,“ vysvětluje Castera. K tomu přidali odlišné trasy pro motorky a auta v několika etapách a jako bonus přihodili maratonskou dvojetapu v Ha'ilu, takže si určitě na přílišnou snadnost nikdo stěžovat nebude. „Inovace jsou pro mě hnacím motorem, takže vylepšování závodu pro účastníky je pro mě velkou výzvou i zábavou.“

Kromě každoročních změn trasy to zahrnuje i spolupráci s výrobci motocyklů i automobilů. „Snažíme se přizvat na Dakar víc automobilek, protože to pomáhá celý závod zviditelnit. Na druhou stranu víme, že jejich účast je vždy jen dočasná. Přijdou, vyhrajou a zase odejdou - Peugeot, MINI, Audi… Kvůli situaci ve WRC ale Dakar v posledních letech začíná zajímat další a další značky,“ přiznává Castera. Dacia a Ford již oznámily své velké plány, takže uvidíme, jestli se přidají i další.

Castera musí zároveň hledět i dál do budoucnosti, proto se na Dakaru testují nové technologie. „Možností je několik – vodík, baterie a různé hybridy. Ale je to mnohem těžší, než jsme si mysleli, protože ani svět v obrazu budoucnosti není jednotný. Příštím krokem ke snížení emisní stopy Dakaru však rozhodně budou biopaliva a syntetická paliva.“

Castera také potvrzuje, že se závod v dohledné době nikam nebude stěhovat: „Saúdská Arábie má pořád co nabídnout a představuje dobré zázemí pro celý závod. Jedinou myšlenkou, s níž si pohráváme, je expanze do okolních států.“ A tím myslí především Spojené arabské emiráty, které by dakarský podnik rády viděly i na svém území.

Přes všechny inovace a moderní technologie, přes rapidní zrychlení závodu a účast továrních týmů s obrovským zázemím, se Castera snaží při organizaci Dakaru držet původního ducha Thierryho Sabineho, zakladatele dakarské rallye. „Thierry byl inovátor a v tomto směru se ho snažím následovat. Ale doba se změnila, dnes už nemůžete nikoho ztratit na tři dny, protože byste skončili ve vězení,“ přiznává s úsměvem Castera. „Dakar je však stále dobrodružství, stále je o umění adaptace na měnící se podmínky a řešení neočekávaných situací, překonávání překážek – a to platí pro soukromníky i velké týmy.“