Colin McRae je legenda legend. Přidával plyn tam, kde ostatní ubírali, nezabil se však v autě, ale ve vrtulníku

Colin Steele McRae… Překvapilo mě, když jsem zjistil, že někteří lidé, kteří roky hráli jeho počítačové hry, ale nesledovali reálné závody WRC, ani netušili, že existoval. Pro hráče byl jako božská modla, imaginární postava, která uměla úžasné věci se Subaru Impreza. Mysleli si, že ho stvořili autoři her jako akčního superhrdinu, abnormálně talentovaného jezdce, který řídil plynem a ruční brzdou stejně jako volantem. Pro některé byl šok, když zjistili, že žil. Pro nás ostatní bylo ale ještě větším šokem, když zemřel.

Přesně si pamatuji, jak jsem se dozvěděl, že se to stalo. Bylo to při kvalifikaci na Velkou cenu Belgie a já si myslel, že jsem musel na chvíli usnout a že to byl jen zlý sen. Jenže nebyl. Colin McRae, jeden z nejslavnějších rallyových jezdců všech dob, který vyvázl z tolika děsivých bouraček, že jsme ho považovali za nesmrtelného, zahynul v sobotu 15. září 2007 při havárii helikoptéry, kterou sám řídil. Stroj se zřítil do lesa poblíž McRaeova bydliště v severoanglickém Lanarku u hranic Skotska. Společně s ním v troskách zemřel i jeho pětiletý syn s kamarádem a rodinný přítel. Vyšetřování potvrdilo, že to byla chyba pilotáže.

McRae měl propadlou pilotní licenci, vyšetřovatelé zmínili i to, že pro tento stroj neměl potřebný trénink ani zkušenosti. V těžkém zalesněném terénu provedl nízko nad zemí a ve vysoké rychlosti manévr, který se mu nepodařilo zvládnout…

Jenže Colina si nechcete pamatovat jako pilota vrtulníku, ale jako pilota rallyových aut! Jako jezdce, který měl přímočarý jezdecký styl. Jako mistra světa z roku 1995. Jako řidiče, jenž nenáviděl elektroniku a který uměl z každého auta dostat to nejlepší a ještě o trochu víc. Nebo třeba jako nejlepšího pilota, jenž kdy řídil rallyovou škodovku specifikace WRC!

Jel vždy na sto procent, řídil srdcem, do všeho šel po hlavě. Na Setkání mistrů přijel do areny, kroužil v driftech, provokoval a hecoval publikum a pak pár vteřin po startu své auto poslal do věčných lovišť. Skandál? Ne, i proto ho fanoušci milovali.

Colin McRae se narodil 5. srpna v roce 1968 a sotva začal chodit, už závodil. Jeho táta byl pětinásobný britský šampion v rallye Jimmy McRae a jeho (o dva roky mladším) bráchou byl další špičkový jezdec Alister McRae. Sice se, pro jistotu, učil instalatérem, snad kdyby to náhodou nevyšlo, ale všem v okolí snad bylo jasné, že Colin bude závodit. Napřed to zkoušel na motorkách a stal se školním šampionem v motokrosu, brzy však přišla na řadu rallyová auta, ostruhy získal v půjčeném Mini. Prvního vítězství se dočkal v roce 1988 s navigátorkou Alison, láskou z dětství a pozdější manželkou, které po tragické havárii zůstala dcera Hollie.

Do mistrovství světa poprvé nakoukl hned o rok později a rovnou na sebe upozornil skvělým pátým místem na Novém Zélandu. V letech 1991 a 1992 se stal britským mistrem, ale opravdu naplno se jeho kariéra rozjela v roce 1993, kdy jel se Subaru v týmu Davida Richardse (Prodrive). „Nepochyboval jsem o tom, že je v něm mistrovský potenciál,“ řekl Richards v jednom z televizních rozhovorů. „McRae byl obrovsky talentovaný jezdec, jeho schopnost poslat auto přesně tam, kam chtěl, byla legendární, stejně jako přidat tam, kde se ostatní neodvážili. Potřebovali jsme ho spíš krotit než popohánět.“

Ano, McRae, který jezdil stylem „všechno, nebo nic“, často havaroval. V jediné sezoně dokázal Subaru způsobit škodu na autech ve výši milion liber a vysloužil si nelichotivou přezdívku McCrash. Ale to proto, že závodil z čisté radosti, do každé rychlostní zkoušky šel doslova po hlavě, bez náznaku taktizování. Nebál se posouvat limity, čímž k tomu samozřejmě nutil i svoje konkurenty. Ostatně onboard níže vám ukáže jeho absolutní mistrovství v práci s volantem a pedály v nejvyšší možné rychlosti. Ale bacha, nejspíš se vám z toho zamotá hlava!

Prvního vítězství v závodě MS se dočkal opět na Novém Zélandu, když na superdlouhé „erzetě“ deklasoval světovou špičku rozdílem třídy. Vyhrál zde i v roce 1994, a navíc také domácí RAC Rally. To rozpoutalo na Britských ostrovech doslova šílenství, protože země s tak bohatou motoristickou tradicí a slavnými závodníky v čele se Stirlingem Mossem nikdy neměla mistra světa v rallye. A všichni tušili, že by to McRae mohl konečně změnit.

V roce 1995 se mu to skutečně podařilo a prvním (ale zároveň posledním) mistrovským titulem si zajistil status živoucí legendy a vzápětí také Řád britského impéria. Přitom to v průběhu sezony vypadalo, že vyhraje týmový kolega Carlos Sainz, ale v samotném závěru se McRae díky vítězství na Novém Zélandu a druhému místu v Austrálii dostal na Sainzovu úroveň, takže o titulu rozhodovala až závěrečná RAC Rally. McRae dokázal v typicky anglickém počasí udržet své auto na trati a před rozvážným a klidným Španělem vyhrál s náskokem 36 sekund a pěti bodů v celkovém pořadí.

„V té době nebylo pochyb o tom, že Colin je nejrychlejší. Možná ne nejlepší, ale nejtalentovanější určitě ano,“ vzpomíná šéf Haasu Formule 1 Guenther Steiner, který s ním spolupracoval v letech 1999 a 2000 během svého působení v M-Sportu, kde McRae závodil s Focusem. „Pro něj bylo všechno přirozené. Nemusel vynakládat žádné úsilí, aby řídil auto rychle, prostě to tam bylo. Někteří lidé umí hodně mluvit jako já, ale on uměl jezdit rychle. Myslím, že to byl opravdu nejtalentovanější řidič, kterého jsem kdy potkal.“

Steiner pak v rozhovoru pro WRC neopomněl zmínit McRaeovu schopnost zpětné vazby. „Pokud něco nefungovalo, hned to řekl. Byl docela přímočarý. Jeho kolega Carlos Sainz zacházel do detailů, ale s Colinem to bylo ano, nebo ne, černé, nebo bílé.“

Coby novopečený šampion se Colin McRae rozhodl vyslyšel výzvu tehdejšího jezdce Formule 1 Martina Brundla na výměnu aut. Stalo se tak na sponzorské akci a za volantem Jordanu pak zajížděl překvapivě dobré časy, za zkušeným Brundlem zaostal jen o pár sekund. Přestože se pak chvíli mluvilo o tom, jestli by nemohl závodit i ve Formuli 1, tak McRae měl jasno, rozhodl se zůstat věrný rallye. „Nejde říct jednoznačně, zda jsou lepší jezdci rallye, nebo formule. Myslím si ale, že by si jezdci rallye mnohem rychleji zvykli na jízdu ve formuli než naopak. Když jezdíte na okruhu, najdete si během mnoha kol ten nejrychlejší způsob projetí, máte šanci se neustále zlepšovat. V rallye si děláte rozpis se spolujezdcem, ale jedete přitom pomalu. Poprvé jedete naplno na trati až při závodě. A to je ten největší rozdíl. Myslím, že okruhoví jezdci by si na toto zvykali jen těžko.“

V sezonách 1996 a 1997 se čekalo, jestli McRae dokáže obhájit titul, ale vždy skončil na druhém místě a po dalších titulech sahal neúspěšně. O body přicházel jak vinou technických problémů, tak nekompromisní a riskantní jízdou. Nebál se, nějaké taktizování mu bylo cizí, marně se ho David Richards snažil zkrotit. Památná je třeba Rally Argentina v roce 1996, výčet toho, co se tam stalo, hovoří za všechno. Colin napřed rozbil tréninkový vůz, pak v servisu jezdil na motorce, spadl z ní a poranil si záda, poté v soutěži srazil fotografa, pak při jízdě na prvním místě dál tlačil a trefil kámen, při odjezdu od mechaniků trefil diváka a celé trápení následně ukončil další nehodou, při které se zastavil motor.

„Měl neuvěřitelný tah na branku, ale chyběla mu vnitřní kázeň. Mnohokrát jsme spolu mluvili o tom, že někdy je důležitější dojet a posbírat body, než za každou cenu tlačit, ale tohle Colin nikdy neuměl,“ přiznal Richards po Colinově tragické smrti.

Po třetím místě v roce 1998 se rozhodl přijmout zcela novou výzvu a s rekordní smlouvou přestoupil k Fordu, který nasadil do sezony 1999 nový Focus. Ten Colin dovezl k prvnímu vítězství v Safari Rally a celkově sezonu dokončil na šestém místě. V roce 2001, šest let po zisku titulu, přijel na Britskou rally jako jeden z adeptů na celkové vítězství v šampionátu, ale opět přišla velká havárie, když příliš utáhl jednu ze zatáček. Druhý titul mu tehdy utekl o pouhé dva body. U Fordu zůstal až do konce roku 2002, u něhož mimochodem dosáhl svého pětadvacátého a zároveň posledního vítězství v kategorii WRC. V té době neměl nikdo víc.

V roce 2003 ho za velké peníze přetáhl do svého týmu Citroën, ale McRae už nestačil držet krok s vycházející superhvězdou jménem Sébastien Loeb. Svými výkony sice pomohl získat Citroënu titul, ale nedokázal vyhrát žádnou soutěž.

Nové vozy příliš neseděly Colinovu stylu jízdy (byly ušité na míru Loebovi a jeho čisté jízdní stopě, zatímco McRae preferoval spíš rozevlátý styl), týmy navíc musely mít jen dvě posádky, a tak se stalo, že se McRae v roce 2004 ocitl bez angažmá. Místo sebelítosti si ale vyzkoušel Rallye Dakar (s Nissanem ho z průběžného prvního místa vyřadila havárie, jak jinak), 24hodin Le Mans i NASCAR.

Působení v ostatních závodních sériích jen ukazovalo, že Colin McRae je výtečný řidič, který se umí přizpůsobit a umí si sám říct, co od auta potřebuje. Sám vyvíjel rallyový speciál s pohonem zadních kol, a když v roce 2005 dostal nabídku vyzkoušet Škodu Fabii WRC, pomohl konstruktérům s úpravami zavěšení, po kterých Fabia znatelně zrychlila.

Škodovácký tým už měl pro debutovou sezonu nového vozu Fabia WRC jasnou jedničku v podobě německého jezdce Armina Schwarze, ale příležitost posadit za volant Colina McRae byla tak lákavá, že ji nešlo nevyužít. I pro něj tak vzniklo druhé auto.

McRae se jako mávnutím kouzelného proutku znovu ocitl na startu Wales Rally GB. Na domácí půdě, se svým dlouholetým navigátorem Nickym Gristem po boku, odhodlaný dokázat všem, kdo ho považovali za již odepsaného, že se mýlí.

Britští fanoušci na rallye dorazili v nevídaných davech, hladoví po příležitosti zase jednou fandit svému hrdinovi. A McRae, jako obvykle, jejich očekávání beze zbytku naplnil. Rychle se začal dostávat do tempa, v třetí etapě už dojel šestý, den přesto zakončil po náročné RZ5 jako třináctý.

Následující den předvedl McRae konzistentní a rychlou jízdu, po celý den se pohyboval kolem desátého místa, aby ho pak ostrá jízda v patnácté rychlostní zkoušce posunula na sedmé místo jak v rychlostní zkoušce, tak i v celkovém pořadí. Dvě „erzety“ před koncem to vypadalo, že McRae předvede mocný finiš, ale smrtelná nehoda jiného jezdce bohužel vedla k jejich zrušení, a McRae tak zůstal na sedmém místě.

Pořád byl skvělý. Z nového auta dostával maximum. A i když to byl jeho první start s Fabií WRC, tak byl v cíli o téměř šest minut rychlejší než jeho týmový kolega Schwarz, který vůz vyvíjel.

Jeho druhý start s Fabií v Austrálii mohl být ještě velkolepější. McRae jel v soutěži po odpadnutí favoritů na celkovém druhém místě, aby pak v servisu proběhla ta „slavná preventivní výměna spojky“, která ho donutila odstoupit jen pětapadesát kilometrů před cílem. V té době byl třetí, jen čtyři vteřiny od druhého místa. Dodnes se spekuluje, jak to tehdy vlastně bylo, kdo za to mohl, že by spojka nejspíš vydržela… „Bylo obrovské zklamání odstoupit ze soutěže tak blízko cíle. Věřili jsme si, že se dostaneme na druhé místo. Ale bylo to k ničemu, protože se nepodařila rutinní výměna spojky. Něco takového se může stát kdykoli a v jakémkoli týmu, ale frustrující je, že se to přihodilo právě nyní. Dokud trval, byl to hezký sen,“ povzdechl si McRae bezprostředně po soutěži.

A to byl nejen konec účinkování továrního týmu v kategorii WRC, ale také McRaeova labutí píseň v mistrovství světa, pak už jen zaskočil v roce 2006 v polotovárním týmu Kronos Citroën, když se jim tehdy zranil Loeb.

McRae dál pracoval na vývoji svého závodního vozu s jednoduchým názvem R4, věnoval se rodině a podílel se i na dalším vývoji světoznámé počítačové hry Colin McRae Rally, která se prodala v neuvěřitelných deseti milionech kopií. A také létal s vrtulníkem, používal ho místo auta. A podle všeho s ním létal stejně, jako závodil, tedy naplno. Což se mu 15. září 2007 nakonec stalo osudným…

PS: David Richards potvrdil, že McRae a Subaru spolu mluvili o Colinově možném návratu do týmu pro sezonu 2008. Měl se svým spolujezdcem domluvené testování, ale McRae zemřel při havárii vrtulníku dříve, než mohl test proběhnout.