Co všechno musí vydržet Tatra? Každá vyrobená jede povinně na polygon, zdolá závodní okruh i D1. Dálnici mají přímo v Kopřivnici

Vyrobit auto je samo o sobě umění, zvláště když se bavíme o těžkém nákladním. Jenže ověřit těsnost hadiček a robustnost spojů kolikrát nestačí, proto je potřeba daný vůz podrobit finálním zkouškám v provozu.

Přesně s touto filozofií se rodí také kopřivnické tatrovky, které po narození zamíří nejen na seřízení systému ABS a korekci tachografu/rychloměru, ale také ke zkušenému zajížděči, jenž vyhlíží zkušební polygon.

Na každou vyrobenou Tatru totiž čekají tři testovací fáze, přičemž hned v té první pilot vyrazí otestovat poloměry zatáčení na asfaltových klikaticích a pětkrát obkroužit vnější „závodní“ okruh, kde se všechny kapaliny zahřejí na provozní teplotu.

Následuje návrat na dílnu, základní kontrola těsnosti spojů, těsnění a hledání potenciálních úniků kapalin. Rovněž se monitoruje, jestli kapaliny dosáhly svých provozních teplot, tedy zda se auto po všech směrech tzv. zahřálo.

Druhá runda je o poznání delší a opět začíná testem zatáčení, ovšem poté namísto vnějšího okruhu zamíří řidič na vnitřní, mírně klopený, který desetkrát obkrouží, častokrát v plné rychlosti.

Po skončení tohoto nákladního Nascaru následuje přejezd do úseku speciálních vozovek, kde má své místo krutový úsek (zvlněná dráha), na němž se uvolní všechny nápravy, kterým pak jde snadněji seřídit odklon.

Na zbylých nerovnostech se ladí rovnost volantu a monitorují nežádoucí ruchy či vrzání. Jak? Auto jednoduše jezdí např. po kostkách, buližnících, sinusové rezonanční vozovce nebo po panelové cestě, které zajížděči přezdívají dálnice D1.

V rámci druhé fáze se testují rovněž všechny funkce vozu, tedy osvětlení, blinkry, stěrače, ostřikovače, uzávěrky, redukce, zrcátka, okna, klima, rádio, zamykání, topení, brzdy, střešní okno a vlastně vše, co se v autě dá stisknout, otevřít nebo použít.

Po absolvování zkoušek na speciálních vozovkách se kontrolor vrací na vnitřní okruh a dá si osmnáct kondičních koleček, znovu ve stylu Nascaru. Poté opět návrat na dílnu na případné korekce.

Třetí testovací fáze opět začíná esíčkovitými zatáčkami, přejetím z vnějšího okruhu do vnitřního a pěti zkušebními koly. Přes vnější okruh se řidič následně dostane do prostoru speciálních vozovek, kde se opět otestují nápravy na krutovém úseku, seřízení volantu na vedlejším úseku a celkové chování auta na dlážděné vozovce.

Aby byla skutečně jistota, velí předpis absolvovat ještě posledních deset testovacích kol na vnitřním okruhu, čímž testy civilních vozidel končí, pokud je vše v pořádku.

Jestliže není, řidič předává seznam závad takzvanému repasníkovi, který problémy napraví a úspěšnost svých činů prověří opět na polygonu. Jde-li o vozidla vojenská, tak ty čeká ještě rozšířené testování.

Jakmile je auto připraveno, zamíří ještě na mytí i sušení, případně na opravu laku, dojde-li k drobným oděrkám. Na poslední kontrole se vyčistí interiér, doplní chladivo klimatizace a opět vše zkontroluje. Posledním krokem před expedicí zákazníkovi je vložení povinné výbavy na příslušná místa ve voze.

Samotné výstupní testování mají v Tatře na triku zkušení řidiči, kteří dříve působili na vývoji nebo montáži. Tímto náročným zkouškovým procesem si automobilka jednak hlídá kvalitu a jednak je schopná včas podchytit případný defektní díl. Ve finále z toho těží i klienti, kteří mají takřka 100% jistotu, že je jejich nová Tatra perfektně připravena do provozu.