Článek
Bratři Fritz a Hanz Schlumpfové se ve francouzských Mylhúzách v letech 1945–1977 zabývali podnikáním zejména v textilním průmyslu, nicméně měli také jednu obrovskou vášeň – sbírání vzácných automobilů.
Tento koníček financovali ze zdrojů svých podniků, které tak byly finančně nesoběstačné, což vedlo ke krizím, zadlužení, propouštění i stávkám. Při jedné takové dělníci objevili předmětnou sbírku, jež měla být následně rozprodána kvůli úhradám věřitelům, nicméně to do hry vstoupila francouzská vláda a kolekci jako celek zachovala. Díky tomu vlastně vzniklo Národní automobilové muzeum.
Jedna česká stopa
Hned na začátku vás přivítá jeden z prvních vyrobených a prodaných automobilů světa – Panhard &Levassor s motorem Daimler. Nutno jako zajímavost dodat, že vozidlo nejelo po rovině rychleji než 12 km/h.
Následně už vstoupíte do hlavní obří haly, kde mají své místo zejména francouzské a německé vozy, včetně řady ikonických legend. Jestliže fandíte počátkům motorismu, pak tu objevíte několik desítek různých kočárů/kvadricyklů. Teprve tehdy pochopíte, jak obrovský byl prvotní automobilový boom.
Z rozjímání vás však v úvodní sekci vytrhne hala nejvzácnějších skvostů, které kdybyste všechny najednou prodali, tak nemusíte do konce existence světa pracovat.
Své místo zde totiž mají veterány Bugatti včetně řady 57 a derivátů, luxusní rollsy, mercedesy, maybachy, ale také modely Bentley, Hispano-Suiza, Renault, Peugeot či Farman. Nejde o žádné lidovky, ale o TOP automobily okruhu cca 30. let.
Po krátké odbočce do luxusu se vrátíte zpátky na chronologickou dějovou linii a zjistíte, kolik značek tehdy v Evropě/Francii figurovalo. Málokdo totiž zná Lorraine-Dietrich, Clement-Bayard, De Dion Bouton, Le Zèbre, Grégoire, Pilain, M.A.F. a další výrobce. Ale tak to skutečně bylo, tehdy zkoušel najít své štěstí v autech kdekdo.
Velkou expoziční arénu pak doplňují ještě menší haly, kde na vás čekají tematické výstavy. Například je zde sekce věnovaná výrobě moderních modelů Stellantis, Veyronu od Bugatti nebo technickým kuriozitám.
Musée National de l'Automobile à Mulhouse – Collection Schlumpf obsahuje takřka 500 vozidel a minimálně jedno české – Tatru 87. Kdo by hledal přece jen více mainstreamovější kousky, pak ho jistě potěší Citroën Traction Avant, Citroën DS, Mercedes-Benz 300SL Gullwing, Trabant, Aston Martin Lagonda, Alpine A110, Renault 5 či Lotus Super Seven.
Bratři Schlumpfové obdivovali rovněž staré závodní speciály a formule, jímž je věnovaná celá obrovská dvojhala. Je toho zde zkrátka hodně, možná až příliš.
Lákadlo pro znalce
Francouzské národní automobilové muzeum se pyšní natolik rozsáhlou sbírkou, že se v ní ztratí i motorističtí znalci. Najdete tu sice nejvíce Bugatti na světě, nicméně většina lidí pozná leda Veyron nebo 57 SC Atlantic.
Především počátky motorismu v Evropě/Francii jsou zde mapovány opravdu detailně, až si nemyslíme, že by desítky různých motorizovaných kočárů někomu učarovaly. Pokud zkrátka nemáte pokročilejší znalosti automobilové historie, pak zde najdete jen pár vozů, které budete skutečně znát a se zájmem obdivovat.
Tím vás od návštěvy neodrazujeme, jen upozorňujeme, že jde o skutečně rozlehlé prostory a expozice jsou místy velmi monotónní. Máme-li srovnat toto muzeum s Louwman sbírkou v Haagu, pak Nizozemci vítězí na plné čáře.
Do Mylhúz, kde muzeum leží, se dopravíte autem z Prahy za necelých sedm hodin a sedm set kilometrů. Dle průběhu sezony se dovnitř dostanete od 10.00 hodin do 17.00 hodin, případně od 10.00 hodin do 18.00 hodin, zatímco v lednu a v první části únoru od 13.00 hodin do 17.00 hodin. Zavřeno je pouze 25. prosince.
Vstupné za dospělou osobu činí 18 eur (440 Kč), snížené je 14 eur (340 Kč) a dětské 10 eur (245 Kč). Parkování je možné buď bezplatně před vjezdem muzea, anebo za dvě eura (49 Kč) na hodinu přímo v areálu.
Jestliže o vás říkají, že jste Frankofil nebo motoristický historik, pak je pro vás návštěva Schlumpfovic sbírky takřka svatou povinností. Laikům a příležitostným fandům může kolekce splývat, potažmo je i nudit, nicméně ne kvůli prezentovaným modelům (to jsou skvosty), ale kvůli jejich neznalosti. Když totiž neznáte důvody, proč být nadšení, obvykle nadšení nejste. A to platí i pro tuhle obrovskou francouzskou mašinerii.