Čech najel se svým Volvem milion kilometrů: Ptali jsme se na cenu i na recept dlouhověkosti

Moderní auta prý nic nevydrží, po pár stovkách tisíc přestanou fungovat a rozpadnou se na prach. A značkové servisy? To jsou prý jen drazí a líní vyměňovači dílů, ke kterým se jezdí jen pro razítko do servisní knížky kvůli záruce – tam by našinec se starším autem ani nepáchl! Jenže co když je to celé úplně jinak?

Právě pocit, že je „všechno jinak“ jsem si odnesl ze setkání s panem Jaroslavem Hlobilem, majitelem zlatého Volva V70 D5 z roku 2003. On sám si ho pořídil jako ojeté až v roce 2008, když mělo natočeno poctivých 157 tisíc kilometrů. „Na dojetí“, řekli byste… jenže dnes mu na tachometru svítí neuvěřitelný mili… ehm, vlastně přesně 999 999,9 kilometrů! Milion se prostě nevejde, protože na displeji na palubce je jen šest míst a jedno desetinné…

„Kvůli práci jsem pendloval mezi Prahou, Ostravou, Bratislavou a Budapeští, občas jsem jezdil i do Polska. Najet tak přes šest tisíc kilometrů za měsíc nebyl žádný problém,“ krčí rameny pan Jaroslav. To je úctyhodná porce na nové auto, ale že se s tím dokázala vyrovnat i letitá ojetina je skutečně obdivuhodné! Takže jaký je jeho recept na dlouhověkost?

„Jezdil jsem s ním hlavně dlouhé trasy, to byla velká výhoda. Díky nezávislému topení taky nikdy nestartovalo za studena. Na výměnu oleje jsem jezdil vždy po předepsaných dvaceti tisících a pravidelně jsem ho měnil i v převodovce, taky do nafty jsem přidával aditiva,“ vyjmenovává pan Jaroslav.

Díky tomu jeho V70 dnes není Frankensteinovým monstrem sestaveným z druhovýrobních dílů, naprostá většina je zcela originální! „Výfuk je původní, motor taky, dokonce má originální turbo. Akorát jsem zhruba ve 350 tisících měnil vstřiky – jeden odešel, tak jsem raději vyměnil všechny. Někdy v té době jsem taky musel vyměnit převodovku, ale od té doby jsem na té nové najel přes 650 tisíc kilometrů a funguje bezvadně,“ vypráví pan Jaroslav.

Ze servisních záznamů můžeme také vyčíst, že se za poslední půlmilion kilometrů dvakrát měnily přední tlumiče a jednou zadní, jednou se nahrazovala poloosa, pravidelně se měnilo i uložení motoru a tlumičů… zkrátka takové ty „spotřební“ věci, které se s vysokým nájezdem nevyhnutelně opotřebovávají. Také dvakrát odešel motorek u přídavného topení a stejně tak u stěračů předních světlometů, ale jinak je ve skvělém stavu, což je s ohledem na milion na tachometru skutečně těžko uvěřitelné.

Jasně, má své šrámy – do pravých zadních dveří se dostala voda a začaly reznout, čalounění sedačky řidiče je natržené a vyhřívání v sedadlech to už dávno vzdalo, ale jinak byste mu ten milion vážně nehádali. Na pár kilometrů jsem vklouznul za volant a velmi mile mě překvapilo. Kabina pořád působí útulně a prakticky vše v ní funguje, motor naskočí na první otočení a jen si chrochtá blahem, podvozek žehlí i rozbitý asfalt a řízení je sice vláčné, ale pořád přesné. Celé auto budí jistotu, že byste s ním mohli klidně vyrazit napříč kontinentem (zvlášť v těch pohodlných křesílkách místo sedaček).

„Před pár dny jsem byl na STK. Technik si pod něj vlezl, chvíli ho okukoval, a pak se nevěřícně ptal, kolik že má najeto,“ usmívá se pan Jaroslav. Dvě stě tisíc? Možná tři sta? Ale milion kilometrů byste mu vážně nehádali. „Tohle auto je ukázkový příklad, že číslo na tachometru nemá nic společného se skutečným stavem vozu,“ potvrzuje starou pravdu Miroslav Štýbnar, manažer servisu Volvo v Autokomplexu Matějka.

Právě v tomto autorizovaném servisu Volvo tuhle zlatou V70 moc dobře znají, pan Jaroslav sem totiž jezdil pravidelně poslední půlmilion kilometrů. A jejich přístup si velmi pochvaluje: „Vždy se mi tu věnovali pečliví a šikovní technici, kterým jsem věřil a kteří perfektně znali historii mého auta.“ V tomto servisu je díky péči vedení firmy nízká fluktuace zaměstnanců, takže to posledních pár let byli stále ti samí technici, což důvěru v kvalitu provedené práce pochopitelně zvyšuje. A navíc to pana Jaroslava nestálo zdaleka tolik, kolik byste si mysleli…

Volvo (stejně jako některé další značky) má totiž program pro starší vozy, díky němuž můžete získat slevu až 25 % na náhradní díly (pro auta starší osmi let; pro auta starší pěti let platí sleva 20 % a 15 % pro auta starší čtyř let). Paradoxně se tak můžete dostat do situace, kdy vás neautorizovaný servis může vyjít docela draho. „I soukromí autoopravci musí kupovat díly přímo od Volva, ale vy tak přijdete o slevu, kterou byste od nás dostali. Ve finále vás tak oprava vyjde u soukromníka dráž než u nás,“ vysvětluje Miroslav Štýbnar.

Sečteno a podtrženo ten poslední půlmilion kilometrů – dle předpokladů to náročnější období v životě auta – vyšel v servisních nákladech na necelý půlmilion korun, tedy v přečtu těsně pod korunu na kilometr. Možná vám to přijde jako docela dost peněz, ale většina lidí by tou dobou už ojížděla několikáté auto, což znamená daleko vyšší náklady. Věrnost se zkrátka vyplácí.

To máme jedno ponaučení, které si z tohoto příběhu můžeme vzít. Ale je tu ještě jedno – všechno je to o lidech. Inženýři z Gothenburgu vložili do svého díla všechno své řemeslné umění a kus své duše. Majitel měl své auto rád, a proto mu věnoval tolik péče, kolik si zasloužilo. Starali se o něj šikovní technici, které jejich práce bavila. A díky tomu dokázala tahle zlatá V70 D5 najet neuvěřitelný milion kilometrů a udržet se u toho ve skvělé formě. Auta jsou možná jen bezduché stroje, ale i tak potřebují naši lásku…