Článek
Když si Bernie v sedmdesátých letech zařizoval svůj byt v Londýně, potřeboval opravdu velký koberec. Tak velký, že ho do bytu musel dostávat jeřábem. Brzy ale zjistil, že se mu barevně nehodí. Proto zavolal pár lidí z týmu, koberec společně srolovali a prostě ho z balkonu shodili dolů na ulici – z výšky nějakých 20 metrů. „Naštěstí jsme nikoho nezranili,“ usmívá se do kamery Bernie Ecclestone v dokumentu Lucky!
Tahle zdánlivě banální příhoda ukazuje na dvě důležité charakterové vlastnosti šedé eminence světa formule 1: Bernie dokázal vymyslet a realizovat velmi komplikovaná řešení, aby dosáhl svého, a na druhé straně také dokázal bez milosti provést radikální řez u věcí, které pro něj přestaly fungovat. Vizionářské myšlení, geniální strategické schopnosti, ostré lokty… ale také prohnanost, zákeřnost, pletichaření – to vše vyneslo Bernieho Ecclestona až na samotný vrchol závodění.
Bernie si závodění zamiloval už v útlém mládí, kdy s otcem navštívil historicky první Velkou cenu Velké Británie v Silverstone 1950. V 19 letech poprvé seděl za volantem monopostu formule 3, odjel několik závodů, pár jich dokonce vyhrál. Jenže několikrát také ošklivě havaroval, limitoval ho nejen problém s jedním okem, na které byl skoro slepý, ale především omezený talent, což si moc dobře uvědomoval: „Když jsem závodil v Goodwoodu, tak mě jeden jezdec předjel vnější stopou, což jsem považoval za nemožné. Byl to Stirling Moss,“ vzpomínal Ecclestone. Ukázalo se však, že jeho skutečný talent leží jinde – a i ten jde ve světě závodů velmi dobře využít.
Závodní svět ho zlákal už v mládí, ale jako pilot nijak výrazně nevynikal. Jeho talent spočíval v něčem jiném.
Na živobytí si tou dobou totiž vydělával jako prodejce ojetých aut a to byl odjakživa velmi drsný byznys, který vyžadoval bystré myšlení a silnou osobnost, jež se jen tak něčeho nezalekne. Třeba když mu jistý muž prodal auto, které měl ve skutečnosti na leasing (takže ho fakticky nevlastnil), a šek si k Berniemu přišel osobně zúčtovat s pistolí v ruce. Bernie ho tenkrát prostě ukecal, leasing za něj zaplatil, a navíc z něj udělal svého dobrého zákazníka. Jo, tak dobrý obchodník to byl!
A proto se rychle prosadil ve formuli 1. Do tohoto fascinujícího světa nakoukl ve 27 letech díky kamarádovi Stuartu Lewis-Evansovi, kterému začal dělat agenta. Jenže už o rok později mu F1 ukázala svou odvrácenou tvář, to když Lewis-Evansovi při Velké ceně Maroka explodoval motor, pilot utrpěl rozsáhlé popáleniny a v nemocnici zemřel. „Byl to hodně špatný den, byl jsem si s ním velmi blízký.“
Bernie Ecclestone se rychle stal hybnou silou celého kolotoče F1.
Zdrcený Bernie se ze světa F1 stáhl, ale po dekádě se zase vrátil, tentokrát jako agent velice talentovaného pilota Jochena Rindta, kterého si vyhlédl už ve formuli 2 a protlačil ho až za volant Lotusu. „Budeš s ním mít největší šanci na vítězství, ale také vysoké riziko, že se ti něco stane,“ prorokoval mu tehdy. A splnilo se obojí naráz. Ten strhující, ale tragický příběh určitě znáte (nebo si ho můžete připomenout v našem článku), Bernie tak musel pohřbívat dalšího blízkého přítele. „Běžel jsem na místo nehody a vzal jeho helmu. Naložili ho do sanitky, ale nic pro něj už nešlo udělat. Bylo už moc pozdě. Vždycky si říkáte, že vám se to stát nemůže…“
To ho ale nezlomilo. V roce 1971 kupuje závodní tým Brabham a začíná skutečně využívat svůj manažerský a obchodní talent. A také cit pro lidi – právě on rozpoznal genialitu Gordona Murraye a povýšil ho na šéfinženýra týmu, do závodní sedačky posadil závodní esa, jako byli Carlos Reutemann, Niki Lauda nebo Nelson Piquet, kteří však tou dobou byli teprve nadějnými debutanty.
Na rozdíl od šéfů týmů byl Ecclestone vynikající obchodník a vyjednávač.
Zároveň ale také zvětšoval svou sféru vlivu v dění za oponou. Závody totiž řídila francouzská organizace FISA (Fédération Internationale du Sport Automobile, předchůdce FIA) a se závodními týmy pěkně zametala – svazovala je přísnými pravidly, zasahovala do průběhu závodů i šampionátu, přitom je příliš finančně neodměňovala. A to se týmům nelíbilo. Jenže málokterý šéf stáje (Enzo, Chapman, Tyrrell a další) pro to byl ochotný něco dělat – i když jim ekonomicky teklo do bot, zajímalo je hlavně závodění a ne obchod. Proto se do jejich čela snadno propracoval protřelý byznysmen Ecclestone a rychle se stal hlavní hybnou silou – založil organizaci FOCA (Formula One Constructors' Association) sdružující závodní týmy, na pomoc si přibral podobně protřelého právníka Maxe Mosleyho a začal s FISA zastoupenou jejím šéfem Jeanem-Mariem Balestrem velmi tvrdě vyjednávat.
Tak tvrdě, že to postupně přerostlo v otevřenou válku. FISA totiž stranila francouzským týmům, FOCA zase hájila zájmy těch britských – a nevraživost těchto dvou národů je velmi dobře zdokumentovaná hluboko do historie. Válka vrcholila na přelomu 70. a 80. let, došlo k bitvám o výklad pravidel, několika bojkotům a výhrůžce o odtrhnutí týmů FOCA do vlastního šampionátu. FISA nakonec povolila – to když se začalo cukat i Ferrari, které je, bylo a vždy bude ztělesněním F1 – a v Konkordské dohodě přiřkla týmům větší práva a hlavně větší finanční odměny, které jim zajistily jistější živobytí. Takže velké vítězství, zvláště pro Bernieho, který učinil další krok k tomu stát se nekorunovaným vládcem F1.
Jeho tah pokračoval i v 80. letech, kdy se zasadil o mnohem větší televizní pokrytí – vysílaly se všechny závody a v jednotném čase po celém světě, kromě závodů se přenášely i tréninky a kvalifikace, kameramani byli v boxech a malé kamery na monopostech, aby divákovi nic neuniklo a byl vždy v centru dění. Skutečným mistrovským kouskem jeho obchodního ducha ale bylo rozvázání smlouvy s distribuční firmou EBU a dohody s jednotlivými televizními stanicemi po celém světě, což přineslo nejen daleko větší pokrytí, ale především mnohem větší zisky.
Jeho prací pro celou F1 však strádal jeho vlastní tým Brabham – tým dříve bojující o mistrovský titul (a dva díky Nelsonu Piqeutovi také získal v letech 1981 a '83) se pomalu propadal do středu pole, chybělo mu pevnější manažerské vedení a Gordon Murray postavil i pár slabších aut. Bernie tak doporučil nespokojenému Piquetovi přestup k Williamsu a ještě mu pomohl vyjednat lepší smlouvu. „Říkal, že mu nabídli milion. Tak jsem mu navrhl, ať jim vzkáže, že Bernie mu nabídl 1,7 milionu. Nakonec dostal přes tři miliony dolarů,“ otevřeně přiznává svou lest Bernie.
A pak že Němci nemají smysl pro humor…
Tou dobou také usnadnil příchod Briatoreho k Benettonu, pomohl dojednat rychlý přestup Schumachera z Jordanu k Benettonu a Montezemolovi doporučil přijmout Jeana Todta na místo sportovního ředitele Ferrari. Jeho mistrovským tahem však bylo sesazení nepřítele Balestreho z postu šéfa FISA, na jehož místo pomohl dosadit svého kamaráda Mosleyho. Od té doby už netahal jen za nitky, ale držel celý svět F1 pevně za kou… ehm, pod krkem.
Bernie se stal absolutistickým vládcem formule 1 – jenže ne pouze proto, aby se opájel svou mocí a uspokojil tím své ego (jako třeba Balestre). On se snažil F1 dále rozvíjet: Počet diváků se za dvě dekády zvýšil z pěti set milionů na více než dvě miliardy na přelomu tisíciletí, tržby za televizní práva a reklamu vystřelily do nebe. Což bylo skvělé pro sport, i pro Bernieho – peníze tekly přímo do jeho kapsy. Spolu s F1 totiž vlastnil také televizní společnost, která zajišťovala přenosy.
Bernie Ecclestone byl vždy uprostřed všeho dění.
Týmy však zavětřily příležitost přivydělat si, z celkové částky jim Bernie v 90. letech totiž přiděloval podle aktuální Konkordské smlouvy sotva čtvrtinu. To se stalo do nadcházejících let největší příčinou nesvárů – týmy totiž měly pocit, že jim celý tenhle byznys patří, a chtěly 90 % tržeb. Jenže Bernie oponoval, že týmy provozovaly svůj byznys na pozadí jeho značky formule 1. Nakonec se obě strany domluvily na nové smlouvě, podle které si týmy polepšily na takřka polovinu – tou dobou to bylo nějakých 400 milionů dolarů každou sezonu. Což pořád znamenalo dalších 400 milionů pro Bernieho. To z něj udělalo jednoho z nejbohatších lidí v Anglii.
Na přelomu tisíciletí ho však postihly problémy se srdcem a následovala operace, která ho mohla stát život. Aby zabezpečil svou rodinu, část společnosti proto prodal (nejdřív polovinu, nakonec až 75 %) a stal se pouhým zaměstnancem. Majitelů bylo postupně několik, jeho šéfové se měnili, stále to však byl on, kdo v pozadí tahal za nitky – například když v roce 2007 zmírnil trest pro McLaren, který (ne)slavně zneužil tajná data od Ferrari, což ho stálo jen finanční trest (a Rona Dennise místo), tým však nebyl z šampionátu vyloučen (protože by se nejspíš už nikdy nevrátil).
Obchodník Ecclestone s právníkem Mosleyem vytvořili velmi efektivní dynamické duo, jejich spolupráce vydržela celá desetiletí. Když ho však Ecclestone mohl po sexuálním skandálu podpořit, neudělal to. I když toho později litoval.
Formule 1 Bernieho prostě potřebovala. Týmy za celou dobu existence závodní série několikrát hrozily, že si založí vlastní společnost a vlastní závody, ale nikdy na to nedošlo. Bernie tak v F1 vydržel déle než kdokoliv jiný – třeba jako majitelé a šéfové týmů jako Enzo Ferrari, Jack Brabham, Ken Tyrrell, Frank Williams, Ron Dennis, Flavio Briatore nebo Luca di Montezemolo - vydržel u sportu dokonce déle než jeho přítel Max Mosley, který musel odstoupit z pozice ředitele FIA kvůli sado-maso orgiím s nacistickým podtónem (Bernie ho tenkrát nepodpořil, vlastně mu doporučil, aby odstoupil, a poté toho hořce – a veřejně – litoval).
Ale nakonec došlo i na Bernieho. V roce 2016 koupila práva na F1 americká společnost Liberty Media, která došla k poznání, že malého, zarputilého, 80letého despotického dědka už nepotřebuje – a Bernie se necukal, vždyť vydržel na trůnu nejrychlejšího kolotoče na světě dlouhých 40 let!
Bernie Ecclestone vládl F1 celé čtyři dekády. A nikdy se s nikým moc nemazlil.
Částečně za to vděčí závodním týmům samotným, které mu svou liknavostí v obchodních záležitostech ponechaly dost prostoru pro realizaci, nejvíce to však bylo dílem jeho osobnosti – neústupný, despotický, prohnaný a pletichářský, ale také loajální, důvěryhodný, odvážný a vizionářský. Měl obrovský byznysový čich a nebál se to risknout, což ho vyneslo až na samý vrchol, kde se držel zuby nehty. Spousta lidí ho nesnášela, spousta lidí se ho chtěla zbavit, ale za celou dobu se nenašel důstojný vyzyvatel, který by ho dokázal pokořit.
Na zmapování života Bernieho Ecclestona, který je úzce propojen s historií formule 1, ani obsáhlejší článek nestačí, to je téma na knihu. Nebo pro osmidílnou televizní dokumentární sérii Lucky! (Šťastlivec), kterou natočil stejný člověk stojící i za vznikem dokumentu Senna – Manish Pandey. Vřele doporučujeme ke zhlédnutí!